Ve Jménu Krále✔

Prolog

Buum.
Další bomby. Kijoti je vypouští ze všech stran.
,,AAAA"
Rychle běžím na místo odkud byl slyšet výkřik. Na zemi leží další strefená. Je to maminka zhruba ve věku třiceti let. A u ní leží zřejmě její dcera.
,,Jak jste na tom ?" Zeptám se.
Žena se na mě podívá jakoby nevěřila svým očím. V jejím výrazu jsou znát obavy a strach. Nevím jestli strach ze smrti, protože její zranění je vážné, nebo strach o svoji dceru.
,,Jsem jen trochu zasažená." Teď lže . Bomba ji roztrhala nohy a v břiše má díru.
,,Vem prosím moji dceru někam do bezpečí."
,,To je moje povinnost." Odpovím s jemným úsměvem na tváři.
,,To není, ale i tak ti děkuji." Neřeknu ji že jsem z královy gardy a že musím chránit raněné a bezmocné. Nebudu ji zatěžovat kdo jsem těsně před smrtí. Mluví ke své dceři. Odhaduji že ji je tak deset let.
,,Děkuji že se o ni postaráš. Tady... " řekla a podala mi balíček peněz.,,to je pro ni."
Chvíli ještě mluvila ke své dceři. Pak se na ni usmála a naposledy se nadechla a pak vydechla. Zavřela oči a byl konec.
,,Tak pojď. "
Dovedla jsem její dceru k letadlu které mělo evakuovat všechny děti a pár dospělých. Tohle je největší útok od doby vypuknutí války. Očima hledám Pana Mitrize. Píchne mě u srdce tátovi a mámě a taky sobě jsem slíbila že je pomstím.
Když mi bylo deset- tedy před třemi lety- mi zabil maminku. A před měsícem mi zabil tatínka. Pan Mitriz je vedoucí kijotů.
Teď bych ho měla hledat jenomže mám jiný úkol. Král mi důvěřuje a já ho nezklamu.
Musím najít jeho syna - prince.
Jediné co o něm vím. Jmenuje se Tom. A odešel před dvěma lety. Může být kdekoliv. Po celým světě.
Rychle ještě vběhnu do letadla.
Jedu tě najít Tome.