Měl to být další spolužák, který by se jí vysmíval a její kamarádi by ji museli před ním chránit. Měl to být další trn v životě, nebo jim nakonec byl ?
Elis se v životě nezajímala o kluky a většina lidí ji považovala za lesbu, ale co když Elis není...
Zmačkla jsem kufr a zapla poslední zip ,,hotovo" vydechla jsem. Jak ty poslední dny probíhaly? Dva dny úřed odletem jsme s Garretem projezdili plus mínus pět hodin. Večer jsme no... ehm... Však víte co. Druhý den jsme pak byli se Sabčou nakupovat. Mám nový plavky a šaty. Večer jsme byli s Garretem na večeři a pak v kině. Nevím jak vy, ale já mám pocit, že si vždycky užiju posdledních pár dní prázdnin než začátek prázdnin.
Naposledy jsem zkontrovala jestli mám všechno. Plavky, šaty, boty, kosmetiku, hygienu ,, já jsem dežo" vykřikla jsem a rychle se vrátila do pokoje z koupelny. Otevřela jsem skříňku, kde mám věci pro Trish. Vyndala jsem všechny vodítka a obojky, co jsem tam měla. Takže modrý, černý, červený, zelený a fialový. Nějak se ta zásoba obojků a vodítek zvětšila přes prázdniny. Ostatní jsem uložila do malého kufírku extra pro Trish. Já vím jsem blázen. Oblékla jsem si to oblečení, co jsem měla připravený na posteli. Mobil mi začal vyzvánět. Jen ve spodním prádle jsem došla na chodbu, kde jsem měla položený mobil na kufru ,,ano?"
(E - Elis, V- volající na druhé straně)
V: Ty nekoukáš na displej, kdo ti volá?
E: Promiň Garre, nestíhám. Před chvilkou jsem dobalila a teď se oblíkám.
V: och.., jak rád bych teď stál vedle tebe. A dělal...
E: Klidni se Casanovo.... Budu u tebe cca. s pětiminutovím spožděním. Zatím pa
V: pa
Oblékla jsem si zbytek oblečení a šla do kuchyně. Jediný kdo byl v kuchyni, tak byla Natka, která jedla nějaký ovesný vločky ,, dobré ráno, budoucí paní Reichlová" řekla jsem a snažila se nevyprsknout smíchy. Zvedla hlavu od časopisu ,,dobré ráno má budoucí švagrová ( snad je to správně) " vzala jsem si jogurt z lednice a sedla si ke stolu. Nakoukla jsem nad časopis, co četla Natka ,,máma a dítě?" jako dost mě to překvapilo. Natka se nad tím názvem usmála ,,jo, jsou tam různé zajímavosti" až já budu čekat dítě, tak žádný takovýhle blbosti číst nebudu. Nařídila jsem si v duchu. Radši jsem na dtím jen zavrtěla hlavou. To do kuchyně přišel renda a šel rovnou za svou snoubenkou a dal jí pusu na pusu ,,dobré ráno lásko" odvrátila jsem hlavu na stranu. Ani nevím proč, prostě od mala, když jsem viděla se třeba kluky převlékat z kalhot do kraťasů, tak jsem odvracela hlavu nebo když si lidi dávali pusu nebo si vyměňovali sladký řečičky ,,dobré ráno kide" Renda si všimnul mé odvrácené hlavy a moc dobře věděl proč to dělám a dal mi pusu na tvář. Uplně jsem cítila jak se mi nahrnula krev do tváří ,,nejsem kid. Nejsem ani prďola nebo truhlik. Truhlik je na kytky jestli si někdo nevšiml" sice mi tak neřekl, ale dřív mi tak říkal strejda a tak se tohle stala moje argumentovací odpověď. René se s Natálií začali smát. Vůbec se jim nedivím ,,Rendo snesl bys mi prosím ty kufry dolů?" zeptala jsem se ho, když jsem se už trochu uklidnila. Zvednul se a šel pro kufry ,,budeš posílat fotky, jasný!" začala Natka ,,budeš volat a taky mi něco přivezeš" to jsem měla taky v plánu. Chvíli jsme ještě řešili věci ohledně dovolené. Do kuchyně se vrátil Renda ,,máš to v autě. Máš vůbec natankováno?" výjimečně jsem na to byla připravena ,,ne, ale mám v plánu se tam ještě stavit" hodil mi klíčky a já je chytla. Odnesla jsem kelímek od jogurtu a odešla si pro boty. Obula jsem si je a to už u mě stála Natka ,,hlavně dejte na sebe pozor" řekla a obejmula mě. Teď je mně přišel Renda ,,až přijedete na hotel, tak nám zavolej ať o tebe nemáme strach" a taky mě obejmul. Vzala jsem si kabelku, kterou jsem pro dnešek vyměnila za vak. Chtěla jsem zavřít dveře, ale Renda je držel a s Natálii se koukali, jak odjíždím. Když jsem nastartovala, tak jsem jim naposled zamávala a vydala se směrem k Garretovi domu.
