Láska ze Školy

Kapitola 40.- Neslyšel si? Vypadněte!

Je listopad. Tohle období mám ráda, zároveň ho nemám ráda, miluju ho a nesnáším. Proč? Mám ho ráda, že je to podzim. Spadané listí je všude a to se mi líbí. Nemám ho ráda protože většinou často prší. Z vody a hlíny vzniká překvapivě bahno a to ráda nemám. Fuj. Za pár dní jsou Vánoce a to je důvod, proč tohle období miluju a nesnáším ho kvůli zimě. Nikdy nevíte, co si máte vzít na sebe.

Bylo po škole a s Garretem jsme leželi  v mojí posteli. Koukali jsme  na filmy a pojídali popcorn. Krasně strávené odpoledne.

Nebo jsem si to aspoň myslela...

...

Pár hodin zpět...
Po úmorné hodině tělocviku s Mikem jsem se šla se Sabinou osprchovat. Celou dobu jsme posilovali v posilovně, která je součástí naší školy. Jak to taky jinak mohlo dopadnout než, že náš Mike celou dobu očumoval.

,,Už jseš hotová?" zakřičela jsem na Sabinu, když já byla skoro osušená a ona ještě nevylezla ze sprchy. Už jsem neslyšela téct vodu a tak jsem vzala Sabčin ručník, který si zapomněl ve skříňce a donesla ji ho ,,dík" křikla a sebrala mi ručník se skříňky. Taky abyste to pochopili. Součástí sprch je taková "šatna" a prádelna. Šatna je spíš místnost, kde jsou poličky  a na zdech fény. V poličkách jsou osušky se šamponama. Do každé skříňky patří jeden ručník. Po vysprochovaní se usušíte do těch ručníku a ten ručník musíte pak odnést do prádelny, kde potom ty ručníky uklízečka vypere a pověsí. Takový malý koloběh.

Vyšly jsme ze školy ze školy a chtěly jsme se vydat směr kavárna, kde jsme se chtěly zahřát a osladit si život. Letos ten rok nějak rychle utíká. Ještě před nedávnem jsme byli na dovolené a teď je půlka října a  už hlásí sníh.

Zastavil před námi bílý bavorák. Okýnko se začalo pomalu stahovat dolů a  z něj vykoukla blonďatá hlava Mika ,,holky chcete někam hodit?" řekl a zase nahodil ten jeden z jeho slizkých úsměvů. Znechuceně jsem se podívala na Sab, která stála kouksek za mnou a taky koukala znechuceně ,,ne, nechceme" řekla jsem rázně. Úsměv mu na chvilku spadl ze rtů, ale pak se zas vrátil. Mebyl určitě zvyklí, že mu holky odporují ,,ale nemrmlej a nasedej" povytáhl několikrát obočí. Zavrtěla jsem hlavou a rozešla se dál. Hned po pár krocích jel vedle nás bavorák. Otevřely se dveře a ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsme seděly vedle Mika v autě. Chtěla jsem otevřít, ale ten parchant zamknul, tak jsem si jen uraženě sedla a koukala na cestu.

,,Nevypadáte až zas na takovýho tupce, aby vám nedošlo, že z toho budete mít problémy" prohodila jen tak Sabina k Mikovi.  On se na nás podíval  a dál se věnoval řízení ,,ty zas nevypadáš na nejakou drzou a nevychovanou slečnu" pověděl a přitom zařadil. Nikdo ale nevěděl, že těmahle dvouma argumentama se roypoutala slovní válka. teda až na mě. Poznala jsem to podle Sabčiných očí.

,,Já a drzá ?! To říká ten největší tupec a idiot na světě, kterej mladý holky a zaroveň svoje studentky zatahává do auta" zařvala Sab.

,,Mohly jste nasednout dobrovolně a ten největší tupec a idiot vás nemusel tahat do svého luxusního auta. Stejnak mi ho jenom zaserete" opáčil ji.

Tak tohle bylo na mě dost ,,Ty mentálně labilní úchyle! Co nás asi učí doma a ve škole? Nechoďte s cizími a nadrženými lidmi do auta" na to mi jen poslal vzdušnou pusu.

Dál už neodpovídal a to znamenalo výhru a tak jsme si se Sab plácly.

