Láska ze Školy

Kapitola 37.- Nejlepší parťák

 Přibližně do půlnoci jsem ležela v houpací síti, natažený mezi dvouma palmama a přemýšlela. Nad čím ? Nad událostma v posledním půl roce. Na ten den, kdy se mi vůbec nechtělo do školy. Byla středa a my měli fyziku. Nejhorší předmět na světě.  Vzpomínám, jak vešel kapr (třídní učitelka) do třídy a za ní vešel Garret. V tu dobu by mě ani ve snu nenapadlo, že spolu jednou budem chodit. Jak se ptal, jestli si ke mně může přisednout. Jak jsem mu chtěla kousavě odpovídat, ale jeho oči mi to nedovolily. Pak jsem si  vzpomněla na ten obraz, co mi nakreslil. Jak jsem ho potkala se Sabuchou na plavečáku. Jak nás zatáhl do toho tajného bazénu. Pak jak jsme byla šťastná z toho, že jsem ho uviděla u svých "bratříčků".

 Zvedla jsem se ze sítě, z které jsem málem spadla. Nikdy jsem z ní totiž  neumněla vylézat. Oblékla jsem na sebe kraťáskové pižamo s čertíkama a vlezla si pod peřinu ke Garretovi. Trish si mi vyskočila ke kolenům  a tam se po chvilce uvelebila. Chvilku jsem tak jenom ležela, když se kolem mě obtočila silná ruka a přitáhla si mě k majiteli. Pro sebe jsem se usmála. Políbila jsem ho na biceps a zavřela oči.

Ráno jsem se vzbudila, ale vůbec se mi nechtěly otevřít oči. Když už jsem je donutila otevřít, tak se mi  hned chtělo smát. Z jedné strany  na mě dýchala Trishka, tak jak to je u psů zvykem a z druhé strany ji napodoboval Garret. Tomu se prostě nešlo nesmát. Po deseti minutovém záchvatu smíchu jsme se zvládli obléknout a dojiít na snídani.  Po snídani jsme se šli vykoupat do bazénu a do moře. Nalít do sebe trochu alkoholu. Před chvilkou jsme byli na obědě a jako zákusek jsme si dali mangový dort. Hned jsem si směle došla za kuchařem pro recept. Ten dort chci na další narozeniny.

Po odpoledním klidu jsem se rozhodla jít s Trish zaběhat na pláž.  Protože ona byla můj nejlepší parťák na sport. Chtěla jsem si doběhnout na začátek vilové čtvrti a zpátky. Nebylo to moc, ale ani málo.  Nandala jsem Trish běhácí postroj a pak nandala podobný mě. Trish už je dost velká, aby mohla běhat se mnou. Jedná se o canicross. (Nahoře máte fotku. Tak doufám, že víte aspoň z části, o co se jedná) celá naše parta spala a tak tu byl klid. Vyšla jsem na pláž do míst, kde už začínala voda. Natáhla jsem "vodítko" mezi mě a Trish a mohly jsme vyrazit.

Proběhly jsme se nakonec dál než jsem měla původně v plánu. Viděla jsem spoustu fakt snobských vil. Když už jsem byla kousek od našeho domu, tak jsem potkala Kalla (Kejla). Hned mě obejmul, ale potom mi vysvětlil, že to je jejich tradice. Chvíli jsme si povídali mezitím, co jsme šli k našemu domu. Před verandou mě naposledy obejmul a pak se někam zdejchnul.

