Dcera Mafiánů ✔

5.Kapitola

Ráno se probouzím dezorientovaná. Kde to jsem?  

Ve Vadimově posteli! Zavrčí na mě podvědomí. Rychle otevírám oči, otáčím se, ale Vadim tam neleží. Sedí na gauči a dívá se na mě.

,,Mohl bych se na tebe dívat hodiny, jak spíš." promluví tiše.

,,Eh," zarazím se, ,,Tak já půjdu." zvedám se a odcházím. Když jsem v půlce chodby zastavuje mě Antonio.

,,Kde si byla." zpřísní Antonio. Už to není ten hravý Antonio.

,,Em... U Vadima." 

,,A co si tam dělala? Máš z něho dostat, kde jsou ty peníze. Ne, se s ním vyspat!" skoro křičí.

,,Já jsem s ním nespala!" zapištím.

,,Klid." mírní mě. Vypouštím to z hlavy a odcházím. Přicházím do pokoje a zahýbám rovnou do koupelny. Slíkám se a jdu se osprchovat. 

Po osprchování se jdu obléct. Beru si na sebe šedý tepláky, triko a přes to svetr. 

,,Vito chce, aby si za ním přišla do pracovny." informuje mě Kristian.

,,Děkuju." usměju se. Navlíkám si ponožku a jdu si vyslechnout co mi chce. Klepu na dveře a vcházím dovnitř.

,,Co potřebuješ?" přicházím k němu a on mi dává pusu na tváře. Dělá to pokaždý.

,,Calwen," tak to nebude dobrý, ,,Říkal jsem ti, ať toho rusáka přiměješ mluvit."

,,To taky dělám, ale on ne a ne povolit." skáču mu do řeči.

,,Tak proč mi Antonio tvrdí opak?" mluví klidně.

,,Kdo že?" cítím, jak se ve mně začíná pomalu vařit krev.

,,Antonio." vysloví mírně. To je konečná. Vstávám a odcházím.

,,Kam jdeš?" ptá se zaraženě.

,,Jdu mu rozbít hubu."

Otevírám dveře do jeho pracovny, ale nenacházím ho tam. Tak to zkouším v kuchyni, ale tam taky není. Tak v obýváku.

Vedle, zlato promluví podvědomí.

,,Kde je ten parchant?" zakřičím na celý barák.

,,Myslíš Antonia?" ozve se Kristian.

,,Jo."

,,Tak ten je na zahradě." zalízá zase zpátky. Vycházím na verandu a vidím ho, jak něco dělá u záhonu s růžemi. Přicházím k němu, otáčí se na mě a usmívá se.

,,Copak potřebuješ, princezno?" chytám ho za triko a vraždím ho pohledem.

,,Co si řekl Vitovi?" vyjedu na něj.

,,O čem mluvíš?" zeptá se nechápavě.

,,O tom, proč si myslí, že nedělám svojí práci, jak mám. Myslím toho rusáka." 

,,Jo tohle.. No... Tak." Seru na to. Dávám mu pěstí a pouštím ho, aby mohl volně spadnout na zem. Sedám si na něj obkročmo a nakláním se k němu blíž.

,,Ještě něco mu řekneš a nebude to nos co budeš mít zlomený." zavrčím. Vstávám a odcházím. Prásknu za sebou dveřmi a jdu se převlíknout. Ze skříně si vyndavám uplý tílko a fakt krátký kraťasy. Okay, byla jsem na něj moc hodná. Ale to se změní. Jdu navštívit Vadímka.

,,Ahoj, kočko." tlačí se ke mně zezadu a chytá mě za boky.

,,Dej ty pracky pryč." procedím mezi zuby. Ustupuje a nechává mi volný prostor. Sedá si na gauč a věnuje mi celou pozornost. Zato já stojím naproti němu a celá zuřím.

,,Kde jsou ty prachy."

,,Nevim." zabrblá otráveně.

,,Do prdele. Musíš to vědět."

,,Mohl bych se na tebe dívat hodiny, jak si naštvaná. Jsi krásná." zasní se.

,,Uvidíme, jak se budeš dívat s dírou mezi očima." vytáhnu zbraň, kterou mám za pasem. Namířím na něj a on hned zvedá ruce obraném gestu.

,,Hele, klídek." zvedá se a tím mě vyvádí z míry. Přichází ke mně a zadívá se mi hluboko do očí. Pomalu sahá po zbrani a když ji drží, ucuknu.

,,Nejsou v ní náboje." zašeptám. Jenom se usměje a přibližuje se ke mně. Je tak blízko. Střídavě sleduju jeho rty a oči. V očích se mu jiskří. A nakonec naše rty konečně spojí. Líbá mě s vášní a city. Není to takový to normální políbení. Je v tom něco víc. Uklízím si zbraň zase za pas kalhot a rukou ho chytám za krk a přitahuju si ho k sobě blíž. Druhou mu zaplejtám do vlasů. On mi jednu spouští po páteři dolů na zadek a vzápětí ho jemně zmáčkne. Druhou mě chytá za tvář a palcem mi přejíždí po tváři. Když se odtahujeme, jsme udýchaní. 

,,Už půjdu." otáčím se k odchodu, ale on mě zastavuje.

,,Nechoď." přitahuje si mě k sobě a zase mě líbá. Chytá mě pod zadkem a vyzvedává mě. Vyjeknu překvapením a zasměju se. Chytám se ho za krk a nohy mu obmotávám kolem pasu. Sedá si i se mnou na gauč. Sedím na něm obkročmo. Pořád se líbáme.

,,Chi. Tě." promlouvá mezi jednotlivými polibky. 

,,Promiň," odtahuju se, ,,musím jít." vstávám a odcházím ke dveřím. Otevírám je a než odejdu úplně, ještě se na něj omluvně podívám. Sedí tam na tom gauči a kouká na mě, jakoby něco provedl. Cestou do svého pokoje cítím, jak se mi kutálý jedna slza za druhou po tvářích. Hřbetem ruky si je utírám a popotahuju. 

Vaše ♥ Lucy Berry ♥

Kdo by chtěl, tak tu je můj Instagram :)

Insta tu: _lu_cin_ka_