Nakonec jsme se zastavili před tou kavárnou, kam jsme chtěly se Sab jít ,,jak si to krucinál věděl?" zeptaly jsme se ho obě naráz. Jen pokrčil rameny ,,nechte to být... Co kdyby jsme si začali tykat?" usmál se mile. Počkat! Cože?! Nechme to být... ,,Elis" kývla jsem mu ,,Sabi" Sab mu také kývla na pozdrav ,,Mike" všichni jsme navzájem kývli a vešli do kavárny.

Mike za nás zaplatil kafe a zákusek a pak nás jako gentleman odvezl domů. Mě odvezl jako první protože za půl hodiny má ke mně přijet Garret.  

...

Po třech hodinách. Přítomnost
,,Dojdu nám pro pití" řekl Garret a zvedl se z postele. Protestně jsem zavrčela, ale přesto dál ležela. Přemýšlela jsem, jak mám super kluka..

Nevím, jak dlouho jsem tam ležela sama. Minutu? Pět? Deset? Patnáct? Shodila jsem nohy z postele a podstavila se na stará kolena. Chtěla jsem Garreta překvapit a tak jsem šla schválně, co nejvíc potichu. Ani schody pode mnou nekřupaly. Sešla jsem schody a rovnou zamířila do kuchyně. Tam ale nebyl. Tak do obýváku v němž taky není. Pořádně jsem se rozhlédla protože z obýváku je vidět do chodby.

Začaly mě šíleně pálit oči. Postupně se zamlžovaly a pak jsem cítila slzy na tvářích. Zatím jsem nevydala ani jeden vzlik. Nechtěla jsem tomu věřit. Došla jsem ještě blíž.

,,Vypadněte oba dva odsud" zařvala jsem na ně chladně. Garret se hned odtrhl od Kenedy a hlasitě oddechoval. ,,Mrzí mě, že ses to dozvěděla takhle" pronesla ironicky Kenedy. Vražedně jsem se na ní podívala ,,vypadněte" šeptla jsem. Garret se začal přibližovat ,,Elis" vždy se mi jeho hlas líbil. Teď v tuto chvíli se mi neskutečně hnusil ,,neslyšel si? Vypadňete" sklopil očí, vzal si svoji bundu a v doprovodu Kenedy odešel.

Couvla jsem dva kroky zpět a narazila do zdi. Zádama jsem po ní sjela a nechala slzám volný průchod. On mě vážně podvedl. Kdyby aspoň s nějakou jinou holkou než s Kenedy. Šeptala moje mysl. Vybavily se mi vzpomínky na naše první setkání. Na ten obraz, co mi dal, který bych teď tak ráda roztrhla, ale nemám sílu. Na naše dovádění při malování bytu. Při jízdě na motorce a západ slunce. Celá dovolená v Brazílii. Na ní budu vzpomínat ještě dlouho, ale už ve zlym.

Slyšela jsem klíč v zámku. Otevření dveří a dvoje kroky. S námahou jsem otevřela oči, které byly už opuchlé a zarudlé ,,princezno" šeptl mi někdo u ucha. Nijak jsem nereagovala ,,Natali! Pojď sem prosím" teď je mě mířily mnohem lehčí kroky než předtím ,,Elis" zašeptal divci hlas. Lehce jsem otevřela oči a viděla jsem Rendu s Natkou, jak se nade mnou sklání ,,co se stalo?" zeptal se René. Tak ráda bych odpověděla nic se neděje, všechno je v pořádku. Jenže jsem se musela někomu svěřit ,,on mě podvedl" řekla jsem rozklepaným hlasem ,,Garret mě podvedl" doplnila jsem. Renda se postavil ,, já toho kreténa zabiju! Nikdo nebude ubližovat mojí sestřičce" pak jsem slyšela kroky, prásknutí dveří a odjíždějící auto.

Nat mě obejmula a společně jsme se postavily. Došly jsme do obýváku a povídaly.
Byla jsem brekem vyčerpána, že jsem jíusla na klíně.

Zbytek dne jsme prokoukaly na filmy s vínem, Jackem Danielsem, zmrzlinou a čokoládou. Renda se vátil až večer a s radostí se k nám přidal,