Láska ze Školy

Kapitola 7.- Konečně je doma

Vyšli jsme z budovy, Garret už byl venku a čekal na nás. Vyjeli jsme na cestu, Garret nám nabídl, že nás doprovodí. Celou cestu  jsme ho ptaly na otázky :  Odkud jste se přistěhovali? Proč jste se sem přestěhovali ? atd...
Cesta rychle ubývala, až jsme se dostali před Sabči dům.

Byl to jednoduchý dvoupatrový dům, který měl červenou barvu.  Já samozřejmě věděla, kde bydlí, ale řekla to kvůli Garretovi ,, tak tady bydlím. Bylo mi ctí že jsem tě mohla poznat, Garre. Doufám že tě zas brzo uvidím" rozloučila se s náma a na mně spiklenecky mrkla. Jen tak jsme tam stáli, dokuď za Sabinou neklaply dveře.

Pokračovali jsme v cestě, když odešli pět domů od Sabčinýho domu, Garret řekl: ,,tak tu bydlím" vykulila jsem na něj  oči. Byl to velký a určitě prostorný bílý dům. Když jsem se vzpamatovala, vykoktala jsem ze sebe: ,, myslíš, že je náhoda, že bydlíme jen kousek od sebe?".
Přemýšlel a pak se nadechl ,, nevím, ale když chvilku počkáš, doprovodím tě. Jen odložím tašku" řekl a usmál se. Kývla jsem a šli jsme k našemu domu, netrvalo ani pět minut než jsme tam došli. Protentokrát zalapal po dechu Garret. ,, Mně ses divila, že mám velký dům, podívej v čem bydlíš" řekl a ukázal na dům. Vůbec nepřeháněl, měli jsme dům jak menší, ale luxusní vilu. Smutně jsem se pousmála ,, je to ale hodně velký pro dvě osoby" vysvětlila jsem, ale on se už nadechoval na další otázku ,, mamka je modelka a poslední dobou není moc často doma a taťka se s ní rozešel, když mi byly čtyři roky. Od té doby bydlím s mamkou a k taťkovi jezdím občas" vysvětlila jsem. Obejmul mně ,,to je mi líto" zašeptal mi do vlasů.  Poděkovala jsem mu a odebrala se k brance, naposled jsem se otočila a zamávala mu. Pak jsem vstoupila do domu.

Zavřela jsem za sebou dveře, zula boty, pověsila klíče na háček a pokračovala do chodby. ,, Ahoj mami, jsem doma" zaakřičela jsem na celý dům. Došla jsem si do kuchyně pro pití. Vyndala jsem z ledničky Semtex a opřela se o.kuchyňskou linku. Kuchyň, stejně jako skoro celé přízemí, byla do černobílé barvy. Vyšla jsem průhledné schody s pitím v ruce, na chodbě jsem se vydala rovnou do svého pokoje. Už jsem se natahovala po klice, ale najednou jsem si všimla papíru, nalepeného na dveřích.
Objednej pizzu, nebo spíš dvě, mně objednej šunkovou. V osum jsem doma😉
Mamka

,, Yes" zašeptala jsem do prázdného domu. Strhla jsem papír a vešla do pokoje. Můj pokoj byl do černo -modré -bílé barvy. Po levé straně byla dvojlůžková postel. Naproti dveřím byl psací stůl, naproti posteli bylo docela dost velké okno. Vedle okna skříň a kousek od skříně byl vchod do mé koupelny. Všechen nábytek byl z tmavého dřeva.
Sice modrá barva je spíše pro kluky, ale mně to bylo jedno.

Už od mala mi taťka říkal, že se chovám jak kluk, zatímco si holky v mém věku hrály s panenkami, já běhala s klukama za míčem nebo se s nima prala. Koukla jsem se na hodinky, bylo sedm večer. Vzala jsem si župan a zašla do koupelny.

Když jsem se vykoupala, vzala jsem si notebook a mobil do postele. Nejdříve jsem objednala pizzu a než mi to někdo zvednul, jsem šla na facebook. Přišla mi žádost o přátelství od Garreta, ihned jsem příjmula. Pak jsem napsala Sabině.

( Sabina-S, Elis-E)
E: Ahoj😊, můžu mít prosbu?

S: Ahoj, jo jasně. Co potřebuješ😝?

E: přijmeme Garreta do naší party ?

S: Jo, klidně. Už musím jít, platí zítra to běhání?😋

E: Jo, platí. Já taky už musím jít, pa pa😴

Založila jsem společný chat s Garretem a Sabinou. Chvilku po Sabině napsal Garret.

(Garret-G, )
G: Čau, půjdeme spolu zítra do školy?😉

E: jo, v kolik?

G: v 7:15 u tebe.

E: super, už musím jít, mamka přijela domů. Uvidíme se zítra, čau.

Slyšela jsem klíče v zámku, hned jsem běžela dolů. Mamka už rovnou nesla dvě pizzy. Měla na sobě černé legíny, béžové delší triko a na tom béžovou vestičku. Hnědé vlasy měla zapletené do drdolu. ,, zlato, vem ty pizzy nebo můj kufr" řekla mile. Vzala jsem jí kufr, který byl poměrně velký na to, že byla pryč jen čtyři dny.
Zbavila jsem se kufru a šla za mamkou do jídelny, kde na mě čekala.

Při jídle jsem ji  odpovídala na otázky, chtěla vědět, co je nového ve škole, atd... Jakmile jsem se dostala do fáze Garret, se začala ptát i na něj. I přesto že jsem byla ráda, že zas konečně je doma, musela jsem jít nahoru spát, ale přesto jsem si nedopustila jednu otázku: ,, jak dlouho zůstaneš doma ?" zeptala jsem se potichu. Usmála se, jakoby ji ta otázka pobavila ,, neboj, zůstanu tady minimálně měsíc, ale teď už jdi spát. Ráno jdeš do školy". Pár minut potom, co jsem si lehla,  jsem usnula.

Ahoj,
Tak jsem tu zas😉 Konečně mám zas mobil, takže kapitoly budu vydávat častěji. Zítra jedu na soustředění se školou, buď budu vydávat častěji nebo málo. Záleží na tom co po nás budou chtít. Určitě budu ráda za nějaký komentář nebo hvězdičky. Mějte se hezky.

Týna