Dcera Mafiánů ✔

1.Kapitola

Převaluju se v posteli. Jak dlouho se snažím usnout? No nic, asi vstanu. Přecházím do koupelny a dělám hygienu. Vracím se zpátky do pokoje a otevírám skříň a vybírám si oblečení. Beru si černý leginy, bílí boty, černou kšiltovku a bílý triko. A to všechno od Adidas. Někdy mě to až unavuje, mít všechno značkový.

Když jsem oblíknutá, scházím schody dolů do kuchyně.

,,No hurá, slečinka se uráčila vstát." prohlásí sarkasticky Antonio.

,,Sklapni!" spražím ho pohledem a on jako poslušný pes udělá to, co se mu řekne. Je to dobrý pocit, být jediná slečna mezi mafiány, mají z vás respekt a nic si na vás nedovolí.

,,Calwen? Volá tě Vito. Je v pracovně." přichází do místnosti Kristian. Proč až v pracovně? Zase přes celý barák.

Zaklepu na dveře a vcházím dovnitř.

,,Vito?"

,,Á Calwen, pojď dál," zaraduje se, ,,pojď sem, pojď." přicházím k němu, chytám ho za ruce a on mi dává pusu na obě tváře.

,,Co potřebuješ?" zeptám se mile, když si sedám naproti němu.

,,Přivezli jsme toho rusáka. Budeš ho mít na starost." jeho tvář se mění z radostné na vážnou.

,,Proč? Proč já? Proč ne třeba Antonio?"

,,Jsi tu jediná atraktivní slečna a pochybuju, že je buzerant. A co by ho jinýho přimělo mluvit?"

,,Vodka." řeknu s ruským přízvukem a opřu se. Uchechtne se.

,,Chceme, aby mluvil. Ne, aby se ožral do němoty." přemýšlím, jak si s ním poradím.

,,No tak dobrá. Kde je?" promluvím po chvilce.

,,Je na konci chodby." vstávám, abych se s ním rozloučila. Taky vstává a tentokrát mu dávám pusu já na tvář. Odcházím, zavírám za sebou dveře a jdu se na něho podívat. Otevírám dveře od místnosti, kde je ten rusák. Zjišťuju, že je to slavný Vadim Tkačenko.

,,Ahoj." zkouším to mile.

,,Nazdar." zabručí.

,,Copak? Něco se ti nelíbí?" předkláním se a koukám mu do očí. Zato on mě do výstřihu.

,,Do očí se mi dívej, zlato." chytám ho za bradu. Odcházím od něho a zastavuju se před stolem a gaučem, který je v místnosti. V místnosti je taky velká postel s nočním stolkem. Proč ho zavřeli zrovna sem? Vždyť je to obyčejný pokoj.

,,Mám být milý?" zeptá se po chvíli. Otáčím se a koukám na jeho uchylnej úsměv.

,,Co?" zeptám se nechápavě.

,,Jestli mám být milý, až si to spolu rozdáme na tom gauči."

,,Nějak moc si věříš." posílám mu ironickou pusu.

,,No co? Ostatním dáš a na mě se vykašleš? Tak to ne, kočičko." pořád se na mě culí.

,,Povíš mi kde jsou ty miliardy?"

,,Jdi do hajzlu." zašeptá a kouká se do země. Opírám se rukama o jeho stehna.

,,Tam možná skončí tvoje hlava, jestli budeš drzej." procedím mezi zuby.

,,Ale klid, kočičko."

,,Calwen, máš se jít obléct. Jedeme na nějakou schůzi." vykoukl ze dveří Kristian.

,,Ještě si to vyřídíme." zašeptám mu do ucha a odcházím. Jdu se převléknout do pokoje. Beru si na sebe černé šaty.

****

Přijíždíme k domu. Velkému domu. Hned, jak jsem vystoupila, musela jsem být dáma. Reprezentuji naší rodinu stejně jako kmotr. V našem případě Kristian. Když jsme se usadili u našeho stolu, omluvila jsem se a šla si pro pití. Při nalévání drinku jsem ucítila něčí ruce na bocích.

,,Ahoj, bejby."

Je tu první díl mé Fanfikce

Snad se Vám bude líbit a já se s Vámi zase loučím

Vaše ♥ Lucy Berry ♥