Láska ze Školy

kapitola 15.- horší než Kennedy!

Z pohledu Elis
Vzbudilo mě nějaké kňučení. Nedobrovolně jsem se posadila a podívala se na tvůrce zvuků. Malá Trish seděla na kraji postele a kňučela. Postavila jsem se vzala tělíčko do náruče a vyšla na chodbu. Když jsem procházela kolem pokoje kde spal brácha s Natálii zastavila jsem se.

Večer jsem čekala že za mnou přijde buď mně uložit jako to dělal vždy když u nás byl a nebo mi vyčíst jak jsem se chovala. Ani jedno se nestalo! Za poslouchala stejně jako Trish, která zvedla hlavu a taky poslouchala. Uslyšela jsem vzdechy!

Usmála jsem se pro sebe a čtyřikrát jsem pěstí zabušila na dveře a znovu se za poslouchala. Tohle bylo naše znamení že k nám jde náš drahý sourozenec.

Byly slyšet zvuky a pak hihňání. Dál už nic protože jsem pokračovala v cestě dolů. Když jsem scházela schody ještě jsem slyšela jak se otvírají a zavírají dveře.

S Trish jsem byla už čtvrt hodiny venku a koukala jak dovádí. Přemýšlela jsem proč mi Natálie tak vadí... Vypadá s bráškou šťastně možná by sem se s ní měla smířit aspoň kvůli Renému. Trish přiběhla ke dveřím a čekala. Usmála jsem se a pustila ji domů.

Když jsem se vracela zpátky do pokoje, musela jsem znovu tlouct na bratrovi dveře. Lehla jsem si a Trish si lehla do mezery mezi břichem a pokčenýma nohama. Usla jsem a v tu dobu co následovalo potom jsem si přála neusnout.

Byla jsem na nějaký louce. Byla jsem tam sama, ale najednou se přede mnou objevil René. Mluvila jsem na něj, volala ho. Nereagoval! Stoupla jsem si vedle něho a uviděla kdo předním stojí.
Stala tam Natálie a objímal ji Marek! Marek! Byl a je to bráškův nejlepší kámoš a i trochu můj. Najednou jsem slyšela o čem se baví... Jako by někdo zapnul zvuk ,, ... přece sis nemyslel, že bych s tebou chodila ? Kdyť se na sebe podívej! " křičela na něj zlomyslně. To co jsem si slyšela mě zasáhlo. Takhle mluvit o mém bráškovy! Chtěla jsem od tamtut pryč. Chytla jsem bráchu kolem paže a chtěla ho odvést, ale co se nestalo. Moje ruce projely skrz něj. ,,Proč Marku, proč?" ptal se René. Marek se jenom usmíval a dál mluvila Natálie: ,,všechno by bylo v pohodě jenže tys mě musel představit své matce a přivést mě k tvoji sestře na narozeniny. To by se dalo všechno přežít, ale ono mě nesnášela. Už na tý oslavě na mě koukala jak na vetřelce" mlela furt ,, chceš říct proč jsem s tebou vydržela těch několik měsíců? Tvoje matka slavná modelka, tvůj otec slavný právník. Tolik peněz. Média. Zajímají se o vás furt" zasmála se a aby to dovršila políbila Marka. Začaly praskat větve, otočila jsem se a uviděla svoji milovanou partu. Všichni byli v černém a nože kam jste se podívali. Paže, záda, lopatky , žebra, stehna,holeně. Sabina si ke mně stoupla a nadzvedla obočí ,,přiveď je" zašeptala jsem a oni vyběhli. René se složil na zem. Zkusila jsem se ho znovu dotknout, tentokrát mi ruka neprojela. Dřepla jsem si k němu a objala ho kolem širokých ramen. Brečel mi na rameni. Sabča vedla Natálii a Nik s Garretem ji hlídali. Pomalu jsem se vymotala z Reného objetí a šla k ní. ,,S ním si udělejte co chcete"křikla jsem na kluky. Jak jsem se blížila Garret s Nikem ji chytli za zápěstí. Vrazila jsem jí dvakrát pořádně pěstí do obličeje. Pocítila jsem nutkání ji pořádně ublížit, ale jenom tak aby se odsud vzládla dostat. Začala jsem ji lámat prsty na rukou. Když jsem skončila vrazila jsem ji ještě jednou, ale tentokrát do břicha se slovy : to je za Reného. Kluci ji při poslední ráně pustili a nechali ležet. Já jsem pomohla Renému na nohy a vedla jsem ho ke konci paloučku. Parta šla kolem nás v kruhu jako tíší svědci.

