Dcera Mafiánů ✔

20.Kapitola

Když otevírám oči, pořád sedím v autě. Koukám se z okna a nějak se pokouším odhadnout, kudy právě projíždíme. Když se pořádně probudím, ptám se Vadima, kam má namířeno.

,,Nejdřív jsem myslel, že pojedeme ke mně. Pak jsem to pustil z hlavy a tak nějak nevím, kam jedu." upřeně sleduje silnici před sebou.

,,Nemáme žádný peníze." zmiňuju.

,,Já vím."

Dál už nepadne ani slovo. Sedíme v tichosti, já koukám z okna a on na cestu. 

Po chvíli zastavuje na benzínce a vystupuje z auta, aby natankoval. Já ven lezu taky a klidím se na záchodky. Zalízám si do jedný ze tří kabinek.

Když se potom vidím v zrcadle, divím se, že už dávno neprasklo. Řasenku mám všude. Oplachuju si obličej teplou vodou a smývám dolů všechnu špínu. Potom na sebe chrstnu studenou vodu na probuzení. Vycházím ven a jdu zpátky k autu. Za chvíli si vedle mě sedá i on a vyrážíme na cestu.

Znuděně koukám z okna a sleduju, jak krajina kolem utíká. Zavírám oči a nechávám se uspávat jemným drncáním auta. I když to nechci, dvě slzy utíkají.

Nechci brečet.

Asi po hodině a čtvrt zastavujeme u nějakého domu. Není velký, ale ani malý. Vjíždíme příjezdovou cestou na pozemek a zastavujeme před, asi garáží. Vadim vystupuje, obchází auto a otevírá mi dveře.

Jak šlechetné zavrčí na něj podvědomí. Vystupuju a než se naděju, ocitám se v jeho náruči. Beze slov mě nese dovnitř.

,,Já umím chodit."

Jenom se usměje, ale nic víc neřekne. Před dveřmi mě pouští a odemyká. Znovu si mě bere do náruče. Přenáší mě přes práh - připadám si, jako nevěsta.

,Vítej doma, princezno." zářivě se usměje. Chystá se mi dát pusu, ale já se otáčím a rozhlížím se po domě. Jeho polibek zůstává vyset ve vzduchu. Odcházím do vedlejší místnosti, - zřejmě do obýváku.

,,,Líbí?" slyším za sebou. Otáčím se za hlasem a přikývnu.

,,Tak to je dobře, protože tu budeme bydlet. Možná jenom měsíc, nebo pořád."

Cože? On si myslí, že s ním budu celý dny po tom, co mi udělal?

,,Nebudeš muset být se mnou pořád. Budeš moc jít, kam chceš. Hlavně na sebe budeš dávat pozor."

Jakoby mi četl myšlenky.

,,Pokoj si můžeš vybrat. Dům má dvě patra. Koupelna a ložnice jsou nahoře."

,,Co peníze?" zeptám se a přitom se rozhlížím kolem.

,,Myslím, že tu někde mám padesát tisíc." zamyslí se. Nechápavě nadzvednu jedno obočí a on se uculí.

,,Tvůj barák?"

,,Ano. Chceš se podívat, jak to vypadá nahoře?" nabídne mi. Přikývnu a jdu ke schodům. Nechávám ho jít první - mám svůj důvod.

Když jsme nahoře, jdeme k prvním dveřím a předpokládám, že to bude koupelna.

,,Tady je koupelna," upřesňuje, ,,koupelnu mají potom ještě dva pokoje." zavírá dveře. Přecházíme k dalším dveřím, on je otevírá a říká, že je to pokoj pro hosty. Potom tu jsou ještě dvoje dveře. Otevírám jedny z nich a vybafne na mě velká postel. Vycházím dovnitř a sedám si na ni. Je měkká a pohodlná. Cítím tady jeho vůni.

,,Můžu být tady?" zašeptám nepřítomně.

,,Ještě si neviděla druhý pokoj." upozorňuje mě.

,,Já vím. Chci zůstat tady."

,,Dobře. Potom si přendám věci."

,,Pomůžu ti." vlídně se usměju. Úsměv mi oplácí a odchází. Hned, jak za sebou zabouchne, zvedám se a otevírám skříň, ve které nacházím jeho oblečení. Beru si jedno triko a skříň zase zavírám. Triko schovávám pod polštář a odcházím do koupelny. Když jsem se svlékla, uvědomila jsem si, že tu nemám čisté oblečení. Nějak jsem to ignorovala, teď jsem potřebovala spláchnout všechnu tu špínu a věci, které se odehrály.

Ve vaně jsem byla asi hodinu. Potom, když jsem vylezla v ručníku ven z koupelny, v pokoji byl Vadim a přehraboval se ve skříni.

,,Promiň, nevěděl jsem, že se koupeš." zazmatkoval.

,,V pohodě." sedám si na postel a sleduju ho, jak vyndavá svoje oblečení na postel vedle mě. Chystám se převlíknout do jeho trika a tak si ho pretahuju přes hlavu a potom si sundávám ručník. On se na chvíli zastaví, ale dlouho mu netrvá, než se probere. Vracím se do koupelny pro kalhotky a navlíkám je na sebe.

,,Za chvíli ti přivezou čisté oblečení." oznamuje.

,,Děkuju." znovu si sedám na postel a srovnávám mu věci do pěkných komínků.

Ježiši, kolik těch trik má?

,,Ukradlas mi triko."

,,Nepovídej." podivím se arogantně.

Další kapitolka je tu :)

- Teď k tomu, jak budou vycházet kapitoly; až doteď vychazily tak, že třeba v pondělí jsem vydala jednu, pak dva dny nic a ve čtvrtek vyšla další.

- Ale jelikož začala škola a už teď vím, že toho málo fakt nebude - trochu to omezím.

- Bude to tak, že budu vydávat vždy v pondělí a pátek.

- ALE... Pokud budu mít kapitolky napsaný dřív, budu je vydávat ve stejným ,,pořadí" jako do teď ( no snad mě chapete )

Vaše Berry ♥