Rock Bottom [LMIF 2]

16th - Perth

,,Slib, že nebudeš křičet." poprosila jsem.

,,To ti slíbit nemůžu. Každopádně už to vyklop, děsíš mě." řekl Bellamy.

,,Jsem těhotná." zašeptala jsem a pousmála se doufajíc, že to třeba zmírní Belův vztek. Velice mě překvapilo, když jsem v jeho očích neviděla zlost ale smutek. Sice jsem si ho nedokázala vysvětlit, ale dost mě to v tu chvíli uklidnilo.

,,Já nevím, co na to mám říct. Doufám, že je to jen legrace, protože tohle ti akorát zničí kariéru." řekl Bel dívajíc se na mého přítele.

Obrátila jsem se na Ashe se zoufalým pohledem, neměla jsem tušení co dělat. Připravila jsem si snad desítky monologů, ale najednou jako by se všechny vypařily. 

,,Já to před tebou nechtěl tajit. Ale Mad si stála za tím, že nejdřív musíme dát dohromady věci jako byt, svatbu a takové blbosti." pamatuju si, jak špatně jsem se při těch slovech cítila, zkrátka jsem si vsugerovala, že jsem pro něj jen koule na noze. Pak se Bel beze slov sebral a odešel, Ash šel za ním a já zůstala asi 5 minut opařeně stát. Možná jsem očekávala, že pak zůstane se mnou, aby mě uklidnil nebo něco takového. Nicméně nezůstal a já zbaběle utekla, těhotenské hormony mě absolutně ovládly a smíšené s mou blbostí vymyslely jednu z největších kravin světa. Když jsem se dobelhala do bytu, sbalila jsem všechny své věci a věci pro miminko, které jsem koupila já a pak jsem se zbláznila. Rozhodla jsem se, že na nějakou dobu odejdu, daleko. Konkrétně hodně daleko do Perthu, který je od Sydney okolo 3 300 km daleko, vzdušnou čarou. Vím, že to byla nezodpovědná hloupost, ale já to v tu chvíli potřebovala. Našla jsem si vlak, protože jsem nechtěla utrácet hodně peněz za letenku, přeci jen peníze jsem pro malé mimino potřebovala, navíc jsem musela zajistit bydlení, když jsem se rozhodla tak nečekaně. 

---

Nakonec jsem se rozhodla pronajmout si pokoj na dva dny v nějakém lepším hotelu, což nebyl problém. Ale věděla jsem, že budu muset co nejdříve navštívit nějakého doktora, který by zkontroloval miminko, protože 30 hodin ve vlaku nebyly úplně ideální podmínky. Nespočet telefonátů a smsek od Ashe, Bela i Clarke jsem jen stěží ignorovala. Neměla jsem ani odvahu poslechnout si vzkazy, ale věděla jsem, že nejspíš umírají strachy, proto jsem poslala prostou SMS: "Jsme v pořádku." Při tom množném čísle jsem se usmála, bylo zvláštní najednou neuvažovat jako JÁ ale jako MY. Skoro okamžitě přišla odpověď od Ashe, věděla jsem, že jsou všichni spolu, tudíž jsem se nedivila, že nikdo jiný neodpověděl.

ASH: Mad, kde jsi? Proč si odnesla všechny svoje věci? Vůbec nic nechápu. Prosím, zvedni mi telefon.

Věděla jsem, že pokud ten telefon nezvednu budu toho litovat, zasloužili si nějaké vysvětlení, jen ne teď. Nejdřív jsem si chtěla najít byt, usmálo se na mě štěstí, takže byt jsem měla už ten den. Vybavení bylo provizorní, jen to nejnutnější, bylo vidět, že majitel do toho nechtěl moc investovat. Večer, když jsem seděla na posteli, jsem se rozhodla, že zavolám Ashovi.

,,Maddie, jsi tam?" ozvalo se z telefonu naléhavě.

,,Jo, jsem." ujistila jsem ho, ale dál už jsem vlastně nevěděla co říct, proto jsem čekala na co se zeptá.

,,Kde jsi? Clarke říkala, že jsi prostě odešla,došlo mi že domů, ale kde jsi teď?" 

,,Já, víš.. To ti nemůžu říct. Ashi, já už nemůžu." vykoktala jsem.

,,Co nemůžeš?" když to řekl  zněl vyděšeně, asi jsem se nedivila, asi bych na tom byla stejně,   ne-li hůř.

,,Pořád mám pocit, že ti překážím. Že do tvého života prostě nezapadám, když jsi před 5 lety odjel bylo to úplně jiné, věděla jsem, že jsme to MY i kdyby proti celému světu, tak spolu. A teď už ten pocit nemám. Komplikuju ti život už dost dlouho, ostatně jako všem a nechci to dělat dál. Chci, aby sis šel za svým snem být skvělý známý právník, aby ses věnoval tomu, co už si od mala plánuješ. Víš, si úžasný chlap a jednou budeš i úžasný manžel a táta, ale vím, že teď to není to co chceš. Budu tě informovat o dítěti, než se narodí slibuju, že přijedu, abys ji mohl vidět co nejdřív.  Nevolej mi a nehledej mě, prosím." oznámila jsem mu s brekem.

,,Maddie, neblázni. Ať už jsi zašitá kdekoli, vrať se, už kvůli tomu dítěti." věděla jsem, že i on brečí. Přesto jsem měla pocit, že to takhle bude nejlepší.