Láska ze Školy

Kapitola 41. - Zmizet

Večer jsem toho moc nenaspala. Pořád jsem se budila a potom brečela.

Když už jsem se vzbudila asi po dvacáté, zkontrolovala jsem mobil na nočním stolku.

6:07

S těžkým vzdychnutím jsem sundala nohy z postele. Můj plán byl jasný. Zmizet.

Vyndala jsem kufr z pod postele a položila ho před skříň. Naházela jsem do něj většinu oblečení. Nechala jsem si ve skříni od všeho dva kusy. Plus mínus na dva dny. Kdybych tady chtěla někdy přespat. Přešla jsem do koupelny a tu celou vyprázdnila. Všechno jsem to nacpala do kufru. Vyndala jsem i Trishin na kufřík a dala do něj všechny její věci.

Když jsem to všechno dobalila bylo třičtvrtě na sedm. Moje dva kufry a a jeden Trish, byly už v autě. Naposledy jsem se rozhlédla po celém domě a přistihla se, jak mi tečou slzy. Dveře jsem neslyšně zavřela a zamkla. Šla jsem rovnou do auta a sedla si na sedadlo řidiče. Trish, která vedle mě už čekala v cestovní tašce, natočila na mě hlavu a netrpělivě čekala až vyjedu. Nastartovala jsem a pomalu spouštěla spojku.

,,Teď už jen Trish" už jsem si nahoru odvezla svoje kufry a teď už mi zbývala jen Trish. Trish jsem vyndala z tašky a ta hned běžela k baráku a na trávě se vyčůrala. Dala jsem ji pokyn ,,sedni a zůstaň"  a jela zaparkovat auto do garáže.

Mám vybaleno a celkově jsem se zabydlela. Bylo po deváté hodině. Už dneska ráno jsem byla rozhodnuta, že do školy nepůjdu. Nemělo to být jen kvůli vzpamatovaní, ale ještě nemám nic k jídlu a navíc dneska píšeme test z Fyziky. Z celého prvního čtvrtletí! Já jsem se na to tak trochu vykašlala. No dobře, nebudu vám lhát. O ten sešit  jsem nezavadila ani pohledem. Trish ještě dospávala ranní stěhování a já se teda rozhodla, že si půjdu nakoupit.

Nakoupeno, uklizeno, deset zmeškaných hovorů od Rendy, pět od mamky, tři od Erica, několik od Sab a přes třicet od Garreta. Od něj bylo taky nekolik zpráv. Pořádně jsem se nadechla, protože jsem se před chvilkou rozhodla přečíst si všechny zprávy

Milášek <3 : Omlouvám se!

Milášek <3 : Není to tak, jak si myslíš

Milášek <3 : Miluji tě :*

Milášek <3 : Nech mě to vysvětlit

Milášek <3 : Prosím

Milášek <3 : Japato nejsi ve škole?

Milášek <3 : Hledám Tě

Milášek <3 : Proč mi nebereš telefon ?

Milášek <3 : Zvedni mi ten telefon!

Milášek <3 : Mám o tebe strach :(

Milášek <3 : Seru na to! Jedu k tobě domů

Dál jsem ho ignorovala. Několikrát za sebou jsem si přečetla zprávy od něj. Nakonec mi pohled spadl na tu přezdívku. Milášek. Na ten den si pamatuji. Byl to ten den, kdy jsme si řekli svoje první ,, miluji tě". Setřela jsem si slzu, kterou jsem zaregistrovala až teď. Dýl jsem přidržela tu přezdívku až mi naskočila tabulka.

Volat uživateli

Poslat zprávu uživateli

Odstranit kontakt

Odstranit přezdívku

Zmáčkla jsem vobu "odstranit přezdívku". Setřela jsem další neposlušnou slzu. Rychle jsem zamrkala. Cinknul mi mobil.

Garret Lesr : nejsi doma :O

Vypla jsem mobil a šla dřepovat. To mi vždy pomohlo...

Z pohledu Garreta

*Den zpátky*

Dělal jsem nám pití a další várku popcornu.  Když v tom někdo zaklepal na dveře. Šel jsem k nim a otevřel je.  Hned se z nich na mně vrhla Kenedy a začala mně líbat. Začala se mi otírat o rozkrok a já byl v tu dobu absolutně nepřítomnej,,vypadněte oba dva odsud" zařvala najednou Elis  chladně. Probudil jsem se z "tranzu", rychle se od té coury odtrhl a podíval jsem se na to stojící sluníčko, teď plačící, přede mnou. ,,Mrzí mě, že ses to dozvěděla takhle" pronesla ironicky ta kráva Kenedy. To ona tímhle všechno zníčila. Kdybych já debil ty dveře neotevřel. Vražedně  se na nás podívala ,,vypadněte" šeptla. Začal jsem se přibližovat ,,Elis" zašeptal jsem nazpátek. Chtěl jsem si takovou natáhnout, když jsem viděl její uplakané oči. Ty její krásné a velké. hnědé oči. Ty, které jsem tak miloval. Když se smála a já mohl vidět ty jiskřičky. Její uplakané oči mi trhaly srdce na kusy. Chtěl jsem jít za ní. Omluvit se jí.  Teď, v tuto chvíli jsem  se  neskutečně hnusil i sám sobě ,,neslyšel si? Vypadňete" sklopil jsem  oči, vzal si svoji bundu a v doprovodu Kenedy odešel.

*Další den*

Ráno jsem ji posílal esemesky, ale neodpovídala. Řekl jsem si, že si s ní promluvím ve škole.

Ani do školy nepřišla. Psal jsem ji, ale neodpovídala. Vydal jsem se k ní domů. Jestli někomu řekla, že jsem ji "podvedl" jakože řekla, tak mě tam nepustí.

Jak jsem hádal. Nikdo mě tam nepustil. Napsal jsem ji a odjel k sobě domů. Sednul jsem si v pokoji na postel a otevřel album fotek. Začal vzpomínat. Začal brečet. No a co? Já se za to nestydím! Dveře se otevřely a v nich stali rodiče ,,Garre, co se stalo? Už ráno jsi byl nějaký špatný" a tak začal výslech.

Všechno jsem jim řekl a taťka potom ,,já ti říkal, že je to zlatokopka. Chce jen peníze".

Hoj, oznamuji vám, že dokonce chybí cca. tři kapitoly. Napadlo mě udělat Ask na mě a postavy. Pokud chcete, tak pište otázky