Dcera Mafiánů ✔

13.Kapitola

  Přitahuje si mě k sobě na klín a silně mě objímá. Tady chci být, v jeho náruči. 

,,A teď jsi moje." zašeptal s radostí v hlase. 

,,Jenom tvoje." potvrzuju.  

Ráno, když jsem se probudila, jsem byla dezorientovaná. Ani si nepamatuju, jak jsem se dostala do své postele. Někdo klepe na dveře a já se zmůžu jenom na zamručení. Dveře se otevírají a v nich se zjevuje Kristian.

,,Za deset minut buď dole připravená."

,,Hmmm." odpovídám mu a neochotně se zvedám z postele. Otevírám svojí hnusně přecpanou skříň oblečením a hledám něco na sebe. Vyndavám ven modré šaty, k tomu si beru páskové boty na podpatku a světlounce růžovou kabelku. 

Po ranní hygieně a obléknutí, scházím schody dolů do kuchyně. Beru si z misky jablko a courám se do obýváku, kde jsou všichni ostatní. Jemně si odkašlu, abych na sebe upoutala pozornost.

,,Jo, jasně. Už můžeme vyrazit." promluvil Barney, který se jako první probral. Vyšli jsme z baráku a šli k autu.

,,Sekne ti to." poznamenal Alan. Prosím, nemluv na mě. Jenom se vlídně usměju a dál ho nehodlám řešit. Nasedám do auta na místo spolujezdce a vedle mě usedá Alan. 

Proč?!

Proč zrovna tenhle?!

S úšklebkem na tváři, se obracím k okínku a sleduju ubíhající krajinu, kolem nás.

Když zastavujeme na semaforu, ucítím něčí ruku na mým stehně. Nejdřív se podívám na tu ruku a potom na vlastníka té ruky. Když ho spatřím, rychle si tu ruku sundavám ze stehna a házím na Alana vražedný pohled. On se jen otráveně podívá do zpětného zrcátka a hned si sedá jako správný řidič a hledí před sebe. Když se otáčím, abych zjistila, co ho tak ,,překvapilo,, vidím Kristiana, jak ho vraždí pohledem.

Když už konečně přijíždíme příjezdovou cestou k domu, kde se akce koná, rozepínám si pás a vystupuju z auta, jako první. Čekám na Kristiana, až obejde auto a nabídne mi svoje rámě. Přijímám ho a společně následujeme dav ven, kde stojí velký altán. Všude jsou lampióny a světýlka. Sedáme si ke stolu a čekáme, až přijdou ostatní a co se bude dít. Sleduju mini pódium před námi a vedle něho stojí Vito a nějaký chlap. O něčem se dohadují, ale nemůžu uhádnout o čem. Moje odezírací schopnosti někam uplavaly. Vito ho nakonec poplácá po zádech a odchází k našemu stolu. Ten chlap, se kterým se tam o něčem dohadoval, teď stojí na pódium a poklepáním na mikrofón si zkouší sehnat naši pozornost. To se mu daří, ale ještě si odkašle, pro svou jistotu, že ho poslouchají všichni. Altán utichá, je tu ticho, že bych slyšela i spadnutí špendlíku na zem.

,,Srdečně vás vítám na dnešní akci..." dál jsem přestala poslouchat. Pozoruju lidi co sedí kolem u dalších stolů. A koho nevidím... Sam. Lidé začínají tleskat a tak se připojuji k ním, i když absolutně nevím čemu tleskáme. Sleduju ho a když si všimne, že na něj celou dobu koukám, usměje se na mě. Asi z toho úsměvu rozteču. Je to sice parchant, hajzl, bastard a bůhví, co ještě, ale úsměv má nádherný. 

Se z něj udělej kysele zabreptalo moje podvědomí.

Sklapni!

Doma na tebe čeká Vadim a ty se tu rozplýváš nad nějakým šmejdem.

Sklapni!

Proč? Mám právo mluvit hnusně se zasměje.

Sklapni!

,,Na stole máte obálku. Vyberte někoho od vašeho stolu, který bude obálku střežit, jako oko v hlavě." zase vnímám chlápka na pódium a hned, jak to dořekl, jsem natěšeně přikývla na Antonia, který se na mě díval. 

,,Vytáhněte své hnusně přecpané peněženky a vyndejte z nich nějakou sumu, podepište se na tu bankovku a vložte ji do obálky." instruktoval nás, potom se zasmál. Každý u našeho stolu dal do obálky 5 000 Kč.

Pokračování příště... 

Chtěla jsem ji udělat delší, ale jelikož mám 12% na notebooku a chce se mi spát, tak je takhle krátká.

Doufám, že vám to bude stačit :)

Vaše ♥ Lucy Berry ♥