Ve Jménu Krále✔

Kapitola 15

Pomalu s Lukem postupujeme dál do lesa, když v tom mě někdo chytne za ruku a otočí směrem k sobě.

V té tmě mu nevidím do obličeje. Potom ho však ozáří měsíc a já si ho mohu prohlédnout a překvapí mě, kdo mě tak vylekal. Vždyť je to...
,,Anno, kam máš namířeno ?" Zeptám se mě.
,,Trochu se proběhnout a příště mě tak nestraš, Tome. "
,,Promiň, já jen...můžu s tebou ?"
,,Fajn." Odpovím mu a poté se už rozběhneme do lesa. Běžíme pomalým tempem, když však z lesa uslyšíme vytí, tak zrychlíme a otočíme se zpátky.
Krásně se mi s ním běželo. Podívám se na něj, vypadá tak hezky. Všimne si, že ho pozoruju a tak raději odvrátím pohled. Oba dva stojíme na louce před lesem, z kterého jde ještě slyšet slaboučké vytí. Měsíc nad námi je v úplňku a v nejvyšší poloze, může být tak půlnoc.
Jeho hnědé vlasy jsou ozařovány třpytivými záblesky měsíce. Jeho oči modré jak oceán, nebo obloha jsou plné vášně, touhy, plné citů, úplně se v nich ztrácím.
Stojíme tak blízko sebe, dělí nás jenom deset centimetrů.
Pomalu se ke mě začne přibližovat. Natáhne ruku a zastrčí mi zbloudilý pramen za ucho. Ruku přesune na mou tvář a přistoupí ještě blíž až už se skoro dotýkáme čely.
Pomalu se ke mě nakloní a naše rty jsou tak blízko sebe. Nakonec naše rty pomale spojí do váhavého polibku pného touhy.
Chci se od něj odtrhnout, protože to není správný, ale nakonec se vzdám a spolupracuji s ním.
Má tak dokonalé rty a tak úžasně líbá. Drží mě kolem pasu a já mu rukama zajedu do jeho vlasů.
Po chvíli se odtáhneme, protože nám docházel kyslík.
Panebože, vždyť jsem se líbala s princem. Ne, to ne!!! Co jsem to sakra udělala.
Hned jak si to uvědomím se otočím a běžím k sobě do pokoje.
,,Anno, stůj." Křičí na mě Tom. Já však běžím dál. Po tváři mi stékají slzy, snažím se je utřít, ale pak už je nechám volně stékat po tváři.
Na chodbě se potkám se Sárou a Filipem, kteří se na mě udiveně dívají.
,,Anno, co se stalo ?" Zeptá se mě Sára. Já ale nemám náladu jí vysvětlovat jak úžasné Tom líbá a že jsem se prostě nechala unést jeho dokonalým rty. Dost!!!
Přiběhnu s Lukem do pokoje a zamknu za sebou. Shodím ze sebe špinavé oblečení, vezmu si pyžamo a padnu na postel a hned usnu.

Tom

Vidím jak Anna vybíhá ven a tak běžím za ní. Zaběhla do lesa, jenomže už ji moc neslyším. Jdu pomale k ní a ona se otočí a chce utéct pryč já ji však dřív chytím za ruku a otočím ji k sobě.
,,Anno, kam máš namířeno ?"
Zeptám se jí.
,,Trochu se proběhnout a příště mě tak nestraš, Tome. "
,,Promiň, já jen...můžu s tebou ?"
,,Fajn." Odpoví mi a už se rozběhneme do lesa. Běžíme takovým pomalejším tempem. Už jsme docela daleko, když uslyšíme vytí, tak se otočíme a běžíme sprintem zpátky.
Byl to hezky strávený čas. Oba jenom tak stojíme na louce, ve svitu stříbrného měsíce, podívám se na Annu a ona odtrhne pohled.
Anniny vlasy září pod barvou měsíce a její oči jsou jak dvě čokoládky. Pohledem sjedu níž až k jejím rtům, jsou plné a načervenalé, dokonalé.
Stojím blízko sebe a já i tu malou vzdálenost mezi námi chci překonat. Pomalu se k ní začnu přibližovat, ona však neuhne což je dobré znamení.
Zvednu ruku a zastrčím jí její zbloudilý pramen vlasů za ucho. Ruku přesunu na její tvář. Už nás od sebe dělí jen pár milimetrů.
Pomalu se k ní nakloním a spojím naše rty do nejistého polibku plného touhy. Anna spolupracuje což je dobře. Má tak nádherné rty a tak úžasně líbá. Chytnu si ji kolem pasu a ona mi rukama zajede do mých vlasů.
Po chvíli se odtáhneme, protože nám začal docházet kyslík. Nejradši bych ji znovu políbil.
Ona se však otočí a utíká pryč.
,,Anno, stůj !" Křiknu na ni, ona se ale nezastaví, ani se neohlédne.
Vyběhnu za ní snažím se jí dohnat. Na chodbě slyším Sáru jak se jí ptá co se stalo, neuslyším však žádnou odpověď. Proběhnu kolem nich. Anna se ale zamkla v pokoji, takže se k ní nedostanu.
,,Hej Tome, co se probůh stalo ?" Otáže se mě Filip.
,,Já..ona....my.." Snažím ze sebe vykoktat smysluplnou větu.
,,Co ?"
,,My se líbali." Odpovím mu nakonec.
,,A to z toho dostala šok nebo co ?" Zeptá se mě Sára, která se před chvílí snažila dostat k Anně do pokoje.
,,Ne, jen. Já nevím co se stalo. Prostě pak utekla." Odpovím jim a seberu se a zamířím do svýho pokoje. Tam se ani neobtěžuju převlýkat, jenom skočím na postel a usnu.

Tady Tom. Jen pro představu.

Ahojky, Tak další kapitolka je na světě.
Jinak bych vám chtěla sdělit, že teď budu do konce prázdnin bez internetu, takže po téhle kapitole vydám dneska ještě tři, abych vám to vynahradila. Ještě jednou se omlouvám.
No, co myslíte, usmíří se Anna a Tom ? Proč byla Anna tak odtažitá ? Těšíte se až poletí do Králova města a setkají se s králem ? Já tedy ano.
Jinak každý reads, votes a koment zahřeje u srdíčka.
Ps: v médiích je Anna a Tom