Dcera Mafiánů ✔

2.Kapitola

,,Ahoj, bejby." ozval se hlas za mnou a já hned věděla kdo to je.

,,Same? Pust mě." odsekla jsem naštvaně. 

,,Ale, ale copak je, bejby?" pošeptal mi do ucha a usmál se. 

,,Nech mě!" lehce jsem křikla a odtrhla se od něj. 

,,Calwen, ke mně." uslyšela jsem hlas Vita a šla za ním.

Když jsem došla ke stolu, sedla jsem si a projela kluka ve věku asi 24, který seděl naproti mě.

,,Calwen, toto je Adam. Adame, toto je Calwen. Moje adoptovaná dcera."seznámil nás Vito. Já vstala a podala jsem si s Adamem ruku. 

,,Těší mě."

,,Nápodobně." posadím se a zaposlouchám se do Vitova proslovu. Servírují nám první chod. Je to losos s nějakou zeleninou. Beru do ruky příbor a pouštím se do jídla.

Ještě chvíli tu sedíme a povídáme si. Vito se baví s Adamem o nějakých obchodech a já si povídám s Kristiánem. Zjistila jsem, že má desetiletou dceru jménem Sofie. Ale nebydlí s námi, protože je u svojí matky.

,,Calwen, nezapomeň dojít za tím rusákem." usmál se na mě Kristian a odešel do své pracovny. Šla jsem do pokoje převléknout se do pohodlných věcí, co mám na doma (viz. media) Cestou k Vadimovi jsem se zastavila v kuchyni a vzala mu něco k jídlu a pití. 

Otevřela jsem dveře, otočila jsem se, abych mohla zavřít. Ucítila jsem něčí dech na mém krku, usmála jsem se a otočila. Koukala jsem mu do očí a on mě taky. Úplně žasnu. 

,,Donesla jsem ti něco k jídlu a pití." položila jsem to na stůl a sedla si na gauč.

,,Díky." řekl flirtovně a přisedl si na gauč vedle mě. 

,,Takže ty si Antoniova dcera?" zeptal se mile.

,,Toho blbečka? Ani náhodou. Jsem nevlastní dcera Vita."opřela jsem se a pokrčila kolena. 

,,Nevlastní?"

,,No, ano. Adoptoval mě ve 14 a v 15 jsem se stala součástí mafie, prý jsem byla bezcitná mrcha. Hodila jsem se jim." 

,,Ty si mě neposlouchal, že ne? Koukal si mi do výstřihu." řekla jsem otráveně.

,,Ne. Náhodou jsem tě poslouchal." zatvářil se dotčeně.

,,Okay. No nic, já půjdu. Měj se." 

Lehám si do své velké postele a dívám se na noční stolek. Telefon tam není. Vím přesně kde je. Já toho kreténá zabiju. Jdu za Antoniem do pracovny. Neobtěžuju se zaklepat, otevírám dveře a vidím ho, jak drží můj telefon v ruce. Nakráčím k němu a vytrhávám mu můj telefon z ruky.

,,Co se mi hrabeš v telefonu?" vracím se zpátky ke dveřím.

,,Máš zajímavý fotky." šibalsky se zasměje. Cože, jaký fotky? Projíždím si galerii. Jo, tyhle. Co je na nich zajímavýho, jenom se na nich xichtím. 

,,Ať tě to ani nenapadne udělat znovu." vraždím ho pohledem. Prásknu za sebou dveřmi a odcházím zase zpátky do pokoje. Převlíkám se do pyžama a lehám si do postele. Otáčím se ke zdi a usínám. 

Je tu další díl mé další ,,Fanfikce"

Chci Vás upozornit, že toto není, tak úplně Fanfikce

Snad se Vám páčí 

A já se s Vámi loučít

Vaše ♥ Lucy Berry ♥