Láska ze Školy

Kapitola 23.- Co ty na to ?

Kolem páté hodiny jsme se šli podívat na byt a domluvili jsme se, že co nejdřív nastěhujeme. Došli jsme zpátky domů, vzala jsem  auto a odvezla Garreta domů. S Garretem jsem se ještě domluvila, že zítra pojedeme do centra pro nábytek atd...

Teď ležím v posteli a píšu s se Sabčou.

Sabča: Kdy máš v plánu jet do ty Brazílie ?

Já: nemám vůbec tušení... Nějak jsme se s partou nedomluvili.

Sabča: hele už musím jít kočko, Dobrou

Já: dobrou

Začínala mi být zima, když jsem  neusínala v horké Garretovi náruči. Tak jsem si aspoň k sobě přitáhla Trish a za nedlouho jsem usnula.

Probudilo mě otevřené okno, ale ležela jsem stále a dělala, že spím. Kvůli Garretovi. Prolíbával si cestičku na mých nohách, břiše, hrudníku krku a nakonec se prolíbal až k mým rtům. Kde se zastavil ,,já vím že nespíš" zašeptá mi do ucha a pak ho zkousne. Začnu se smát a on mě začne lechtat.

Po nějaké době co jsme se přestali lechtat, líbat a další kraviny jsem se dopracovala k tomu aspoň pustit Trish ven a zase se vrátit za mým princem do postýlky.

Ležel tam s blažným úsměvem rozvalanej jak vorvaň. Rozeběhla jsem se a skočila za ním do postele. Jakmile jsem dopadla, napadl moje rty Garret. Začal mě svlékat a já se nedržela moc pozadu. Už jsem byla stejně i tak Garret do půl těla, když mamka zaklepala a vlítla dovnitř. Začala otvírat okna a tak všemožně lítat po pokoji ,,Garrete?!" vykřikla mamka ,,dobrý den" řekl Garret zatím co se snažil mě zakrýt svým tělem.

,,Kde je Elisabeth?" zeptala se mamka. Díky Garrete, si tak velký, že mně ani vlastní matka nevidí. Protáhla jsem ruku kolem tý Garretovi ,,ahoj mamí, já jsem tady" přes ten kousek co jsem viděla přes Garretovo rameno jsem viděla mamku jak se začala červenat a zřejmě došlo při čem nás vyrušila ,,ježíš! Promiňte" poslední slova než zavřela dveře. Chvilku po tom jsem slyšela z chodby její smích. My jsme se taky začali smát a radši jsme se oblíkli, aby nedošlo k další nečekané návštěvě.

Sešli jsme dolů, kde už na nás čekala mamka s Trish a snídaní ,,dobré ráno" pozdravila jsem a sedla si ke stolu ,,dobré" opětovala mi mamka pozdrav. Koukla jsem se na hodiny ,,kde je Renda a Natka?" měli tu už být ,,před hodinou odjeli, vrátí se až v neděli" hmm, tak sou pryč.

Dopila jsem akorát svoje kakao, když se mamka chytla slova ,,takže děti, u nás v práci teď scháníme modely..." začala jsem se smát ,,to scháníte pořád" ani nevím proč jsem se začala smát ,,Elizabeth Reichlová!" rozkřikla se mamka. Sklopila jsem hlavu a usmívala se jak andílek ,,promiň" pípla jsem. Mamka si mně ještě jednou přeměřila pohledem a pak pokračovala: ,,hledáme modely" znovu se na mně podívala a já jen zvedla ruce v obranném gestu, že se vzdávám ,,pro focení rodič popřípadě rodiče s dítětem a jeho partnerem či partnerkou. Vzhledem k tomu, že v naší branži ještě nejsou modelky s dětmi tak požádali mně, aby se zeptala vás. Rendy a Natky jsem se ptala, ale ty odjeli pryč takže se ptám vás" no... Abych řekla tak mě to moc nepřekvapilo. Mamka mě a Reného už jako malé brala na focení. Ale to byla rodina nechci do toho zbytečně zatahovat i Garreta.

Podívala jsem se na něj a on jen pokrčil rameny. Jeho gesto s rameny jsem po něm taky zopakovala. Mamka těkala mezi náma očima ,,kdy to potřebuješ vědět?" pořád jsem koukala na Garreta, který mi na ruku kreslil kolečka. Mamka si povzdechla ,,do zítra. Jo a abych nezapomněla, každý z vás dostane patnáct tisíc" tak to je něco. Už jsem chtěla mamce odpovědět, ale Garret mně předeběhl ,,promyslíme to a pak vám dáme vědět" ujmul se slova Garret. Mamka se jen usmála ,,a nevykej mi, připadám si ještě starší než už jsem. Já jsem Carrie" podala mu ruku ,,Garret" příjmul ruku s úsměvem Garret.

Mamka nás propustila s tím, že si musí něco zařídit. Udělala jsem nám čaj a šla si sednout na gauč, kde na mě čekal už Garret s Trish na klíně.
Sedla jsem si hned vedla něj a začala hladit Trish. Garret mi dal ruku kolem ramen ,,co si o tom myslíš ?" zeptal se. ,,Já jsem na to zvyklá, mamka mě a Reného už brala jako malý na focení, takže mi to je jedno. Záleží jen na tobě" nedalo by se říci, že nad tím nějak dlouho přemýšlel ,,jdeme do toho" řekl a já ho políbila.

Omlouvám se, že dlouho nevyšla kapitola, ale nějak se mi nechtělo psát. Navíc teď dělá. Na třech knížkách zároveň. Láska ze Školy, Nečekáná pomoc na které pracujeme s kamarádkou a ještě na  jedné knížce, která vyjde nejdříve po konci LzŠ.
Mějte se fanfárově.

Týna