Dcera Mafiánů ✔

22.Kapitola

Stále Pohled Vadima

Ráno se probouzím v její posteli, ale ona vedle mě neleží.

Ještě chvíli se valím v posteli a pak vstávám. Nakukuju do koupelny, jestli náhodou není tam.

Nikdo.

Tak asi bude dole. Prolítne mi hlavou. Jdu dolů, rovnou do kuchyně pro něco k jídlu, ale ani tam ji nezahlídnu.

Kde sakra je? Co když utekla?

Ale prosím tě, nedramatizuj to tolik.

Strnu v pohybu, když slyším klíče v zámku. Dveře se otevírají a v nich zahlídnu Calwen. Ruce drží tašku - asi s nákupem. Přicházím k ní, abych ji s taškou pomohl, ale když se přiblížím, cukne s sebou a odejde do kuchyně. Ignoruju to a jdu za ní. V kuchyni jí aspoň pomáhám potraviny uklidit na svá místa. Je zamlklá. A já taky. Zastavuju se a sleduju ji. Když v tom ji chytnu za ramena a ona nadskočí. Do očí se mi nedívá a proto ji chytám za bradu, abych ji viděl do obličeje.

,,Co se děje?"

,,Nic." zašeptá.

,,Nekecej. Co se děje?" ptám se ji znovu.

,,Nic." klopí zrak. Nechávám to být a pouštím ji.

Však ona mi to řekne.

Pohled Calwen

Vylízám ze sprchy a balím se do ručníku. 

Přišlo ti, že se Vadim chová nějak divně? optá se podvědomí.

Jo, nedivila bych se, kdyby na něčem ujížděl. Možná má depku z toho, že mu nějaká kurvička nedala.

Ráno, když jsem se vzbudila, tak ležel vedle mě. Musela jsem si pročistit hlavu od všech těch věcí, co se odehráli a tak jsem šla nakoupit.

Flashback

Čidlo nad dveřmi zaznamenává můj pohyb a dveře se otevírají. Vcházím do obchodu a skleněný dveře se zavírají. Beru si košík a mířím k potravinám. Koukala jsem a doma nám chybí skoro všechno.

Když strkám klíč do zámku, přemýšlím, jestli už bude vzhůru. Kontroluju hodinky, které ukazují, že je jedenáct hodin. Otáčím klíčem a když zámek cvakne, trochu do nich zatlačím, aby se otevřeli. Zavírám za sebou a když se otočím, vidím ho. Jak tam stojí, jako tělo bez duše. když se vzpamatuje, přichází ke mě. Já s sebou cuknu a odcházím do kuchyně. On mě následuje. Pomáhá mi nákup uklidit, i když po chvíli se zastaví a sleduje mě. Nějak na to nereaguju a pokračuju v činosti. Když v tom mě chytne za ramena a zastaví mě. Nekoukám se do očí a sleduju svoje proplétající prsty. Chytá mě za bradu a nadzdvihává ji. 

,,Co se děje?" ptá se.

,,Nic."

,,Nekecej. Co se děje?" 

,,Nic." odpovím a odcházím do svého pokoje. Lehnu si na postel a sleduju strop.

Když se znovu vracím do kuchyně, abych něco uvařila k obědu, zaslechnu televizi z obýváku. Nakukuju tam a zahlídnu, jak Vadim leží rozvalený na gauči. Znuděný výraz v obličeji, s ovladačem v ruce a přepíná kanál za kanálem. Musím se zasmát. Vypadá fakt vtipně.

,,To je po prví, co si se zasmála." zmiňuje. 

,,Máš hlad?" měním téma. Zabručí a dál sleduje televizi. Mizím v kuchyni a připravuju si potřebné věci.

Po, asi patnácti minutách do kuchyně přijde Vadim. Opře se o kuchyňskou linku a pozoruje mě. 

,,Nechceš s něčím pomoc?" 

,,Ne. V pohodě." odbiju ho. On si ale nedá říct, bere do ruky nůž a pomáhá mi krájet zeleninu. Při krájení cibule popotáhnu. Musím si ten nůž opláchnout. Letmo se ho dotknu. Strne, když se moje pokožka dotkne jeho.  Nůž pomalu oplachuju vlažnou vodou a vracím se zase na druhou stranu. Opět se ho dotknu. Narovnává se a protahuje si záda. Slyším tiché křupnutí. Fuj. Vrací se zpátky ke krájení a tentokrát se on dotkne mě. Cítím jeho blízkost. 

Tak co...? :) 

Jak to asi dopadne..? :*

Zase to pondělí... -_- ;-;

Rozhodla jsem se to udělat, tak, že vydávání kapitol nechám, tak, jak to bylo... :D

Takže v pondělí vyjde jedna a ve čtvrtek vyjde další... :D

Bude to tak lepší a já a ani vy v tom nebudeme mít zmatek :D :3

Vaše Berry ♥