Přijela jsem tam akorát, když se Garret loučil s rodičema. Vyšla jsem z auta s tím, že mu pomůžu s věcma, ale jeho mamka mě zarazila ,,v žádném případě to nebudeš tahat" tak jsem se jenom kývla a sledovala jak jde Garret k autu. ,,Elis?" zavolal na mě najednou. Koukla jsem na něj a přemýšlela co potřebuje. Pak mi to došlo. Namířila jsem klíčkem od auta na kufru a zmáčkla kouzelné tlačítko a kufr se otevřel. Rozloučila jsem se s Lesrovíma a šla k autu ,,miláčku ?" zavolal na mě Garret. Už s otevřenýma dveřma od auta jsem se na něj podívala ,,já myslel, že sebou bereš i Trish" vykulila jsem na něj oči. Zabouchla jsem dveře a podívala se na zadní sedačky. Opravdu tam taška s Trish nebyla ,,doprdele! Jak jsem na ni mohla zapomenout? Já jsem taková kráva. Garrete sedej. Musíme potom jet ještě natankovat" Garret se usmál a taky zamával rodičům, kteří se jenom smáli. Další komu jsem zlepšila ráno svoji demencí. Jakmile se za Garretem zabouchly dveře jsem vyjela. Hodila jsem ji můj mobil ,,na zavolej Rendovi ať ji nandá obojek, co je u tašky a dá ji do tý tašky a vodítko dá do postranní kapsy. Tak mě napadlo... Byl v kufru bílej kufřík s černými tlapkami?" Garret jenom kývnul a už mluvil s Rendou.
Ani jsem nevypínala motor a běžela ke dveřím, kde stál Renda s taškou ,,ségra ty si fakt pako" zašklebil se na mě. Zkontrolovala jsem tašku jestli v ní je Trish. Jestli má obojek a jestli je vodítko v postranní tašce. Tašku jsem šoupla Garretovi na klín a vrátila se na místo řidiče. Vyjela jsem směrem k nejblížší benzínce a tam natankovala.
Cesta na letiště trvala přibližně hodinu a půl. Po cestě jsme potkali auto, ve kterém jel Denis, Dominik, Daniel a Filip. Kousek před letištěm jsme ještě potkali Martina, Kubu, Robina a Kristiána.
Zaparkovali jsme na soukromém parkovišti a čekali. Letadlo stálo pár metrů před náma. Vyndala jsem na chvíli Trish z tašky, aby se ještě před odletem ulevila. Asi za pět minut deset se na parkoviště přiřítili Nik, Sabina a Bart. Ze srandy jsem poklepala na hodinky. Sabina na mě vyplázla jazyk a už si vyndávala kufr. Znovu jsem zavřela Trish do tašky a kufr podala pánovi, který je nakládal do letadla. Vyšla jsem schody do letadla a hned u vstupu mě přivítal pilot. Usadila jsem se do pohodlného křesla. Kamarádi se začali posazovat kolem mě a čekali jsme na pokyny.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Do letadla nastoupily letušky a začaly nám nosit bonbóny, kvůli praskání v uších při startu. Škoda že tohle nedělaj v normálních airolinkách. Dřív to dělali, ale to bude tak plus mínus devět let zpátky.
