Láska ze Školy

Kapitola 10.- Útulek

Chci Vám poděkovat za 150+ reads. Jinak s touhle kapitolou jsem spokojená a taky doufám, že se Vám bude dobře číst jako mě psát.

Útulek byla velká budova na konci města aby nerušila lidí. Vešli jsme a hned zamířili k pultíku kde seděla mladá žena, poznala jsem v ní Sáru. Byla to bejvalá přítelkyně mého bratra Reného.

Lehce jsem zaťukala na pultík aby si mě všimla. Zvedla hlavu ,,čauky Elis, jdeš venčit? Koukám že sis přivedla doprovod. Jak se vůbec máš ? A co René?" vychrlila rychle. Chvilku mi trvalo než jsem přebrala jednotlivé věty. ,,Ahoj Sáro, ne dneska venčit jen jsme donesli jídlo. Mám se dobře, ale o bráchovi jsem taky dlouho neslyšela. Můžem se podívat na  pejsky ?" zeptala jsem se. Trochu posmutněla ale hned to zamaskovala odpovědí ,, aha, to je škoda. Jo jasně, jen běžte a ještě jednou děkujeme za to jídlo" řekla a opět se věnovala počítači.

Rozešli jsme se bludištěm klecí. Prošla jsem všechny řady, ale u poslední klece v poslední řadě jsem se zastavila. V rohu v kleci leželo malé tělíčko a fňukalo. Podívala jsem se na tabulku s informacemi :

Jméno : -----------
Věk: 4 - 5 týdnů
Pohlaví: fena
Rasa: Labradorský retrívr

Následovaly informace typu výška, váha, očkování atd....

Posadila jsem se naproti zvířátku. Vzbudila se když klaply dveře a zvedla maličkou hlavičku a podívala se na mně, po chvilce došla a lehla si mi do klína. Byla jsem překvapena že je takhle mazlivá a odvážná.
Uslyšela jsem kroky a za chvílku před klecí stál Garret se Sabčou.

Z pohledu Sabiny
Šla jsem najít Elis, po cestě jsem potkala Garreta, který také Elis hledal. Pár minut jsme bloudili chodbami až jsme ji našli v kleci se štěňátkem v klíně. Zřejmě nás zaregistrovala, ale vůbec se na nás nepodívala. Stále sledovala to malé bílé tělíčko v klíně ,,je překrásná, ale osamělá stejně jako já" špitla znenadání ,, aspoň někoho napadlo ji dát do útulku a né dát do pytle a hodit do řeky, kde by umřela" dořekla. Když zvedla hlavu byl vidět ten lesk v očích a po tvářích ji stékali osamocené slzy.

Zvedla se a položila štěňátko na polštářek, štěně odpovědělo tichým zakňučením, ale dál neprotestovalo. Tiše zavřela dveře a odešla. Garret se začal zvedat, že za ní půjde. Chytla jsem ho za ruku a zavrtěla hlavou ,,potřebuje být sama, nech ji....!" řekla jsem a on se znovu posadil.

Podíval se na mě a zřejmě očekával že něco řeknu a taky že jo! ,, Když byla Elis malá, jejich psa srazilo auto, přímo před jejíma očima. Ten masakr byl pro malou holčičku příliš. Rodiče na ni nebyli zrovna v tu dobu hodní, týden na to se rozvedli. Pár dní nato jí umřela babička a ani né čtrnáct dní po babičce umřel děda. Doktoři to vysvětlili tak že byl nemocný a neměl se stresovat a po smrti babičky se mu přitížilo a poté taky zemřel. René odjel k taťkovi protože nemohl snést tolik smutku na jednom místě. Zůstala prakticky na všechn smutek sama, protože matka  cestovala po celém světě kvůli modelinku. Nediv se, když to na ní občas příde. Špatně léčená nemoc tě pak pronásleduje celý život, jen čeká až tvá obrana poleví a bude moct zaútočit" řekla jsem mu to samé, co mi kdysi řekla Elis.

Nejistě mně obejmul, položila jsem mu hlavu na rameno. Byla jsem teď ráda za jeho podporu, pár minut jsme tam sledovali spící štěňátko a pak jsme se vydali k pultu kde jsme předtím viděli Sáru. Už tam čekala celá parta, hledala jsem mezi nima Elis, kterou jsem nakonec našla na Nikově hrudi jak ji objímá a něco ji šeptá do ucha a čas od času jí dá pusu do vlasů. Všichni kluci znali ten příběh, který jsem před chvilkou vyprávěla Garretovi a věděli jak se k ní chovat když na ní padne tahle nálada.

Pomalu jsme se vydali směr domov. Když jsem viděla venkovní světlo nebo spíše tmu, podivila jsem se jak dlouho jsme tam strávili čas. Po cestě se naše skupinka zmenšovala jak se kluci rozcházeli domů. Když jsem zbyla jen já, Elis, Garret a Nik, Elis usnula Nikovi opřená o rameno.  Nik ji vzal do náruče a nesl ji celou cestu. Došli jsme k rozcestí kde jsem se musela odpojit i já. Rozloučila jsem se s klukama a vydala se domů.

Z pohledu Nika
Sabina už odešla domů a já s Garretem  stále pokračoval dál. Garret se mě stihl snad už desetkrát zeptat , co jsme vyšli z útulku, jestli nechci vystřídat. Za pár minut jsme došli před Garretův dům. Řekl  jsem mu, že už ji domů odnesu sám, ale on hned začal protestovat ,, neboj, nemám ji v plánu někde v keři znásilnit" tohle ho smetlo a tak se radši rozloučil a šel domů.

Zazvonil jsem na Elisinu mamkou, která otevřela jen v županu. Vysvětlil jsem ji jak se věci mají a odnesl Elis do pokoje. Chvilku jsem tam tak seděl, ale z přemýšlení mě vytrhla ruka Elisiny mamky na rameni ,, můžeš tady klidně přespat, teda pokuď chceš" řekla starostlivě. Kývl jsem a ona mi šla připravit pokoj. Byl jsem tak strašně vyčerpaný, že jsem si lehnul vedle Elis a hned usnul. Takže Když přišla Carrie spal jsem jako poleno. Vzbudil jsem se jen když mě přikryla dekou, ale za okamžik jsem opět spal.