Láska ze Školy

Kapitola 29.- Vzpomínky

Černé nebo bílé? Nad touhle otázkou už přemýšlíme s Dominikem něco kolem desíti minut. Z našeho dlouhého rozhodování, začala být doteď trpělivá prodavačka nervózní. Podívala jsem se na Dominika, který taky přemýšlel. Něco mě trklo! Kriticky jsem si prohlédla kytky a pak vyslovila nahlas svůj požadavek ,, pět bílých a pět černých" mladá prodavačka položila mobil a šla pro požadované kytky.

Po pár dalších minut čekání jsme opustili květinářství a zamířili si to na hřbitov. Po cestě jsme si povídali, jaké to bylo když tu s náma Tyler byl.

Položili jsme růže na náhrobek a chvíli ve dřepu koukali na památku na Tylera ,,pamatuješ jak jsme se seznámili?" jo to bylo zajímavé.

<Flashback>

,,Mamí!" volala jsem na mamku.  Byla jsem s mamkou na hřišti. Mamka má poslední dobou volnější práci a tak spolu trávíme hodně času venku. Volala jsem mamku, protože mi nějaký zlí kluk sebral plyšáka. Jak jsem tak běžela a rozhlížela se všude kolem jestli náhodou někde neuvidím mamku. Otočila jsem hlavou, ale už bylo pozdě. Do někoho jsem narazila. Já to říkám pořád, jsem poleno! Nervózně jsem se podívala nahoru a bála se, co bude následovat. Ten kluk nade mnou se jen usmál a cvrnknul mě do nosu ,,to je tvůj plyšák co ti ten kluk sebral?" zeptal se, ale já se zmohla jenom na přikývnutí. Ten kluk se otočil a zapískal na prsty. Onen kluk, co mi vzal méďu se zastavil a otočil se. Ukázal na sebe prstem jestli volá jeho. Kluk k nám přišel a koukal se na toho kluka trochu zděšeně. Ten jenom natáhl ruku a zlí kluk mu do ní položil méďu. Toho kluka si dal nevšímal a ten toho využil k útěku ,,jak se jmenuješ?" chvilku jsem přemýšlela jestli mu to mám říct, ale pak jsem jen pípla: ,,Elis. Ty?". Usmál se a pak řekl ,,Tyler" to už na něj volali nějací kluci ,,budu muset jít princezno. Třeba se ještě někdy potkáme" řekl a plácnul si se mnou. Když už byl u kluků, tak se ještě otočil a zamával mi. Mávla jsem mu taky a šla za maminkou, že už chci jít domů.

<konec flashbacku>

Celou dobu jsme s Dominikem seděli před hrobem. Zatáhla jsem ho za ruku ,,pojď" a šla jsem je stromu, který stál u zdi. Vylezla jsem co nejvýš, kde mě větve unesou.

<Flashback>

Nastoupila jsem první den do školy. Seděla jsem ve druhé lavici. Sama. Po chvilce si ke mě sednul jeden kluk. Pořádně jsem si ho prohlédla. Tyler. Byl to Tyler ,,ahoj, chtěla bych ti ještě jednou poděkovat za toho plyšáka" Tyler nakrčil obočí, ale pak mu asi svitlo a jen nad tím mávnul rukou. Další týden jsem ho oslovovala Tylere. Jednou když jsem byla s mámkou na hřišti a já seděla na lavičce a hrála si s méďou. Najednou mi někdo zakryl oči ,,hádej kdo" pronesl hlas za mnou. Otočila jsem se a viděla jsem dva kluky. Na pohled stejný kluky. Nakrčila jsem obočí a koukala na ně ,,ahoj Elis. Vypadá to zřejmě divně, ale mi ti něco musíme říct" prosím ať nejsou gayové. Vlastně proč ne? Vždycky jsem chtěla mít kamarády gaye. Šeptal mi můj mozek.  Koukali na mě a já netrpělivě čekala co z nich vypadne ,,my jsme dvojčata. To já jsem Tyler" řekl kluk, který měl ostřejší rysy a byl trochu menší. Kývla jsem ,,já jsem Dominik. To se mnou jsi celou tu dobu mluvila ve škole. Tyler bude chodit s náma do třídy. Teď tam nechodil, protože byl nemocný" koukala jsem na ně jak na duchy. Měla jsem co dělát, aby jsem se nezhroutila trapností ,,kluci strašně moc se vám omlouvám.  Já sem, ehm. Nemehlo" kluci se začali smát.

<Konec flashbacku>

Dokonce jsme se teď s Dominikem smáli. Naše seznámení bylo sakra divný. Slezli jsme ze stromu a už se pomalu vydali domu. Momentálně stojíme před mým barákem ,, moc děkuji za zlepšení nálady" řekl a objemul mě. ,,Já taky" odtáhla jsem se a vydala se směr moje milovaná postel. Naposledy jsem mu zamávala mezi dveřmi a zaklapla je.

No... Co k tomu dodat. Původně jsem si tu kapitolu představovala jinak, ale zas musím říct na obranu kapitoly 😜 že se psala líp než ta předchozí. Samozřejmě moc děkuji za hvězdičky a taky že to čtete.

Týna