Dcera Mafiánů ✔

8.Kapitola

Pohled Calwen

Je mi teplo. Vadim se kolem mě vine jako hedvábný šál. Rozcuchanou hlavou spočívá na mé hrudi, ruku má opřenou o má prsa, nohu přehozenou přese mě a tlačí mě dolů. Stále spí a mně je příliš teplo. Ale já to nepohodlí ignoruju a váhavě natahuju ruku, abych si nechala protéct jeho vlasy mezi prsty. Pohne se. Otevírá oči a roztahuje rty do ospalého úsměvu. Pane jo... i teď je okouzlující.

,,Dobré ráno, krásko." protáhne.

,,Dobré ráno, krasavče." oplácím mu úsměv. Letmo mě políbí a rozplétá se ze mě, zvedá se na loktech a zkoumá mě pátravým pohledem.

,,Spalas dobře?" ptá se.

,,Ano," dostávám další letmou pusu.

,,Kolik je hodin?" 

,,Bude 9." schovávám se pod deku.

,,Neschovávej se. Najdu tě." bere mi deku a líbá mě. Tvář. Čelo. Nos. Pusa. Krk. Neubráním se tichému vzdechu. Z hrdla se mu vydere hluboké smyslné zamručení, mrskne sebou a odhazuje mě na postel vedle sebe. jenom překvapeně vyjeknu, ale to už ho mám na sobě a začínám s ním bojovat, protože se mě pokouší chytit za ruce. Drsně mu je opřu o hrudník a snažím se jím pohnout, co mi síly stačí. On se mi mezitím pokouší natlačit koleno mezi nohy.

Dál se mu zapírám dlaněmi o hruď bože, je tak těžký a on přitom ani nehne brvou. Jeho pokusy chytit mě za zápěstí nakonec slaví úspěch a jedno z nich navzdory mému úsilí se mu vykroutit ukořisťuje. Druhou ruku mu zatínám do vlasů a pořádně zatáhnu.

,,Au!" vyškubne se mi a zadívá se na mě se směsicí zdivočelého a barbarského pohledu.

,,Divoško." vydechne hlasem protkaným chlípným uspokojením.

V reakci na to jediné, šeptem pronesené slovo ve mně vybuchuje touha a já přestávám hrát. Znovu se marně pokouším vysmeknout ruku z jeho sevření a zároveň se snažím zaklesnout kotníky do sebe, abych ho mohla setřást. Je tak těžký. Pche! Je to zároveň ubíjející i vzrušující.

Se spokojeným zamručením mi odchytává i druhou ruku. Obě moje zápěstí si přendává do levice a pravou ruku sune lenivě, nehorázně lenivě dolů po mém těle. S požitkem mě laská a cestou mě tahá za bradavku.

V odpovědi na to vyjeknu, protože mi žhavá touha ostře a krátce vyšlehne z hrudníku až do podbřišku. Činím další bezvýsledný pokus ho ze sebe dostat. On je prostě všude. 

Když se mě pokouší políbit, trhnu hlavou do strany, abych mu to znemožnila. Bleskově stahuje ruku, nestoudně bloumající po lemu mého trička a přesouvá mi ji na bradu. Přidržuje si mě za ni a škrábe mě zuby podél čelisti.

Kroutím se, svíjím, zkouším se osvobodit z jeho nemilosrdného sevření, ale je to beznadějné. Je mnohem silnější než já. Párkrát mi jemně skousne spodní ret a pak se mi pokusí proniknout jazykem do úst. A v tu chvíli si uvědomuju, že už mu nechci vzdorovat. Chci jeho a to hned. Přestávám bojovat a horečnatě mu polibek oplácím. A je mi jedno. že jsem si nečistila zuby. Krevním řečištěm se mi dere žádostivost, spalující a pustošivá. A to je konec. Rozplétám nohy, obemykám ho jimi kolem boků a stahuju mu pyžamové kalhoty přes zadek.

,,Calwen." vydechne mé jméno a překotně  mě líbá všude, kam dosáhne. Už se spolu nepereme, i když to tak vypadá. Tvoříme změť rukou a pojených úst, zápasících v hektickém víru doteků a chutí.

,,Kůže." zachraptí zadýchaně. Vytáhne mě do sedu a jedním škubnutím mi svléká tričko.

,,Ty." zasípám vsedě, protože to je všechno , na co se zmůžu. Sahám po jeho pyžamu vpředu a přitahuju si ho za stehna. nedočkavě po něm hrábnu rukou a chytám ho do dlaně, vzrušeného na maximum. S požitkem si vychutnávám, jak mu při prudkém nádechu prosviští dech skrz zaťaté zuby.

