V životě by člověk měl vědět co chce a za koho by život položil. Když se ale vše začne hroutit nezbývá než s tím bojovat. A přesně o tomhle je tato kniha. O životě který možná nebude zase tak sladký jak si ho každý představuje. Vše se však může změn...
Probudím se kolem půl osmé hodiny, to není zrovna brzo. Vezmu si oblečení a jdu se vysprchovat. Vlezu si do sprchy a pustím na sebe studenou vodu, začnu si mydlit vlasy. A hlavně pusu, chci ze sebe pořádně smýt ten polibek i když bych si ho nejradši zopakovala. Kdyby na to král přišel nevím co by mi udělal. Vylezu ze sprchy, osuším si vlasy a obleču se. Dojdu do jídelny, kde si nandám zeleninový salát. K tomu si naleju pomerančový džus. Sednu si k volnému stolu a za chvíli si za mnou sedne Sára. Bezva, teď mě bude vyslíchat. ,,Vím co se stalo včera v noci." Nadhodí z ničeho nic. ,,Hmm." Odpovím. ,,Anno je skvělý, že jste k tomu polibku konečně došli. " Nic na to neříkám a tak pokračuje. ,,A vůbec nechápu proč si utekla. Tom to taky nechápe. Takže čekáme vysvětlení." ,,A dost!" Okřiknu jí.,,Já se vám nemusím zodpovídat. Co se stalo stalo se. Nejsi moje matka aby jsi mě tady žádala o vysvětlení." Teď už doslova křičím a je mi jedno, že se na mě všichni dívají jak na blázna, dokonce i Tom. ,,Sice nejsem tvoje matka, ale jsem tvoje kamarádka a Anno to, že se dožaduji vysvětlení tak jenom proto, že ty někdy nemáš mozek, nevíš co děláš." Odmlčí se a šeptem, aby nás nikdo neslyšel dodá: ,,Víš Tom se o tebe snaží, políbí tě a ty bez vysvětlení utečeš." ,,Aby to bylo jasno," Teď už na ni řvu jak na lesích. ,,Já mám dost dobrej důvod proč." ,,A jakej ?" ,,Tak tebe nemusí zajímat." Vmetu jí do tváře a seberu se na odchodu ještě dodám:,,Všichni se dneska nachystejte na odjezd, zítra vstáváme v pět, letadlo odlítá v osm, na letiště jdeme pěšky." Odejdu od nich do svýho pokoje, kde už na mě čeká hora oblečení. Začnu to tedy třídit. Kolem oběda jsem s tříděním hotová. Jdu tedy do jídelny, kde si nandám těstovinový salát s tuňákem. Sednu si k volnému stolu. Přisedne si ke mně Tom. ,,To byla bezva hádka." ,,To víš, kdo umí ten umí, kdo neumí ten čumí." Odpovím mu na to. ,,Jo. Hele Anno víš to co se stalo vče-" ,,Tome nechci se o tom bavit." ,,Ty možná ne, ale mě by zajímalo, proč si utekla, líbilo se ti to, šlo to vidět." Nic na to neříkám.,,Je to kvůli tomu, že jsem princ ?" Zeptá se. ,,Ne, prostě to nebylo správný." ,,Pro mě to teda správný bylo, Anno, chtěl jsem to udělat už dlouho." ,,Tome vzdej to já k tobě nic necítím." Řeknu přičemž se dívám do talíře, protože bych mu to nedokázala říct do očí. ,,Anno, kouknu se ti do očí a vím, že to tak není. Nevím proč si tak odtažitá, ale já se nevzdávám." Dořekne to a odejde k Filipovi. Já jenom potichu dojídám oběd.
U večeře se nic nedělo, snad jen to, že jsme měli rybu s bramborem a byla vynikající. Taky jsem si každý rozebrali svoje jídlo na zítřek a na tři dny. Každý jsme vzali nějaké další zásoby. Ještě nějaké jídlo pro psi, který si však nesou sami. Dochystávala jsem si věci. Oblečení zabalený mám, už jen jídlo a mapy. Jen co dokončím svůj batoh se vrhnu na batoh pro Luky. Dám mu do něj sáček s granulema a nějakými pamlsky. Taky do něj narvu jeho malou deku a jsem se vším hotová. Uznám za vhodné, že je čas jít spát. Nastavím si budík na půl pátou a poté upadnu do říše snů.
Tom
Po večeři jdu do pokoje, kde si dobaluju potřebný věci. Hygienu. Oblečení. Jídlo. Osobní věci. Potom zabalím věci i Budymu.
Kolem desáté večer jsem hotový a připravený na spánek. Lehnu si tedy do postele a přemýšlím nad otcem, královstvím, mým titulem a semtam moje myšlenky zabrousí i k Anně a k tomu nádhernému polibku.
Tady Anna jen pro představu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ahojky, vlastně proč vás zdravím, dneska jsem vás už jednou pozdravila. No, první dodatečnou kapitolku máme za sebou a před sebou ještě dvě, takže jdeme na to.
