Měl to být další spolužák, který by se jí vysmíval a její kamarádi by ji museli před ním chránit. Měl to být další trn v životě, nebo jim nakonec byl ?
Elis se v životě nezajímala o kluky a většina lidí ji považovala za lesbu, ale co když Elis není...
Byla mi zima, když jsem se probudila. Ale to je mi vždycky když spím bez Garreta. Protočila jsem oči abych se podívala na budík. Sedm ráno. Znovu jsem zavřela oči a vytáhla peřinu až po uši.
Líně jsem se podívala na budík. Půl desáté. Opět jsem zavřela oči. Poplach! Znovu jsem se podívala na budík. Opravdu! Devět třicet! Fakt děkuji mozku. Vyskočila jsem z postele popadla Trish, která ležela u dveří. S velkým dupotem jsem seběhla schody. Otevřela teresavé dveře a dala Trish ven. Znovu jsem vyběhla schody a vběhla do pokoje. Prudce jsem otevřela skříň a vybrala si na sebe světlý kraťasy s šedým tílkem. Navlíkla jsem si hodinky. Rovnou jsem se podívala kolik je hodin. Devět třicet pět. Vzala jsem di mobil a znovu běžela dolů. Tam jsem si udělala snídani. Obula jsem si boty a vzala si vodítko ,,Trish!" křikla jsem jakmile jsem vyšla z domu. Trish hned přiběhla a tak jsem ji připla na vodítko a vyšla na ulici. Trishka za mnou cupitala až jsme došly před byt, kde už na nás čekal Garret. Dali jsme si pusu na přivítání a za chvilku u nás stáli lidé jak nám mají sestavovat nábytek. Ukázali jsme jim, kde co je a kam patří. Byli jsme tam asi dvě hodiny a pak jsem si chtěla půjčit klíčky od jeho auta, ale on mi to odůvodnil ,,počkej času jako husa klasu" nad tím jsem jen protočila oči a odešla jsem ,,vem si sebou dlouhé kalhoty a mikynu " křiknul na mě Garret těsně před tím než se za mnou zaklaply dveře. Po cestě jsem potkala Sabču a tak jsme se domluvili, že zítra půjdem někam ven. Došla jsem domů a tam jsem se najedla. Hned jsem se vrátila do bytu, ale tentokrát bez Trish. Když jsem se vrátila Garret už čekal před bytem. Propletli jsme si spolu ruce a šli směrem k.jeho domu. Nebylo to daleko od našeho domu, ale i tak trval na tom, že mě domů odveze.
Zastavila jsem před brankou na jejich zahradu ,,neboj, rodiče budou doma minimálně tak za hodinu" no tím jsi mě ujistil. Šla jsem za ním do domu. Měli to podobně zařízené jako mi. Odvedl mě nahoru do jeho pokoje. Byl zelený. Měl zelenou rád, tak proč ne ? Všude po zdích vyseli naše společné fotky. Přešla jsem k jedné fotce, které vysela nad stolem. Byli jsme na ni já, Garret a naše parta. Bylo to focené asi týden po tom, co přišel Garret k nám do třídy. ,,Koťátko převlíkni se" pošeptal mi do ucha Garret. Položila jsem si svoje ruce na ry jeho a opřela si hlavu o jeho rameno. Začal mě lehce kolíbat. Bylo mi příjmně. Cítila jsem se b bezpečí. Jak jsem bey too mohla žít ? Najednou mě Garret pustil. Rychle jsem se na něj podívala, ale on se usmíval ,,šupej! Oblíkej se! Pak přiď ven před barák" natož mi dal pusu a sešel dolů po schodech. Byla jsem strašně zvědavá co mi chce ukázat. Natáhla jsem si černé kalhoty a seběhla dolů. Obula jsem si boty a vyběhla ven. Zabouchla jsem dveře a čekala co se bude dít.
Najednou se otevřou vrata od garáže a z nich vyjede krásná zelená motorka.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vyběhla jsem před branku. Motorka se zastavila přede mnou. Garret si otevřel kšilt a podal mi helmu. Vzala jsem si ji od něj a čekala tam ,,tak co ? Jedem?" zeptal se. Můj úsměv se roztáhl do nekonečných rozměrů. Chytla jsem se jeho ramen a vyšvihla se na motorku. ,,Bojíš se ?" zeptal se. Jen jsem zakroutila hlavou a pořádně se ho chytla. Garret si zaklapl kšilt a rozlej se.
Jezdili jsme asi tak nějak hodinu a pak jsme přijeli před Garretův dům. Stáli tam už dvě BMW. Nejistě jsem se podívala na Garreta. Mile se na mě usmál a vzal mě za bok. Otevřel dveře a sundal si boty. Já následovala jeho příkladu. Vešli jsme do obýváku. Jakmile uslyšeli naše kroky dvě osoby v obýváku se postavily a vražedné pohledy zabodly do mě.
Neumřela jsem! Jen jsem si ještě nezvykla na čas, kterého je málo. Jinak strašně moc děkuji za 1K reads.
