Láska ze Školy

Kapitola 25.- Tolik krabic!

Probudila mě vůňě kávy. Pootevřela jsem oči, abych viděla stoleček  na kterém byla snídaně a kafe a bod pro mě. Pod stolečkem ležel Garret a usmíval se na mě ,,dobré ráno" zamumlal a jsem a otočila jsem se na něj. Usmál se na mě ,,dobré, budeš jíst?" přejel mi dlaní po tváři. Jen jsem se usmála a kývla. Opřela jsem se  o zeď a otevřela jsem poslušně pusu a Garret mi dal do úst kousek jídla do pusy. Takhle jsme se střídali dokuď talíř nebyl prázdný. Zkusila jsem se zvednout, ale jakmile jsem se postavila, chytla mě ostrá bolest v mezinoží. Posadila jsem se zpátky na postel. Garret byl hned u mě ,,jak se cítíš? Bolí to hodně ?" klečel přede mnou. Lehce jsem se usmála ,,trošku" jeho hlava padla do mého klína. Zajela jsem mu prsty do vlasů a pohrávala jsem si s  nima ,,promiň, nechtěl jsem ti ublížit" zašeptal pořád s hlavou v klíně. Lehce jsem mu ji nadzvedla a usmála jsem se na něj ,,není to nic co by se nedalo vydržet. Navíc jsem to sama chtěla" hladila jsem ho po tváři. Zvednul se a sednul si vedle mě ,,opravdu?" odpověď na jeho otázku bylo pouhé kývnutí hlavou. Znovu jsem se pokusila postavit a nakonec jsem to nějak zvládla. Garret vzal stoleček na kterém přinesl snídani a šli jsme dolů. Sedla jsem si ke stolu a koukala jak Garret nalívá kávu. Otevřela jsem notebook, který jsem předešlého večera nechala na stole. Najela jsem na facebook. Hned na mě vyskočilo okénko, že bráška (René) píše.

Ahoj šmudlo, nejdeš na chvilku na skype ? 

On se vůbec ptá? Hned jsem mu odpověděla že jo a za chvilku začal hovor.

R: ,,myško, mohl bych s tebou mluvit o samotě? Bez Garreta a mamky..."

E: ,,tak vydrž půjdu se nahoru obléct a půjdu na zahradu"

Oblékla jsem se do starých kraťasů a šedého tílka. Skype jsem přepla na mobil a notebook nechala doma. Mobil jsem strčila do kapsy a lezla po vysokém stromu na naší zahradě. Pohodlně jsem se usadila a vyndala mobil z kapsy.

E: ,,tak mluv" pobídla jsem Reného

R: ,, no... ehm. Chtěl bych Natku požádat o ruku" překvapilo? Na půl

E: ,,musím uznat, že jsi mě trochu zaskočil. A po mě žádáš co?"

R: ,,nějaký romantické gesto?" jasně, já být velmi dobrý romantik

E: ,,a nechceš se spíš zeptat Garreta a nebo někoho z rodu mužů ?" debilnější větu jsem snad dohromady dát nemohla

R: ,, zkoušel jsem to u  Garreta, Luka i dokonce Erika. Všichni řekli prakticky to samé : ještě jsme si nevzali ty naše. My to řeknem tobě, ty to uděláš, Natálie to řekne těm našim babám a my máme po překvapení. Takže pomůžeš mi ? Vymyslet nějakou tu slaďárnu" no jo.... Ty ženský

E: ,,no... Pokusím se, kde právě jste?" něco se mi v hlavě už začalo vytvářet, ale potřebovala jsem to více rozvést

R: ,,v Paříži"

E: ,,ok, to se hodí. Vyrobíš nějaký mini film z vašich fotek, videií, vzpomínek, zážitků. Píšeš si to?" odpovědí mi bylo jen pokývání hlavou.  Objednej si nějaký luxusní pokoj s luxusním výhledem. Jí pošli do města třeba nakupovat nebo tak něco.  Otrhej její nejoblíbenější kytky a ty pak vyskládej do srdce na postel. Pak ty lístky můžeš dát ještě někam, ale ta postel je základ. Svíčky rozmístíš po pokoji, ale pro krista pána kup ty vysoký ať tam něco nezačne hořet. Možná si pro jistotu přichystej i hasičák. Až přide tak jí ten film pustíš a ty sám odejdeš do vedlejší koupelny. Až to skončí tak za ní přideš a požádáš ji o ruku. A řeč doufám, že vymyslíš sám" to by mohlo vyjít