Probudila jsem se udýchaná a spocená. Stoupla jsem si ke skříni a oblékala jsem se do suchého oblečení.

Vzala jsem si už nedočkavou Trish a snesla ji po schodech. Pod schodama jsem ji pustila a šla ji otevřít dveře. Opět jsem tam s ní strávila nějaký ten čas a pak šla domů. Trish jsem nechala běhat po dolním patře a sama jsem si zalezla do kuchyně.

,,Musím si vzít prášky" opakovala jsem si pro sebe. Ano, beru prášky. Docela na dost věcí. Třeba na nervy, nebo na ovládání. Jako malá jsem měla dost záchvatů vzteku nebo taky jsem měla někdy sadistické sklony (popravdě nevím jestli vůbec takové prášky existují) . Cítila jsem se na nic že musím brát prášky abych se uměla ovládat. Po čase se to zlepšilo a beru si je jen v případech když se stane něco jako ten sen.

Sáhla jsem do poličky a vyndala platíčko. Už jich tam moc nebylo! Napustila jsem si sklenici vodou a opět se opřela o linku ,, už si je zas bereš?" zeptal se René. Vždycky se mně v těchto chvílích snažil podporovat ,, jo, zase jsem vraždila ve snu" pousmála jsem. Obejmul mně a sebral mi skleničku s vodou. Napil se ,,promiň jestli jsem ti zkazil narozeniny tím že jsem přišel" on si to snad dává za vinu ? ,,Ty ne. Vybral sis to nejlepší načasování, jen bych byla radši kdybys přijel sám a nebo s někým míň falešným" to ona mi zkazila narozeniny! Úsměv mu spadl z tváře ,,jsem rád a zároveň smutný. Na tvém názoru mi záleželo mnohem víc než na nazoru rodičů, ale vždycky jsi mi říkala že záleží jen na mně. Musíš ji víc poznat pak uvidíš" to mně překvapilo. Jen kdyby věděl koho jsem ve snu vraždila.

,,Bráško?" kuňkla jsem. Zvednul obočí a tak jsem pokračovala ,,jak si včera říkal, že se pojedeme podívat na ten byt který si mi dal. Pojedeš prosím jenom ty ?" udělala jsem psí oči. Zase mu usměv opadl, ale hned se vrátil zpátky a jen kývl.

,,Jak mu může být tý kr🐮vy líto? Jak ráda bych udělala to co v tom snu" křičel můj vnitřní hlas. ,, Bugrid! Jaký prášky teď? Na nervy, prášky sadisty nebo na uklidnění?"

Vystartovala jsem k poličce a vzala prášky sadisty. Už jsem je chtěla dát do pusy jenže do kuchyně vešla Natálie a byla jen v kalhotkách a v Réneho tričku.

Moje ruka hned vystřelila k poličce s práškama a vzala ty na uklidnění. Hodila jsem je i se sadistama do pusy a zapila vodou ze skleničky, kterou mi předtím vzal Renda.

,,Nech si to někam jinam" křikla jsem na ni když se jejich 'ranní' polibek proměnil v mnohem víc. René ji hned odstrčil a otočil se na mě ,, ježíš, moc se omlouvám za včerejší noc. Moc děkuji že si klepala protože kdyby přišla mamka byl by to trapas století" rozesmál se. Natálie se chtěla zeptat jak věděl že jsem to já, ale já po Réném hodila naštvaný pohled a on mlčel. Něco se může někomu říct a něco nesmí. Tohle by se zrovna mohlo říct, ale jí sem to říkat nechtěla.

Ona se na mně zašklebila! Věřili byste tomu ?! Už jsem si nechtěla brát další prášky a tak jsem radši zmizela.

Sedla jsem si na gauč vedle Trish, která si v klidu pochrupovala a pustila si televizi. Takže si to shrneme... Můj brácha si přijede na moje narozeniny s nějakou kr🐮vou a řekne že tady budou minimálně měsíc bydlet. Což je do té doby než já budu odlétat do Brazílie. Ta holka není ani pět hodin vzhůru a už mě dohnala na tři prášky? To není normální... To ani Kennedy a spol mně nedohnaly na tři prášky za den natož za hodinu.

Po tomhle zjištění jsem si musela zavolat....

Dneska 1259 slov