Rock Bottom [LMIF 2]

10th- Are we okay?

Už jsme nevylezli z pokoje, až ráno. Vzbudila jsem se s Ashovou paží omotanou přes mé tělo. Jako každé ráno, jsem nechtěla vstávat. Chtěla jsem už navždy jen ležet a spát. A taky by se mi líbilo pokud by mi někdo nosil jídlo.

,,Ahoj." zamumlal Ash, když jsem se k němu otočila čelem. Vlasy měl roztomile spadané do obličeje. Rukou jsem mu je prohrábla a pak jsem mu dala pusu na čelo, načež otevřel oči a spojil naše rty. Pak se zase rozvalil a spal dál. Milovala ale nesnášela jsem to zároveň. Jelikož bych už stejně neusnula, vstala jsem a pomalu jsem sešla schody do přízemí našeho domu. Rozhodla jsem se, že bych mohla udělat snídani, poněvadž nikdo nebyl vzhůru a já bych se stejně nudila. Takhle si alespoň můžu šplhnout. Palačinky pro mě byly jasnou volbou. Ash je zbožňoval.

Když jsem smažila asi čtvrtou palačinku, tak se mi za zády objevila rozespalá Clarke.

,,Ahoj." zamumlala a vzala si jednu z palačinek, naprosto automaticky. Trochu mě to vyvedlo z míry (naštvalo), ale rozhodla jsem se to přejít. Být to Bel nebo Ash, ukázala bych jim naštvanou uštěkanou Mad, ale těhotné Clarke jsem to mohla odpustit.

,,Koho to máš nahoře?" zeptala se zvědavě. Vždycky se na všechno zeptala rovnou a takovou tu "omáčku" vynechávala, čehož jsem si nadmíru cenila.

,,Ashe." řekla jsem na rovinu, bylo to nejjednodušší. Stejně by to zjistili. Clarke se na mě překvapeně podívala a zaskočil ji kousek palačinky. Poplácala jsem ji po zádech a doufala, že se nikdo neprobudil.

,,Asi mě to překvapilo víc než by mělo. Svým způsobem to bylo jednoznačný, nevím proč jsem to nečekala. Bel to ví?" podívala se na mě a já poznala, že zná odpověď. Nespal by, pokud  by to věděl.

-----

,,Nevadí mi to.. Aspoň jste si na rovinu ukázali, že spolu chcete být a teď už se před sebou nebudete schovávat." odvětil Bellamy a mě i Ashe perfektně vyvedl z míry. Čekala jsem vesměs cokoli, krom pozitivního přijetí. Ale nemohla jsem popřít tu obrovskou úlevu, kterou jsem v tu chvíli cítila.

Když jsem přišla do svého pokoje Ash stál zády ke mně a díval se oknem na les. Potichu jsem k němu přišla a objala ho zezadu, na malou chvíli ztuhl, ale jakmile ucítil bradu na svých zádech, muselo mu být jasné, že jsem to já.

,,Jsme v pohodě?" zeptala jsem se s drobnými obavami.

,,Jo, chtěl bych to ještě dnes oznámit mamce. A pokud bys chtěla jít  se mnou.?" řekl a já si uvědomila, jak dlouho už jsem u ní nebyla. V podstatě co se Ash vrátil, nebylo to ode mě fér vůči ženě, která mi 4 roky "pomáhala". Mojí mysl trochu zahltily výčitky, ale doufala jsem, že zrovna ona mě chápala.

----

Pevně jsem svírala Ashovu ruku a připravovala jsem se na moment, který měl během malé chvíle přijít.

,,Zvládneme to. Máma tě zbožňuje, to víš." uklidňoval mě, ale kdo to zažil, ten musí souhlasit. Oznámení něčeho rodičům partnera je ... nervózní a psychicky vyčerpávající. Nebo pro mě vždycky bylo. Volnou rukou jsem mačkala rukáv své bundy, nebo si hrála s prsty. Věděla jsem, že to Ashtonova mamka vezme pozitivně, protože ona brala pozitivně snad všechno. I to, co pozitivní nebylo si přetvořila tak, aby bylo. To jsem na ní obdivovala, jelikož jsem měla opačný problém. Snad všechno jsem brala negativně.

,,Jdeme, ať to máme za sebou." řekla jsem a vydechla.

Pozn.- Omlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo, ale přijde mi, že mám čím dál tím méně času. Musím se soustředit na školu, jelikož se hodlám hlásit na "těžký" gympl, tudíž se nemůžu flákat a domů se vracím úplně bez energie.  

Ale pokud to se mnou vydržíte, tak slibuju, že se polepším a během příštího týdne kapitola určitě bude a doufám, že si zvládnu i něco předepsat. Uvažovala jsem, že teď, když už máme Mad a Ashe spolu, tak bych mohla psát kapitoly, které by byly nějakými "většími" body v jejich životech, protože už nevím, jak bych to jinak "oživila". ( Omlouvám se všem co nemají rádi slova v uvozovkách, poněvadž je jich tu plno :D)

  Pokusím se to s tím časem nějak "vyřešit", třeba trochu omezit kamarády.

No a nakonec bych asi jen dodala, že si neskutečně vážím všech, kteří RB čtou, protože já sama,bych si to asi nikdy dobrovolně nepřečetla :DDD