Ve Jménu Krále✔

Kapitola 40

Cestu si deru přímo k Panu Mitrizovi, chci ho dorazit. Celý čtyři roky čekám na tohle. A když mě zabije on? Je mi to jedno. Stejně už nemám pro co žít.

Po cestě k smrti nebo vítězství kácím jednu hlavu za druhou. Kdyby se mi kdokoliv podíval do očí pravděpodobně by spatřil dva ohně toužící po krvi.
  Nenávidím se. Jsem monstrum a nemá to omluvy. Nejraději bych do sebe na místě vrazila meč, ale nejdřív zabiju Pana Mitrize. Náhle se přede mnou objeví další kijot. Probodnu mu břicho a za ním se objeví několik dalších. Je jich tak padesát. Není to zástup ale celá skupina. Už stačí jen aby mě obklíčili ze všech stran a jsem nahraná.
  Rozběhnu se proti nim a dva probudnu jednou ranou jako nic. Horší už je meč vyndat. Je zaseklej u druhýho kijota někde mezi žebrama. Pustím ho a vytáhnu z opasku pistoli. Začnu střílet po několika kijotech a zárověň se snažím vyhýbat ostatním střelám.
  Jakmile alespoň trochu vyčistím nejbližší území, vrhnu se zpátky ke dvoum mrtvým kijotům. Snažím se vypáčit meč, když uslyším chraptivý hlas.
,,M-má plán," vyjde z mrtvého muže, který má můj meč mezi žebrama.
,,Kdo? Pan Mitriz?" Zeptám se.
,,A-Aaaa," zaskučí, jelikož jsem mu vytáhla meč z žeber.
,,Pardon," omluvím se mu.
,,Ano," odpoví mi na předem položenou otázku.
,,A jaký?" Vyptavám se dál.
,,Nejprve, nej-prve ch-chce t-te-" snaží se něco říct, ale dochází mi dech. Pak už jen naposledy vydechne.
,,Ne! Co? Co chce?" Ptám se, ikdyž vím, že mi už neodpoví.
  Zvednu se od něj a málem schytám kulku, která kolem mě proletí. Vytáhnu pistoli a střílím po všech. Když se už někdo moc přiblíží, probodnu ho mečem.
  Sice jich zabíjím jako myší, ale stále jich přibyvá. Někdy přeci musejí svou zásobu vyčerpat, no ne?
  Oni mají strategii, podle níž se řídí, zato my se pouze dereme do boje a žádný plán. To není v žádném případě dobré. Náhle uslyším pronikavý výkřik. Otočím se za ním a spatřím, jak Max padá k zemi. Elis už je u něj a pláče mu na rameno.
  Vidím, jak se k Elis řítí dýka, mířená na srdce. Rozběhnou se v zoufalé snaze tu dýku zastavit. Křičím na ní ať uhne, ale ona mě přes všechen hluk bitvy neslyší.
  To, co uvidím mě přinutí se překvapením zastavit. Nějaký muž, který není od nás se vrhne před Elis a dýka se mu zabodne do hrudi. Nato se Elis vzpamatuje, naposledy líbá Maxe a utíká pryč. Já běžím tím směrem, k tomu muži. Sedám si k Maxovi a chci mu něco říct, utěsit ho, ale je pozdě.
,,Chraň," řekne naposled chraplavým hlasem Max. Vím koho mám chránit, Elis.
  Otočím se k tomu muži, protože mu musím položit otázku.
,,Proč?" zeptám se.
,,Protože jste ještě děti. Já chtěl zabíjet příznivce krále, ale ne děti. Sám mám dítě," zodpoví mi otázku. Já mu udělám tu laskavost, že si s ním budu povídat o jeho dítěti.
,,Jak se jmenuje?" vyptavám se.
,,Palestiny."
,,Moc pěkné jméno. Jaká je?" Vyptávám se dál.
,,Hodná. Do ohně by i pro zvíře skočila," popisuje ji. ,,Je jí teprve sedm let."
,,Miluju jí," je poslední, co řekne.
  Zvednu se a jdu znova bojovat.
Střílím, jak šílená a za chvíli mám vypotřebovany náboje z jedný pistole. Vytáhnu druhou a lidé padají k zemi mou rukou.
  Je těžké bojovat jednou rukou, ale ne natolik, abych nedokázala přežít. Inu mám v tom jisté praxe. Pootočím se, jelikož v dohledu nejsou žádní kijoti a to, co spatřím mi vyráží dech. Vidím, jak Les skočila před Elis a do srdce se jí zabodla dýka. Z očí se mi řinou slzy. Dobíhám k ní a objímám Elis. Obě pláčeme nad ztrátou naší kamarádky a Bandon zatím kryje všechny výstřely spolu s Filipem.
Rozhodnu se Bandona vystřídat, ať se taky rozloučí, když najednou Les pootevře pusu a její poslední slova jsou.....

Ahojky,....
Trocha napětí:D
Tato kapitola už je o dost strhující a smutynkaná....😢😢
Je mi jich líto. Takže,....
Minuta ticha za Les a Maxe.

....

....

Já tu minutu opravdu dodržela.

Tak, chtěla bych vám s radostí oznámit, že jsme překonali 2k shlédnutí😀😀😀😀. Thanks.

A taky, že jednu dobu jsme byli první v akční 😀😀😀😀😀. Thanks.

Mockrát vám za to děkuji. Jste mí miláčci.

Otázky na závěr:

No, co myslíte? Jaké bude poslední slovo Les? Jaké by jste si představovali? Aby naposledy vyznala lásku Bandonovi? Nebo aby jim popřála hodně štěstí? Jak dopadne válka? Kdo přežije? A kdo naopak položí život?

Příště papa.

Ps: už zbývá jen pár kapitolek do konce. 😉