Ve Jménu Krále✔

Kapitola 43

Tom

,,Anna jde s námi, že?" Zeptám se Calvina, který zřejmě určuje pravidla. Já jsem princ. Já mám určovat pravidla. A nebo ho prostě nemám rád, což je pravda.
Calvin se tázavě podívá na Annu a vypadá, jakoby nechtěl aby odešla s námi.
,,Ano," odpoví Anna a mě spadne kámen ze srdce. Nemůžu o ni přijít a v žádným případě nepřijdu. Rozhodl jsem se pro ni.
I kdyby byl v sázce můj život, ona bude první koho budu chtít zachránit. Miluju ji a to se nezmění ani v poslední minutě.  Mohu jen snít, že to cítí stejně.
,,Dobrá," uvrhne mě Calvin znovu do reality. ,,Všichni běžte za Tomem," řekne a ukáže na mě, ikdyž mě každý zná. Já nejdřív než udělám jakýkoliv krok vpřed podívám se na Annu.
,,Uzavřu zástup," řekne a začíná lidi popohánět. Já tedy vyrazím a doufám, že se s Annou brzy setkám. Vedu lidi ke schodišti, kde odhrnu závěs a vydám se do tajné zahrady. Tam přejdu kolem nádherných květin a otevřu velké kovové dveře. Vstoupím dolů opatrně, jelikož jsou tu schody do podzemí. Tady už někdo nebyl hodně dlouho. Je tu vlhko a cítím i zatuchlost. Nevidím pomale ani na krok, takže občas škobrtnu. Za mnou jde malá pětiletá holčička,  které se příčí jít tudy, všude jsou pavouci a kdovíjaká další havěť.
Vezmu holčičku za ručku, protože její maminka nese miminko.
,,Jak se jmenuješ?" Zeptám se opatrně.
,,Anastasia," odpoví mi s určitě milým úsměvem, který si domýšlím.
  Opatrně scházíme schody a já usilovně přemýšlím o bitvě.
Jak dopadne? Co když náš plán prokouknou? Co když nás potom najdou? Co by jsme dělali? Proč to dělají?
  Nikdy jsem nepochopil proč tohle dělají. Jasně, skoro každá válka začala kvůli sporu o moc, ale můj otec přeci vládl dobře, nebo ne? Co když ho lid vlastně neměl tolik rád? Co když mi v tomhle všem lhal? Je možné, že spousty lidí s ním chtěla skoncovat? Chtěl bych i já?
  Myslím, že královský trůn na mě nevyjde. A možná jsem i rád,  jestli otce opravdu neměli rádi, mohl bych být taky takový. Třeba bych byl špatný král. Král, co nedbá o svoji zemi, co se nestará o svůj lid. Kterému je vše lhostejné.
 
  Jsme na konci tohohle špinavého podzemí a jsou tu znovu železná vrata. Pustím ruku té holčičky, kterou jsem neustále držel. Pokusím se zabrat, ale nejde to. Pak si uvědomím, že tahám na druhou stranu. Zatlačím proto na druhou stranu, ale dveře se ani nepohnou. Skouším to znova a znova, ale nehnou se ani o píď.
,,Tak co?" uslyším Bandonův hlas.
,,Nejdou otevřít," odpovím.
,,A nejsou zamčený?" zeptá se. Klíč, že mě to netrklo hned. A já mám být princ, princ který si neumí poradit, jak otevřít dveře.
  Skusím našmátrat po klíčí, ale nikde není. Pak uslyším křik a lidi tlačící se na dveře. Snažím se je uklidnit, ale marně, jsou jak zběsilí lvi. Spusta z nich se natlačí na mě, takže se nemůžu vůbec hnout. Všude je hluk a chaos. Znova se pokouším proudící dav nějak zastavit, ale nemá to moc velký úspěch.
,,Hej, Tome!" uslyším, jak na mě volají hlasy Filipa a Bandona. Zřejmě se ke mě pokouší prorvat.
,,Na!" křikne a něco mi zřejmě hází. Letící předmět vytvoří paprsek světla a já po něm chňapnu. Baterka. Nevím, kde ji sebrali, ale jsem za ní vděčný. Lidi jsou už šílení strachem a jakmile se ozvou další výstřely zdivočí ještě víc.
  Posvítím si baterkou kolem a snažím se najít nějaký klíč, ale nikde jej nevidím.
  Ženy piští, tak moc, že se nedokážu soustředit a ty výstřely tomu taky moc nepomáhají. Teď už jsou mnohem bližší a jestli sem ještě nepřátelé nepronikli, brzy tu budou a my se nemáme jak bránit.
,,Buďte všichni zticha!" zařvu přes všechny a oni se trochu ztiší. ,,Všechny vás odtud dostanu, ale pomozte mi najít klíč," řeknu a všichni začnou šmátrat rukama po zemi a hledat klíč. Mezitím si posvítím do davu a vyhledám Bandona a ostatní. Hned jak na ně dopadne paprsek světla, protlačí se davem a spěchají ke mě.
,,Co to bylo za výstřely?" zeptám se jich.
,,Byli jsme dost blízko, ale ne tak aby jsme to poznali, ale typuju, že je to nový model," řekne a mě je to hned jasné. Nové modely pistolí mají jen kijoti.
,,Mám ten-"
,,Áááá!" uslyším od strany, kde zazní výstřely, teď už nepřetržitě. Posvítím tam a vidím, jak ženy a děti padají k zemi. Ten muž, co našel ten klíč teď leží mrtvý na zemi. Vidím, jak spousty našich vojáků se snaží ochránit nás,  ale je jich málo a přicházejí pozdě.

Ahojte, dámy a pánové vítejte u 76. Hladových her.....
😂😂 dělám si srandu. Ale masakr to taky teďkom byl. No, dnes je tu další část a já jaksi nevím, co dodat. Snad jen, že, nebudu říkat, že se blížíme ke konci, protože už to říkám nějakou dobu a furt nic. 😂😂. Dneska jsem asi trochu vysmátá.... ikdyž teda mám za sebou zavařenej mozek😱..... ano, já maniak o víkendu počítám matematickou olympiádu.... 😲😲.
Takže přejdeme ke klasickým otázkám, které mi tak trochu lezou na nervy...:
Kdo vyhraje? A kdo prohraje? - inteligentní, že?
Stihne Tom otevřít dveře a dostat všechny do bezpečí? Nebo snad obětuje svůj život? A co Anna, žije?
Jinak, chtěli byste příště kapitolu z pohledu Anny, na tento moment, nebo pokračování Toma?

Pápáčko.....