Ruská mafie si vypůjčila trochu, trochu víc peněz. Vito, ,,vůdce" České mafie, si to samozřejmě nenechá líbit a trochu se pomstí. Co se stane, když se Calwen a Vadim potkají? Jaký z toho budou pocity? Bude to nudná a stará romantika, nebo adrenalin...
Loudám se zpátky ke stolu a koukám, že Adam už někam odešel. Jo. Sedám si vedle Kristiana a začínáme si živě povídat.
,,A co ten rusák?" zeptá se se zájmem.
,,Má jméno." protočím očima.
,,Změnila si se." zvážní.
Já?... Se nezměnila. Nebo jo?
,,Jsem pořád stejná."
,,Ne. Jsi taková... roztěkaná."
Nechápavě pozvednu obočí. Já a roztěkaná? ,,Mám žízeň, chceš taky něco přinýst?" zeptám se ho.
,,Ne, to je dobrý." usměje se. Okay, možná jsem mu povolila až moc.
Až moc?Vždyť si se s ním vyspala. A ne jednou. Mračí se na mě podvědomí přes půl měsíčkové brýle.
Vracím se ke Kristianovi a ptám se ho, kdy pojedeme domů, že jsem unavená. Přeci už bude kolem šestý hodiny. A být celý dopoledne na vysokých podpatcích, chovat se jako dáma, hlídat si svou prořízlou pusu, je vyčerpávající.
,,Jestli cheš, můžeš jít do auta a tam si zdřímnout. Vitovi to vysvětlím."
,,Dobře." kývnu.
,,Tak pojď, doprovodím tě." nabízí mi svou ruku a já jí hned přijímám. Vycházíme ze zahrady a jdeme k autu. Kristian auto odemyká, otevírá mi dveře, jako správný gentleman a já si sedám. Je tu moc horko. Otevírám si okínko a sleduju co se děje venku. Moje víčka jsou těší a těší. Nakonec se mi zavírají a já usínám.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Hned, jak jsme přijeli domů, šla jsem se převlíknout do pohodlných věcí. Když jsem převlečená, scházím schody dolů do kuchyně. Beru si z misky jablko a mířím za Vadimem.
,,To vždycky, když si budeš chtít hrát, mě musí tvůj poskok svázat?" ohlídne se po Taylorovi. Ten ho za oplátku spraží pohledem.
,,Taylor není můj poskok." zašeptám.
,,Můžete jít."
,,Madam." kývne a odchází. Bože, jak já to oslovení nesnáším.
,,Takže... Sis přišla hrát?" zeptá se po chvíli ticha. Sedím na gauči a sleduju ho. Vyhazuju ohryzek jablka do koše a obcházím ho. Stoupám si za něj, nakláním se, abych mu mohla zašeptat do ucha: ,,Teď budu zase ta bezcitná mrcha," odmlčím se, ,,Takže... kde jsou ty peníze?" stoupám si před něj.
Neodpovídá.
Je zticha, ale kouká mi do očí. Sedám si před něj na paty a čekám.
Čekám, až něco řekne, ale on je ticho.
Nemá to cenu.
Obcházím ho a rozvazuju. Chci odejít, ale on mě chytne za zápěstí a přitáhne k sobě. Prohrábne mi vlasy a zahledí se mi do očí.
,,Nechci ti to říct." zašeptá
,,Kdyby si mi to chtěl říct, tak..." přerušuje mě.
,,Nechci ti to říct, protože, by jste mě potom asi pustili a já bych tě už nikdy neviděl."
Otevírám pusu s tím, že chci něco říct, ale zase ji zavírám. Co mu na to mám říct?