Sundala jsem z Trish postroj a ta si začala volně sama běhat. Zajímalo by mě, kde pořád bere tu energii. Celou cestu mě táhla a i tak ji má pořád dost. Už jsem se chystala, že chytnu kliku a stáhnu ji dolů, když v tom mi dveře vrazily do ruky. Rychlé jsem si ji sevřela mezi kolena, abych aspoň trochu zmírnila bolest vystřelující z konečků prstů. Zvedla jsem hlavu s úmyslem seřvat toho, kdo mi způsobil tu bolest v ruce, ale rychle jsem si to rozmyslela, když jsem spatřila naštvanýho Garreta ,,všechno jsem to viděl. Nic mi nevysvětluj" vypálil na mě. Co viděl? Chytla jsem ho za paži a otočila si ho čelem k sobě ,, co si viděl?" zeptala jsem se ho už s lehce podrážděným hlasem. Rty, které jsem vždycky, tak rád líbala se teď zkřivily na do pohrdavého úšklebku ,,co jsem viděl? Ty se mě ještě ptáš?" zvyšoval postupně hlas ,,viděl jsem tebe a nějakýho brazilce, jak se objímáte kousek od domu! Co se asi stalo předtím než jsem vešel na terasu?" tohle už zařval. Šel z něj docela strach. Konečně mi svitlo! Musel vidět, jak se objímám s Kallem ,,bylo to přátelský objetí, ty žárlivý idiote! To u něj jsem ti vyráběla ten náramek" zazřvala jsem na něj taky. Jeho hlavní obočí  trochu povolilo, ale hned se stáhli zpět. Otočil se na patě a odešel.

Cítila jsem, jak se moje slzy tlačí na povrch. Rychle jsem vběhla do domu a můj jediný cíl byl. Dostat se do pokoje a zamknout se tam. To byla jediná moje starost. Na schodech jsem málem srazila Bárta se Sabčou. Když Sabina viděla už dost červené oči, vyběhla za mnou ,,Elis! Elis, čekej" zabouchla jsem dveře, ale nešli dozavřít. Podívala jsem se dolu a zjistila, že Sabče drtím nohu dveřma. Nakonec jsem tlak na dveřích povolila a Sabča mohla vejít dovnitř. Sedla si vedle mně na postel ,,Lis, co se stalo?" zeptala se tiše a přitom mě hladila po zádech.

Našla jsem mezi vzlyky mezeru ,,pohádali jsme se a on mě obvinil z nevěry" zašeptala jsem. Hned po vyslovení nevěry jsem se nanovo rozbrečela a rozklepala se, jak ratlík.

Nevím, jak dlouho jsem spala. Pamatuji si naposled, jak jsem se položila na postel a únavou od breku usnula. Po pár minutách jsem znovu usnula.

Teď už jsem se vzbudila a venku byla tma. Měla jsem na nočním stolku nějaké lehké jídlo a mobil. Pro ten jsem se hned natáhla a podívala se na čas.

22:02

Položila jsem mobil a znovu se rozplácla na postel. Zavřela oči a zaposlouchala jsem se. Ticho přerušily hlasy a po chvilce dupání po schodech.

Po pár minutách se rozrazily dveře a v nich stál Nick a Robin s Garrrtovejma rukama kolem ramen ,,našli jsme ho v klubu. Je v pohodě jen ho bude zítra bolet hlavička" řekl klidným hlasem Robin a společně s Nickem uložili Garreta do postele. Tiše jsem jim poděkovala a oni upustili pokoj. Rychle jsem se přesunula ke spícímu Garretovi a začala ho hladit po ruce.

Další den, 10:00
,,Elis?" zašeptal Garret. Hned jsem se k němu naklonila a položila do jeho blízkosti kýbl na zvracení. Stiskla jsem mu ruku, aby věděl, že tu jsem s ním ,,moc se omlouvám za ten včerejšek. Neměl jsem na tebe, tak vyjet a nechat si to vysvětlit" zachraptěl. Lehce jsem se usmála ,,myslíš, že kdybych tě neměla ráda, tak tady celou noc tajtrdlíkuju s tebou a vynáším kýble plné zvratků?" pronesla jsem s úsměvem. Nebylo to zrovna dvakrát voňavé, ale co jsem mohla jiného dělat? Garret teď otevřel svoje bouřkově šedé oči, které teď byly dost zarudlé  a díval se na mě ,,odpustíš mi to prosím, Lis?" zachraptěl znovu. Znovu jsem se usmála ,,odpustím" zašeptala jsem tiše.