Rock Bottom [LMIF 2]

6th - Friends

V ten den, jsem viděla, že on se na mě dívá jen jako na kamarádku a já zapomněla na své city. Ale jinak jsme přátelé být nemohli, ne když jsem ho milovala. Moje pocity byli tak proměnlivé, každý den mi to připadalo jinak. Nesnášela jsem to, jak jsem byla náladová a jak rychle se měnily mé názory.

,,Ahoj, jsem doma." zaslechla jsem Clarke a vylítla jsem z postele jako střela.

,,Máš fotky?" vychrlila jsem, jen co jsem seběhla schody.

,,Jo,mám.." řekla přehrabujíc se ve své kabelce, načež vytáhla fotku a ukázala mi na ní znatelnou... fazoli? Vůbec jsem nevěděla k čemu to přirovnat. Clarke byla teprve ve 3. měsíci, tudíž nebylo nic moc vidět. Ale trochu jsem jí to těhotenství záviděla, cítila jsem se na miminko připravená, ale chyběl mi ten chlap. Navíc jsem si nechtěla připustit, že by otcem mého dítěte byl někdo jiný než Ash, což byl největší průšvih.

---

,,Nao, já vůbec nevím, jestli to do té doby stihnu dodělat, ale budu se snažit. " oznámila jsem Naomi po telefonu. Měla jsem jí do počítače přepsat nějakou smlouvu, což mi nebylo za těžko. Poslední rok jsem to dělala neustále, abych měla nějaký příjem. Takže se dalo říct, že jsem se tím živila. A kupodivu, ikdyž mě ještě další 3 dny potom bolely záda, ta práce mě celkem bavila. Většinou jsem přepisovala 10-15 stran, ale někdy i více, nebo méně. Každopádně, za jednu stránku jsem požadovala 250 Kč, nebo 600 Kč za hodinu. Vždy jsem vybrala tu výhodnější variantu, protože každá smlouva byla jiná a já psala každý den jinak, někdy jsem za hodinu byla schopna opsat i 4 stránky a někdy jen 1. Navíc v téhle době, kdy jsou všichni líní a nikdo nemá na nic čas, byla tohle žádaná služba (pomoc).

,,Dobře, vím, že tě tím trochu zaháním do rohu, protože je to 18 stran a potřebuji to zítra, ale úplně se mi to vykouřilo z hlavy. Jsi moje poslední naděje, protože takhle narychlo mi to nikdo neudělá." řekla Nao sklesle. Nevadí mi to, protože aspoň nebudu mít příležitost myslet na Ashtona a to jsem jí taky řekla.

----

,,Brownie," zavolala jsem na svou kočku a na obvyklé místo jsem položila misku s granulemi. Granule měla Brownie ráda, ale většinou stejně jedla to, co jsme jedli my. Takže pokud bylo maso, Brow ho dostala taky. Bylo to šílené, ale jedla všechno. Od jogurtů až po žampiony.

Zbytek dne jsem dá se říct prospala. Dospávala jsem noci strávené u počítače, kdy jsem Nao přepisovala tu "smlouvu".

,,Mad, obleč se. Beru vás na večeři. " vstoupil Bellamy do mého pokoje, aniž by zaklepal.

,,S Ashtonem?" vypadlo ze mě téměř okamžitě. Byla to hloupá otázka.

,,Jo, vadí to? Myslel jsem, že jste teď kamarádi." řekl. Kamarádi. To slovo jsem pomalu, ale jistě začínala nesnášet. A vadilo mi to, ikdyž jsem to neřekla.

,,Jojo, jsme kamarádi. " usmála jsem se, protože to bylo to jediné, co mohlo Bella popostrčit k odchodu. Když se za ním zavřely dveře, z hluboka jsem se nadechla a vydechla.

Už to odpoledne jsem tušila, že budu mít co dělat, abych udržela nervy a emoce na uzdě. Že to nebude pohodový večer.

A taky že nebyl.