Dcera Mafiánů ✔

15.Kapitola

,,Ahoj." zdravím Vadima, který se vyvaluje na posteli. Když mě spatří, vylítne z postele a jde ke mně. 

,,Ahoj." objímá mě a tiskne k sobě. 

,,Půjdeme se projít na pláž?" 

Jenom kývl na souhlas a my vyrazili. Rychle jsem ještě doběhla pro tašku, ve které byla deka a pití.

Cestou jsme si povídali o všech možných věcech. A jelikož jsem byla líná chodit, zkončila jsem Váďovi na zádech. Navigovala jsem ho, kam má jít. Až nakonec jsme došli na pláž. Z tašky jsem vyndala deku a rozhodila ji na písek. Sedli jsme si a mě hlavou problikl skvělí nápad.

,,Postavíme hrad z písku."

,,A budeme v něm bydlet." zasmál se a já společně s ním. Začala jsem hrabat písek na jednu velkou hromadu a Váďa začal tvarovat malé věžičky a věže. Když písku bylo dostatečně, pomohla jsem mu dodělat věžičky a mohli jsme se vrhnout na hradby.

Když jsme měli i hradby, prstem jsme dodělali okna a dveře. Pyšně jsem se na náš výtvor podívala a usmála. Váďa si lehl na deku a sledoval nebe plné hvězd. Lehla jsem si vedle něj.

,,Vidíš velký vůz?" zeptal se po chvíli ticha.

,,Ne, vidím něco lepšího."

,,Vidíš Orion?" 

,,Ještě něco lepšího." 

Vidím tebe, trubko.

,,Tak co vidíš?" vzdal to.

,,Vidím tebe, trdlo." zasmála jsem se. Naklonil se nade mě a spojil naše rty do polibku. Něžně si s nimi hrál, zkoušel je, po dlouhé době se snažil vzpomenout na jejich chuť. A já mu nabízela vysoký sortiment chutí. Jazykem se po chvíli rozhodl ochutnat chuť nejen mých rtů a já si nedokázala odpustit lehké zamručení. I přesto mě stále líbal jemně a něžně a já chtěla, aby to trvalo minimálně navždy, i když ani s tím bych nebyla spokojená. 

Když jsme se vrátili zpátky domů, bylo asi čtvrt na deset.

,,Dneska spím u tebe." prolomil Váďa ticho svým šeptem. Věnovala jsem mu jeden ze svých pohledů a potichu šla po schodech. V pokoji jsme si rozsvítili a já se rovnou šla převlíknout do pyžama. Nějak jsem neřešila, že je v pokoji ještě někdo jiný a převlíkla se tam. Když jsem zpozorovala Vadimův pohled, musela jsem se zasmát. Přišla jsem k němu a políbila ho na tvář. Rychle otočil hlavu a moje rty skončily na těch jeho. Ruce mi obtočil kolem pasu a polibek prohloubil. 

,,Pojď do postele." zamumlal. Jen jsem se zasmála a šla si lehnout.

,,Takže dneska nic nebude?" řekl sklesle.

,,Ne." uculím se na něj.

,,Ale já už pomalu chytám absťák." zabručel mrzutě. Musela jsem se zasmát.

,,Ha ha ha, to je fakt moc vtipný." nic víc už neříkal a šel si lehnout vedle mě. Otočila jsem se čelem k němu a zadívala se mu do očí. 

Ještě chvíli jsme si povídali a já si všímala, jak se Vadimovi zavírají oči. 

,,Už tě nudím, dobrou." zamumlala na oko otráveně.

,,Vůbec ne." vydechl z dřímoty. Na tváři se mi vykouzlil úsměv a já pomalu zavírám oči.

Probouzím se a cítím, jak si mě k sobě Vadim tiskne ve spánku. Je strašně horký. Něco si mumlá pod vousy, ale pořád spí.

,,Ne... Ne... Prosím, ne." šeptá ze spánku a já chci vědět o čem se mu zdá. Najednou vykřikne a prudce si sedá. Strašně jsem se lekla. Dýchá zrychleně. Rukou si pročísne zpocené vlasy a otáčí se na mě. Úlevně si oddechuje.

,,O čem se ti zdálo." překvapuje mě můj hlas. Je starostlivý, plný strachu.

,,Neřeš to." odbije mě.

,,Ne. Povídej."

,,Někdy ti to řeknu, ale teď pojď spát. Je hodně hodin." zakoukal se na budík. Když jsem zvedla hlavu, abych se podívala kolik je hodin, budík ukazoval půl třetí.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

Stále můžete psát dotazy na postavy, do charakter ask :)

Děkuji za vaši podporu :) ♥

ČTĚTE - HVĚZDIČKUJTE - KOMENTUJTE 

♥ Mám vás ráda, lásky moje ♥

Vaše ♥ Lucy Berry ♥