Rock Bottom [LMIF 2]

21st - The end

Když teď vzpomínám na všechen ten shon kolem porodu, říkám si, že jsem musela být profesionálně nepřipravená. Neměla jsem sbalené věci do porodnice, vybrané jméno, jen díkybohu věci pro miminko včetně postýlky jsem měla u Bella, jelikož jsem se rozhodla, že v Sydney zůstávám. Když mě vezli na porodní sál jediné na co jsem mohla myslet bylo to, že ani nevím jak se naše holčička bude jmenovat. V autě Ash říkal něco o tom, že by se mu líbila Thea, ale moc jsem ho neposlouchala, potřebovala jsem se soustředit na jiné věci. Když jsem navrhla Dorothy striktně odpověděl ne. Tolik zmatku v jednom dni jsem snad ještě nezažila. Ash si stál za tím, že u porodu bude, i když už jsme nebyly spolu, což mě sice znervózňovalo, ale co jsem mohla dělat. Na scénu nebyl nejlepší čas, tudíž jsem prostě jen mlčela. Nejistě se na mě díval, zatímco něco řešil se sestrou.

,,Víš, musíme napsat nějaké jméno. Prý nemůžou čekat než se malá narodí." řekl, načež jsem zavřela oči a prosila o osvícení.

,,Dorothea. Máš tam Theu a já v podstatě Dorothy. Navíc je to krásné jméno a zní tak trochu mýticky." navrhla jsem. Nejspíš jsem zněla nadšeně, ale vlastně jsem byla spíš zoufalá. Nicméně to jméno se mi vždy líbilo, ne že ne. A tak z naší malé dcerky byla Dorothea. 

Úžas smíšený s děsem v Ashově tváři, když Doro uviděl byl k nezaplacení, věděla jsem, že ten děs byl jen chvilkový, protože když jsem ji uviděla já říkala jsem si, že ji bude každý milovat. Byla tak malinká, krásná, a přestože křičela byla nejkrásnějším miminkem jaké jsem kdy viděla. Ash to měl stejně, šlo mu to vyčíst z tváře. 

---

O 5 let později :

,,Doro, nedělej blbosti, ať si něco neuděláš." křikla jsem od sporáku, když jsem zaslechla dupot. Hádala jsem, že zase honila okolo stolu Miaku, to byla naše kočka. Vařila jsem kuře na paprice, ale přes těhotenské břicho už jsem se skoro nebyla schopna ohnout k hrnci. Vzhledem k tomu, že jsem byla maximálně vytížená jsem si užívala chvíle, kdy jsem mohla jen vařit nebo uklízet. Dorothea začínala dělat čím dál tím větší blbiny, tudíž jsem se těšila že za rok půjde do školy. Martin byl 2,5 leté zlobidlo a třetí dítko bylo na cestě. Martin ze všeho nejradši spal, čímž mi vždy vše usnadňoval. Nebylo potřeba ho hodinu uspávat, protože usnul sám během pár minut a na dlouhou dobu. 

,,Mami? Můžu říkat Michelovi tati?" zeptala se mě Thea.

,,Ne, Theo Michael není tvůj táta, tvůj táta je Ash, to dobře víš. A táta je jen jeden. Michael je tatínek Martina a bude tatínkem Miriam, ale ne tvůj." vysvětlila jsem ji co nejněžněji. Nesnášela jsem, když někdo říkal "To je tvůj nový táta.," protože tátu máme jen jednoho. Doro se s Ashem vídala, měli jsme ji ve střídavé péči, proto mě ta otázka zarazila. Vím, že ji asi muselo zraňovat to, že Martin říkal Michaelovi Tati, ale nechtěla jsem, aby měla malá guláš v tom, kdo je vlastně její táta.

,,Vždyť Audrey taky neříkáš mami." usmála jsem se. Tušila jsem, že je pro ni zlé žít na dvou místech, ale snažila jsem se ji to všemožně vynahradit.

,,Ona mi nabídla, že ji mami říkat můžu. Protože Andrew ji taky říká mami." sklopila zrak a mně ji najednou bylo opravdu líto, čemu jsme ji s Ashem vystavili. Na druhou stranu mi také bylo líto, že říká Audrey mami, ale pokud ji to pomáhalo, byla jsem schopna to unést.

,, Jestli chceš Michaelovi opravdu říkat tati, tak můžeš. Má tě rád stejně jako já, táta i Audrey. Ale musíš si pamatovat, že tvý rodiče jsme já a Ashton, ano?" vzala jsem si ji na klín a dívala se do jejích zelených kukadel.

,,Jo, budu. Můžu si chvíli hrát s Martinem, mohli bysme si kreslit?" zeptala se mě, načež odběhla a vrátila se s omalovánkami. 

,,Jasně." usmála jsem se, vyndala vzbuzeného Martina z postýlky a šla dodělat oběd.