R: ,,ségra to je bomba. Moc ti děkuji. Teď prosím slez z toho stromu a nech mě popovídat s obyvateli našeho domu. S velkým výdechem jsem slezla ze stromu. U vchodu do domu jsem se zastavila a poslouchala ,,kde je Lis?" ptal se Garret. Chvilku bylo ticho a pak jsem opět slyšela ,,Garrete prď na tu krávu! Máš tady mě!" říkala Eshly. Ještě chvilku jsem čekala, co řekne Garret ,,tak takhle o ní mluvit nebudeš..." nevím co by ještě řekl, ale já už tam prostě musela vejít. Eshly Garreta držela kolem nohou a hlavu měla položenou. Noo.... Ehm, no víte kde. Garret se jí vyvlíknul a přešel ke mně. Dal mi ruku kolem pasu a daroval mi dlouhou pusu a odvedl si mě...

R: ,,ehm, Myško já vím, že tohle je přirozená věc, ale dělat m ito před obličejem není hezký" ozvalo se z mobilu. Tak strašně jsem se lekla. Doufala jsem že nc Garretovi neřekne o tom jak sem je poslouchala.  No, projistotu jsem po něm hodila naštvaný pohled.

R: ,,To bylo to klíště, co se lepí na Garreta ?" smál se Renda ,,Jo bráško. To si vystihl" posadili jsme se ke stolu. Za chvilku k nám přišla mamka spolu s Erikem a dalších pár minut nato přišel Luk se Sárou. Eshly se projistotu ani neukázala. Já s Garretem jsme měli jít Eshly pomoc zařídit pokoj, protože je malá a sama. Mamka s Erikem a Luk se Sárou.  Když mi to mamka tak jsem použila pár nehezkých vět ze svého slovníku. Vzala jsem Garreta za ruku a vedla ho k tomu pokoji, kde bydlí klíště. Když jsem otevřela dveře tak jsem tam viděla Eshly svůdně ležící na posteli. Jakmile mě spatřila hned vyskočila a začala se mračit, ale pak se tam oblevil Garret, který byl na záchodě a ona zase nadhodila ten dětský svůdný pohled. Zamračila jsem se na ni a začala rozřezávat krabice ve kterých měla věci.

Rozřezáva jsem asi desátou obrovskou krabici. Všude měla jenom oblečení! Žádný hračky, žádný boty, žádný dětský věci. Já teda v jejím věku měla všude plyšáky. Moje podvědomí nad tím pokrčilo rameny a já se dál věnovala rozřezávání krabic. Garret pořád dával oblečení z krabic Eshly do rukou a ta si ho dávala do skříně. Jediné jeho štěstí bylo, že nikdy se jejich ruce nedotkly dýl než bylo třeba. Když to už asi po třetí zkusila tak ji Garret okřiknul jestli si to oblečení vezme. Takhle jsme tam byli ještě minimálně hodinu! Dokážete si to představit? Až asi po patnácté krabici jsem našla boty a po sedmnácté nějaký ty šperky a make-up. Měla přes dvacet krabic! To bych měla asi já dohromady s Garretem. Tak jo zas nebudeme tak moc přehánět, ale měla jich fakt moc.

Po zdlouhavém vyndávání věci z krabic jsme si lehli s Garretem do mojí nebo spíš naší postele.

Ležela jsem na jeho nahé hrudi a poslouchala tlukot jeho srdce mezitím co on mi kreslil neurčité obrazce na rameno. Zhluboka se nadechl a to mě přimělo se na něj podívat ,,koťátko" vydechnul ,,ano?" zeptala jsem se ho. ,,Co budeme dělat zítra?"  nevylejzat z postele. Nad tim jsem se musela usmát ,,asi by jsme mohli jít k nám do bytu, když nám budou dávat dohromady nábytek" ukradla jsem si polibek pro sebe. Usmál se a přitáhl si mě blíž k sobě. ,,Proč se ptáš?" ta otázka mi prostě nedala ,,asi by byl už největší čas tě představit rodičům" vůbec se mi nelíbilo jak se tvářil a tak jsem si na něj obkročno sedla a začala ho lechtat.

Takhle jsme blbli zbytek dne a pak jsem ho odvedla spolu s Trish domů