Rock Bottom [LMIF 2]

19th - Sorry

Nemohla jsem přestat myslet na větu "Myslela si vůbec na mě?," protože on byl to jediné na co jsem myslela. Chtěla jsem, aby měl prostor žít tak, jak si vysnil. Dělala jsem to kvůli němu, ale asi jsem špatně předpokládala, co by chtěl. Na druhou stranu bála jsem se, že do jeho života nezapadám, teď už jsem to věděla jistě. Do jeho života jsem zapadala, když mi bylo sedmnáct, ale tehdy už jsme byli oba dospělí a spousta věcí se změnila, včetně nás. Možná jsem tehdy litovala, že jsem si to neuvědomila dřív, protože uvědomit si v sedmém měsíci těhotenství, že otec vašeho dítěte a vy se k sobě vlastně nehodíte je opravdu levárna. Ale moc dobře jsem věděla, že s tím nic neudělám, jen si promluvím s Ashem. 

--

Když jsem zazvonila u dveří, které mě měly původně vítat doma, cítila jsem se zvláštně. Měla jsem pořád klíče, ale odemknout si mi nepřišlo vhodné, přeci jen já už tam nebydlela. Bylo něco okolo desáté ráno, to už Ash býval vzhůru.

,,Mad.." vyhrkl, když uviděl, kdo stojí na chodbě. Neplánovala jsem ho nechat mluvit, chtěla jsem jen vysvětlit, proč jsem to udělala, proč jsem odešla.

,,Ashi, prosím. Nepřerušuj mě, ano? Vážně se omlouvám. Ale já myslela jsem, že je to to nejlepší co mohu udělat, nechci ti překážet v cestě, kterou sis vysnil. Odešla jsem, protože jsem přestala mít pocit, že chceš mít rodinu a že do tvého života nezapadám, šlo o mě. Nechtěla jsem tě připravit o dítě, nikdy bych to neudělala. Chci, abys svou dceru vídal, jen si myslím, že se nechceš každý den starat o dítě, proto jsem odešla. Já se o ni postarám, jak nejlépe dokážu a kdykoli si ji budeš chtít půjčit třeba na víkend, nevidím v tom absolutně žádný problém. Takže se nemusíš bát, já tě o ni nepřipravím. Jen chci, abys byl šťastný, protože pokud se usadíš a budeš mít každý den na krku dítě, vím že nebudeš." řekla jsem mu bez očekávání. Přesto, když se za Ashovými zády objevila rozespalá blondýna, byla jsem zmatená. Tušila jsem, že jde o tu holku z NY, Christinu. Zranilo mě to, ale nedala jsem vůbec nic znát, jen jsem se na ni usmála, zpětně ani nevím jak jsem to dokázala.

,,No nic, to je všechno co jsem ti chtěla říct.. A mohl bys mi napsat seznam nějakých jmen, abych mohla nějaké vybrat?" zeptala jsem se, přestože jsem měla spíše chuť utéct. 

,,Jo, jasně. Chris, udělej mi prosím kafe." požádal ji a ona neochotně odešla.

,,Pošli mi to prosím po Bellym. A ještě, chceš aby měla tvé příjmení?" zeptala jsem se nakonec.

,,Nemohli bychom se spíš sejít a promluvit si o všem?" poprosil, ale já nemohla souhlasit, na to mě dlouhonohá blondýna až moc vyděsila.

,,Já myslím, že to není nejlepší nápad. Myslím, že bysme spolu měli trávit co nejméně času, když máš novou přítelkyni, nechci aby si myslela, že jsem její nepřítel." usmála jsem se, ale moje oči začaly na protest slzet. Ani jsem nezaregistrovala, že se mě chystá obejmout, dokud mě nedržel. Šeptal něco ve smyslu, že není jeho přítelkyně a že se určitě můžeme sejít, aniž by to mělo nějaké negativní výsledky. Krátce jsem ho objala a zpět, ale pak jsem použila veškerou svou sílu, abych se odtáhla.

,,Ashi, já nechci abys svůj čas plýtval na mě.. Jdi dál, uděláme to oba, ano? Prostě půjdeme dál. Bude mít tvé příjmení pokud budeš chtít, budeš ji vídat pokud budeš chtít, ale my už spolu nebudeme, neklape nám to. Nehodíme se k sobě a děkuju, že si mi to ukázal, protože já nejsem schopna vnímat to, že jsem se změnila na někoho, kdo je pro tebe sobecký.  Mám tě ráda, to se nikdy nezmění, ale my dva spolu nejsme dobrý pár." zkonstatovala jsem se slzami v očích, ale usmívala jsem se. Otočila jsem se a zamířila ven z domu.

,,Proč necháváš všechno, aby zničilo to co máme?" zavolal na mě.

,,Co jsme měli, zničili jsme to my, Ashi." řekla jsem v slzách, když mě doběhl. 

,,Pošli mi prosím ta jména." připomněla jsem mu a nechala se krátce políbit na rty.