Ve Jménu Krále✔

Kapitola 17

Anna

Crrr.

Crrr.

Crrr.

,,Aggr. " Vyhrknu naštvaně. Zrovna se mi zdál tak boží sen. Byl....ahh....ježišikriste....nemám slov.
No nic. Dneska se musí vstávat. Vyhrabu se tedy z postele, seberu ručník a jdu do koupelny.
Snažím se jít potichu, protože všichni ještě spí. Budík si natáhli až na pátou. Já se však chtěla vysprchovat v klidu.
Jdu směrem ke koupelnám, když so někoho vrazím. Zvednu hlavu, ale ve tmě ho nemůžu poznat.
,,Hej. " oslovím ho.
,,Anno ?" Zeptá se.
,,Tome ?" Zeptám se já.
,,Co tady kruci děláš ?" Pokračuji šeptem aby nás nikdo neslyšel.
,,Vstávám." Odpoví mi a já mám sto chutí mu jednu vrazit.
,,To taky vidím. Já se ptám proč tak brzo. Měli jste vstávat v pět."
,,Tak jsem si přivstal tak jako ty."
,,Já k tomu mám své důvody."
,,Vždyť já taky." Odpoví mi. Já ho jenom obejdu a kráčím do koupelny.
Vlezu si do sprchy a pustím na sebe studenou vodu, abych se pořádně probrala a nakonec se umyju v teplé.
Vyjdu z koupelny a vydám se k pokoji.
Z chodby uslyším hlasité Crrr. Všem právě zazvonily budíky. Stejně. Na sekundu. To je k popukání.
Dojdu do pokoje, kde se v klidu převléknu. Hodím na sebe černé rifle, které mají na kolenou díry jak vrata a bílé tílko. Kolem pasu si obmotám černo-bílou kostkovanou košili, pro podtrhnutí normálního oblečení, normálního teenagera jako jsem já. Pod tím vším mám samozřejmě spodní prádlo. Ještě si vlezu do bílých tenisek.
Popadnu batoh, který hodím na záda a pokynů Lukovi ať jde za mnou. Vyjdeme přes budovu, kde čekáme na ostatní. Než všichni přijdou tak Lukovi nasadím batoh a pořádně ho utáhnu.
Ani ne za deset minut všichni přijdou s normálním oblečením a na zádech si nesou batohy.
,,Doufám, že máte baterky." Řeknu jim. Oni jenom přitakají a vyndají je. Já vyrazím jako první.
Jdeme k lesu a vstoupíme do něj až jsme hluboko, kde není vidét ani na krok, proto všichni zapneme baterky a jdeme dál, stále za nosem.

Přes sebou už vidíme budovy letiště. Vyjdeme do prvního terminálu a jdeme se podívat za jak dlouho mám letí letadlo.
Na tabuli kde jsou odlety letadel, hledám odlet do Králova města, v UASK (united states of america, kingdom). Kdysi se to jmenovalo pouze USA ( united states of america), jenomže po Válce se to přejmenovalo. Tak jako Královo město, to se jmenovalo Washington D.C. Po válce se Královo město stalo hlavním centrem království, sídlil tam král, proto ten název.
Královo město, USAK- odlet: 8:00
Fajn je sedm, máme čas. Jdeme tedy k odbavovacímu terminálu, kde mám dají letenky.
,,Dobrý den, přejete si ?" Zeptá se nás mladá žena okolo třiceti let.
,,Ano, dvacetkrát do Králova města v USAK." Odpovím jí.
,,Kolik vám je ?" Zeptá se.
,,Sedmnáct."
,,A povolení létat v nezletilosti sami máte ?"
,,Samozřejmě."
,,Chci ho vidět." Rozkáže mi. Já z kapsy vytáhnu papír a povolením.
,,Vše v pořádku. Tady jsou letenky." Jednomu po druhém mám je dává.
Jdeme dlouhou chodbou k prohlídce, jestli něco nepašujeme. Kolem pasu mám shovaný meč, tak jako všichni ostatní, takže to bude docela zajímavé. Každopádně mám dobrou výmluvu.
,,Odložte batohy tady." Řekne nám dozorce.
Poslechneme a každý položí batoh na pás.
Právě projíždí můj, když to začne pípat s tím, že je něco v nepořádku.
Vytáhnou můj batoh a začnou se v něm prohrabovat. Vytáhnou pistoli a dýku,něco na někoho zakřičí a kolem nás jsou najednou poldové. Všichni ode mě si vytáhnou meč a namíří jej na ně. Já jen stojím ani meč nevytahuji.
,,Co je to ?" Zeptá se mě dozorce a ukáže na dýku a pistoli v jeho ruce.
,,To jsou zbraně."
,,Vím co to je, ale ptám se co to dělá u vás v batohu. Předpokládám, že nám to vysvětlíte, jinak vás nemohu pustit."

Ahojky, nakonec jsem to vzdala, budu vás zdravit pořád:-).
No, druhá dodatečná část je za námi a už nám zbývá poslední, ve které už konečně vzlítneme a budeme se vznášet nad oceánem. Tak si ji užije je jen pro vás.