,,Sakra." sykne. Zaklání se a zároveň mi zvedá stehna, takže mě vrací zpátky na záda a já přitom rytmicky rozhýbu pevně sevřenou dlaň po celé jeho délce. Jeho ruka mezitím stoupá po mém těle, opisuje křivky mých boků, laská mě na břiše a na prsou. Vzdychnu a sevřu jeho hlavu v dlaních, přitahuju si ho k sobě, abych ho mohla líbat. Omotávám kolem něj nohy a shrnuju mu pyžamo až dolů. Potom mu je zaháknu kolem pasu. Svými rty si razí cestičku až na bradu a přitom mě jemně okusuje.

,,Ty si tak krásná." požitkářsky zaboří hlavu do ohbí mého krku.

,,Máš nádhernou kůži." cítím, jak se mi jeho rty a měkký dech zvolna přesouvají na prsa.

Tak počkat! Jsem celá zadýchaná a roztoužená a teď už i zmatená a nedočkavá. Myslela jsem, že to bude rychlé.

,,Vadime." slyším, jak mi do hlasu prosakuje úpěnlivá prosba. Hrábnu po něm a zatínám mu prsty do vlasů.

,,Ššš." uklidňuje mě. Jazykem mi zakrouží kolem bradavky, vsaje ji do úst a zatáhne.

,,Ach!" zasténám. Zavrtím se a pokušitelsky propnu pánev. S uchechtnutím obrací pozornost k druhé bradavce.

,,Nedočkavá, slečna Garcíová?" tvrdě se ke mně přisaje a já ho zatahám za vlasy. Zavrčí a vzhlédne. ,,Já toho nechám." pohrozí mi.

,,Tak už si mě vem." zažebrám.

,,Všechno má svůj čas." zamumlá mi do kůže. Zatímco se jeho ústa věnují mé bradavce, přesouvá mi ruku na bok, nesnesitelně pomalu. Hlasitě zavzdychám, dech se mi krátí a úží. Znovu se pokouším ho svést a vzpínám k němu boky. V klíně vnímám jeho pevnou váhu, jeho blízkost, ale on si mě hodlá vychutnat.

Kčertu s tím. Zkroutím se pod ním a vzepřu, odhodlaná ho ze sebe tentokrát doopravdy dostat.

,,Co to..."

Popadá mě za ruce a špendlí mi roztoužené paže k posteli, naléhá na mě, podrobuje si mě. Sotva popadám dech, pološílená chtíčem. Nadzdvihne se a soustředěně se na mě zadívá, ruce má stále zaťaté kolem mých zápěstí. Zapřu se patami pod jeho zadek a zatlačím. Ani se nepohne. Tss! 

,,Ty se chceš prát?" ptá se udiveně a v očích mu ožívá vzrušení.

,,Já jenom chci, aby ses se mnou pomiloval, Vadime." copak to nedokáže pochopit? Nejdřív se tu se mnou pere a z ničeho nic je něžnost sama. To mi hlava nebere. Jsem v posteli s panem Náladovým.

,,Prosím." znovu mu tisknu paty ke stehnům. Sálající zelené oči se propalují do mých. Na co asi myslí? Na okamžik působí nejistě a zmateně. Pak mě ale pouští, sedá si na paty a mě si přitahuje na klín.

,,Tak jo, slečno Garcíová, ať je tedy po vašem." nadzvedává mě a pomalu si mě na sebe spouští.

Tiše zakňourám. To je ono. Tohle jsem chtěla. Tohle jsem potřebovala. Dávám mu paže kolem krku, prsty si zaplétám do jeho vlasů a užívám si ten pocit. Mít ho v sobě. začínám se hýbat. Přebírám kontrolu, diktuju mu svoje tempo, svou rychlost. Z úst mu uniká sten a vzápětí jimi nachází mé rty. Okolní svět pro nás přestává existovat.

Tak....

Konečně jsem se dokopala k tomu, abych to dopsala :)

Snad Vám to nevadí, že se díl trochu ( trochu? Really? ), trochu víc zpozdil... :/ 

Tak nějak jsem se na to vyprdla a moje fantazie :D mě opustila... :DD

Doufám, že se díl bude líbit :) ♥

Každopádně vote a komentář potěší :?) ♥

Vaše ♥ Lucy Berry ♥

Instagram: __lu_cin_ka__ :)

Facebook: Lucka Paurová :)