Rock Bottom [LMIF 2]

3rd - Get out!

Vzbudila jsem se ve dvě hodiny, kdy Bel přišel opilý domů. A kupodivu jsem mu ani nevyčítala, že mě vzbudil. Vyčítala jsem mu, že přitáhl Ashtona s sebou. A ten se dnes evidentně nechystal spát doma. Už jsem byla unavená z poslouchání jeho omluv z chodby před mým pokojem. Protože já věděla, že ho to mrzí ale mě to mrzelo ještě víc.

,,Mad, omlouvám se. Ale je to už přece tak dlouho." zabreptá za dveřmi. Vím, že se opírá o zeď stejně jako já. A nevím, jestli čeká na odpověď, nebo jen potřebuje žvanit o tom, jak ho to mrzí. Ať už tak či tak, dost mě to vysiluje. Nejradši bych otevřela dveře, vrhla se na něj a líbala ho až do rána, ale to jsem nemohla. Byl namol a já nebyla tak zoufalá, abych toho využila. A i přesto jsem pomalu odemkla a otevřela dveře. Pohled na něj mě odzbrojil snad ještě víc než před pár hodinami, což nebylo dobře.

,,Ashtone, měl bys jít domů.. Máma si bude dělat starost. Napsal si jí aspoň?" zeptala jsem se ho, asi abych si ukořistila ještě trochu času než budu nucena zahodit všechnu svoji sebeúctu.

,,Proč mluvíš o mé mámě? Měli bysme mluvit o tobě.. O mně.. Ale ne o mé mamce." řekl a já věděla, že jsem si zadělala na průšvih.

,,Nevím, jestli jsem připravená mluvit zrovna o tomhle." zamumlala jsem po pravdě, načež jsem uskočila před rukama, které mě chtěly obejmout.

,,Ashi, vypadni." řekla jsem.

,,Notak, Maddie.. Klid. Jsou to 4 roky." zašeptal konejšivě, ale ve mně se probudila neskutečná hysterie. Nechtěla jsem, aby mě držel, aby na mě sahal.

,,Vypadni." řekla jsem hystericky a jen co se zabouchly dveře, jsem se rozeběhla ke své posteli.

Tak moc jsem nechtěla, aby se mě dotýkal. Ale zároveň to byla jedna z věcí po kterých jsem toužila.  Nenáviděla jsem myšlenku, že poslední 4 měsíce držel jinou, že už se přese mě dostal, když já se v tom pořád plácala. A on to věděl, věděl, že jeho objetí by mi víc ublížilo než pomohlo a i přesto mě obejmout chtěl, pokusil se o to. Bylo to tak sobecké a já byla hysterická. Nenáviděla jsem tu situaci ve které jsme se objevili. Situaci jakou skončilo naše "navždy".

Nakonec jsem se jako za poslední 4 roky snad 1000x probrečela do spánku.

---

Když jsem se vzbudila, první co mě napadlo bylo, zda je Ash ještě u nás nebo odešel. A nevěděla jsem co si přeju víc. Bez ohledu na to, jak jsem ho milovala jsem si byla jistá, že kdyby tu nebyl bylo by to snazší. Nebyla jsem ještě vyrovnaná s tím, že před 4 lety odjel, natož s tím, že se včera vrátil.

Opatrně jsem v jeho tričku vylezla z pokoje a rozhlédla se. Nikdo nebyl ani vidět, ani slyšet. Co nejtišeji jsem sešla schody a dala jsem si vařit vodu na čaj. Během těch 4 let se ze mě stal milovník čaje. Posadila jsem se i s hrnkem na sedačku vedle spící Brow a mlčky jsem zkoumala vypnutou televizi.

,,Dobré ráno." zaslechla jsem za sebou Clarke.

,,Ahoj." odpověděla jsem zvedajíc se ze sedačky, načež jsem dala do dřezu prázdný hrnek od čaje.

,,Měla by ses jít převlíct, Ash ještě neodešel." navrhla mi Clarke. A ikdyž mi bylo úplně jedno, že mě mohl vidět jen v jeho tričku, tak jsem Clarke poslechla a vydupala jsem po schodech nahoru. Jenže jsem nebyla dostatečně rychlá.