,,Připoutejte se prosím. Budeme startovat" všichni jsme se na pokyn pilota přípoutali a vyčkávali. Letadlo se začalo pomalu pohybovat a otáčet. Nevím ani proč, ale najednou jsem si vzpomněla na holky na základce. Jak nosily podprsenky, ale přitom byly ploché jak randvej. Ucítila jsem jak se letadlo začíná zvedat a já měla pocit jakoby ze mě spadly všechny starosti.
Když už jsme byli ve vzduchu tak jsem vyndala Trish z tašky a měla ji připnutou na vodítku. Došla jsem si pro pití ,,přistaneme přibližně za patnáct hodin. Jedna hodina do evropské metropole a dalších čtrnáct hodin na pobřeží Brazílie" oznámil mi pilot. Dala jsem si Trish na klín. Sluchátka do uší. Proplést prsty s Garretem a do pěti minut spím.
Vzbudil mě tlak kolem břicha. Otevřela jsem oči a Garret mě akorát poutal ,,promiň nechtěl jsem tě vzbudit, myško" protřela jsem si oči. Nikde jsem ji neviděla, ale pak jsem si ji všimla jak leží Dominikovi na klíně ,,v pohodě. Stejnak bych musela vstávat" řekla jsem směrem ke Garretovi. On jen zakroutil hlavou ,,bych tě tam odnesl" natáhla jsem se pro pusu. Letušky zase začaly nosit bonbony. Opřela jsem si hlavu o opěradlo a čekala na přistání. Jakmile jsme zastavili,tak jsme všichni začali tleskat. Nějak jsme se dostali ven z letadla. Museli jsme být kousek od moře. Cítila jsem jinou vůni než u nás doma.
Kousek od nás přijely dvě dodávky. Z jedné vylezl můj taťka ,,zdar děcka. Ještě poslední otázka" všichni jsme se kolem něj slezli u kapoty auta ,,jde o to, že můžete být ubytování v hotelu nebo v pousadě. V hotelu to je normální jak to znáte. V té pousadě by jste poznali i kus umění a kultury Brazílie" vysvětlil nám. Prohlédli jsme si fotky jak hotelu, tak pousady. Všichni jsme se na sebe tak podívali ,,chceme do pousady" taťka se jen usmál. Podal nám desky s těma pousady ,,dobrá volba. Budete mít přidělený jeden dům, který je spojen s dalším. Na jídlo budete chodit do jídelny pro soukromé domy. Vzhledem k tomu, že tu na těch čtrnáct dnů nikdo není hlášen, tak bude prakticky jen pro vás. Tak pojďte nasedat. Musíme se tam taky nějak dostat" nějak jsme se rozdělili do aut a vydali se směrem k pousadě.
Zastavili jsme před krásným domem. To byl důvod, proč jsem chtěla do Brazílie. Vždy se mi líbila ta divočina ,, určitě jste si všimli, že máte pláž přímo u domu. Je to soukromá pláž, nikdo mimo ty stromy sem nesmí. Vy můžete za ně. Po támhleté cestě dojdete do té jídelny, jak jsem mluvil. Když půjdete příjezdovou cestou, dojdete do centra. Už musím letět, zpátky do Ameriky. Alexa se po mě schání. Tak ahoj a užijte si to tu" jen tak pro vysvětlení... Alexa je taťkova přítelkyně. Vzali jsem si kufry a šli do domu. Odemkla jsem a spadla mi brada. Je to tu sakra nádherné !
