Rock Bottom [LMIF 2]

14th- Do it right

Analyzovala jsem situaci. Ash se neozval, s čímž jsem docela počítala. A podle svých plánů, jsem na něj nehodlala tlačit, bylo jen na něm jak se rozhodne, ať už by se rozhodl jakkoli, asi bych to respektovala.

Bylo otázkou času než se o tom dozví Bel, to mě momentálně děsilo nejvíc. Na jednu stranu, nebyla to jeho věc, na něm to nemělo mít žádné následky, ale věděla jsem, že on to bude vidět jinak. Ostatně jako všechno, pokud jde o mě.

----

,,Ano Ashi?" zvedla jsem telefon s velkým očekáváním. Doufala jsem, že se rozhodne být se mnou nadále. Vlastně jsem na to spoléhala.

,,Můžu přijít?" zeptal se a mně ta otázka přišla naprosto zbytečná. Nikdy bych mu neřekla, že nemůže.

"Jasně." odpověděla jsem. Když jsem zavěsila, sedla jsem si na postel a z pod ní vytáhla igelitku s nějakými univerzálními věcmi pro mimčo. Věděla jsem, že na to bylo ještě brzo, ale nemohla jsem si pomoct. Stejně jako jsem si pořád musela sahat na břicho.

---

,,Ahoj. Když jsem vcházel, Bel se na mě nedíval zrovna se sympatiemi v očích. Řekla si mu to už?" zeptal se Ash, jakmile zavřel dveře mého pokoje. Uklidnilo mě, když mi dal pusu, byl to takový první signál, že se rozhodl "správně".

"Neřekla. Myslím, že bysme u toho měli být oba. Asi se jen špatně vyspal." to bylo to jediné, co mě napadlo, protože Bellamy uměl být náladový jako já při menstruaci, kterou teď na pár měsíců můžu vypustit, díky bohu.

,,Dost jsem přemýšlel. Našel jsem si práci tady v Sydney, nějakou dobu budu pracovat pod agenturou a pak budu dělat sám na sebe. Taky jsem nám našel dům, mám nějaké peníze z NY z brigád a různých přivýdělků, přeci jen tam se dají vydělat dobré peníze, takže jsem schopen ten dům koupit, i když si budu muset vzít menší hypotéku, každopádně nic co bych nebyl schopen do dvou let splatit. Pořád chci abysme se vzali, aby se naše dítě narodilo do úplné rodiny, abys jako matka mého dítěte měla mé příjmení. Miluju tě a chci to udělat správně. A doufám, že budu dobrý táta." vysypal ze sebe Ash sáhodlouhý monolog a klekl si přede mě. Ztratila jsem řeč, věděla jsem, že pokud zůstaneme spolu pravděpodobně se vezmeme. Ale nečekala jsem, že si klekne. Sklopila jsem hlavu a z očí mi uteklo pár slz, načež jsem ho poprosila ať se zvedne a objala ho. V tu chvíli mi bylo trochu líto, že jsem tomu úžasnému chlapovi, vzala veškerou svobodu, protože s dítětem svoboda většinou končí. A kdyby pak někdy Ash chtěl, těžko by opustil své dítě.

,,Miluju tě, vážně moc. A budu šťastná pokud si mě budeš chtít vzít." zašeptala jsem, načež jsem se rozbrečela. Nebudu tvrdit, že to byly hormony, protože by to stejně nebyla tak úplně pravda. Já jsem byla odjakživa cíťa co všechno moc prožívá, takže to byl takový starý známý stav. Ash mě hladil po zádech a tiskl mě k sobě tak pevně, jako už dlouho ne. Slzy jsem otírala do jeho trička, což mu evidentně nevadilo. Byla jsem šťastná, že na to nebudu sama, že se vdám a moje miminko bude vyrůstat se svým tátou.

Poslední co jsme teď museli vyřešit byl Bel, měla jsem dojem, že ten to dobře nevezme.