Rock Bottom [LMIF 2]

7th- Dinner

Kašlala jsem na to, jak budu vypadat. Měla jsem na sobě obyčejný svetr a džíny. Byla jsem nenamalovaná, přičemž vlasy jsem měla ledabyle v culíku. A co by ne, byli jsme kamarádi, tam veškerá moje snaha končila. Sešla jsem schody, které jsem v hloubi duše proklínala za to, že jsem je ráno co ráno musela ospalá scházet.

,,Ash na nás bude čekat tam." oznámil mi Bell, ikdyž mi to asi bylo jedno. Nebylo mi jedno to, že jsem musela celý večer sedět vedle něj a dělat, že už mě vlastně nezajímá, ne víc než jako kamarád. Jen ta představa mě k smrti děsila.
---

,,Stejně mi pořád ležíš v žaludku, kvůli tomu, jak ses s moji sestrou rozešel po telefonu a já byl ještě ten, co jí to musel oznámit." vytáhl Bellamy u stolu, skoro mi zaskočilo, ale díkybohu si toho nikdo nevšiml. Ash se na mě podíval, načež jsem sklopila zrak k talíři. Pamatovala jsem si tu chvíli přesně, včetně toho hysterického pláče a vůbec všeho. Přesto jsem nechápala a štvalo mě, že to Bellamy vytáhl zrovna teď.

,,Nemělo by to smysl a já nechtěl být sobecký, tak jsem to skončil rovnou." zranilo mě, že řekl, že by to nemělo smysl, vždyť to ani nezkusil. A to, že se se mnou rozešel přes bratra bylo nanejvýš sobecké, horší než pokud by se se mnou rozešel třeba po roce v NY, což jsem se odhodlala říct nahlas. Ale až moc pozdě jsem i uvědomila, jakou blbost jsem zase udělala.

,, Madilyn, chtěl jsem pro nás oba to nejlepší." obhajoval se Ashton.

,,Dokážu si představit mnohem lepší věci, než nepřímý rozchod po telefonu. To mi opravdu nepřijde, jako to nejlepší, co si mohl udělat. Ale mysli si co chceš, nebudu ti brát iluze." vyjádřila jsem se, načež jsem sklopila pohled a začala jsem znovu jíst.

,,Maddie, můžeš na chvilku?" zeptal se najednou Ash, čímž mě dokonale vykolejil. Belly s Clarke se na mě dívali jako by doufali, že si to půjdem vyříkat někam jinam, což jsem na jednu stranu chápala, tudíž jsem Ashe následovala do chodby restaurace.

,,Bez ohledu na to, co říkáš, jsem opravdu chtěl to, co by ani jednoho z nás nijak nebrzdilo. A vztah Austrálie - NY by se špatně udržoval. Nechtěl jsem ti ublížit a vím, že ty to víš taky. Nemohl jsem se s tebou rozejít přímo, protože jsem věděl, že bys brečela do telefonu ať to nedělám. A vím, že v tu chvíli bych si to rozmyslel. Takže nemáš žádné právo mi tohle vyčítat, jelikož si musela vědět, že jsem tě miloval a i mně to ublížilo." řekl mi, přičemž se mi díval do očí a já viděla prosbu. Prosbu, ať se stáhnu a už mu nic nevyčítám, jelikož výčitky ho trápily i beze mě. Ten rozchod se vůbec neměl odehrát, ale na to už bylo pozdě.

,,Neměl si to dělat. Akorát si nám oběma ublížil." bylo jediné na co jsem se zmohla.

A pak se to celé zvrtlo, já měla ruce v jeho kudrlinách,on spojené za mými zády a naše rty byly spojené. Neměla jsem ponětí a stále nemám, kdo udělal první krok, protože se to celé odehrálo dost rychle, ale v tu chvíli mi to bylo dokonale jedno. Byl to moment, kdy jsem cítila, že jsme zpátky a ne jako kamarádi. Přesto jsem se odtáhla a provinile se něj podívala. Bylo to oboustranné, ale věděla jsem, že to nebylo něco, co Ash plánoval. A pak se prostě otočil a vrátil se zpět ke stolu, jako by se nic nestalo.