Rock Bottom [LMIF 2]

2nd - Horror

Stála jsem u kuchyňské linky a vařila oběd, aby se Clarke s Bellem nemuseli namáhat. Navíc jsem od rána měla potřebu neustále něco dělat. Během dopoledne jsem si probrala pár skříní a uklidila si pokoj, což se nestávalo často. Odpoledne jsem byla domluvená, že pomůžu Margaret se zahradou, chtěla přesadit pár kytek a všechny poctivě zalít. Vařila jsem těstoviny se smetanovou omáčkou, tu nejjednodušší variantu, pokud jsem nechtěla dělat obyčejné špagety.

--
,,Margaret? Mám zalít i ty růže?" zeptala jsem se.

,,Ano, ale jen trochu, zalévala jsem je ve čtvrtek." odpověděla a dál se věnovala přesazování macešek.

Postupně jsem zalila snad celou zahradu a k mému překvapení i po těch 2 hodinách mě to stále bavilo. Proto jsem se rozhodla napodobit Marg a prostříhat živý plot.

,,Pozor, nestříhej ty silnější větvičky celé, to by nám tu toho pak moc nezbylo." poučila mě M, načež mi ukázala jak to mám zastřihávat, během čehož se potěšeně usmívala.

---

,,Ahoj mami..dostala si smsku?" ozvalo se mi za zády a já nebyla schopna ničeho.

,,Myslela jsem, že přiletíš až večer." řekla Marg překvapeně.

,,Ahoj Madilyn." řekl a mně zabolelo u srdce, nebyla jsem Maddie ani Mad, už ne. Nemotorně jsem se otočila, díky čemuž jsem se sotva udržela na nohách. Nezměnil se skoro vůbec, jen zmužněl. Tváře mu pokrývalo strniště, které by při polibku nepříjemně škrábalo.

,,Ahoj." vykoktala jsem a naprázdno polkla. Načež jsem se jako největší zbabělec rozběhla a utíkala pryč. Pryč od muže, kterého jsem milovala.

,,Nech ji jít." hlesla M.

,,To jsem už udělal." bylo to poslední,  co jsem zaslechla.

---

,,Naomi? Máš čas?" zavzlykám do telefonu.

,,Jasně. Co se děje?" zeptá se starostlivě.

,,Je zpátky.!" řeknu.

,,Za chvíli jsem u tebe.A nebreč." odpoví a típne hovor. S Naomi jsme za ty 4 roky zase sblížily. Sice už jsme se tolik nevídali, protože Nao studovala vysokou, ale stále jsme se snažily tu jedna pro druhou být, což se nám celkem dařilo.

-

,,Klid, musíš se s tím zkusit vyrovnat. A chápu, že je to jedna z nejhloupějších věcí, které jsem kdy řekla, když si se přesně o tohle snažila celé 4 roky, ale musíš se pokusit přijmout to, že nejste spolu a on je zpět ve městě, tudíž se asi nevyhnete vzájemným setkáním, navíc je to dobrý kamarád tvého bratra." obejme mě a konejšivě mě hladí po zádech, přičemž ji v klíně dřímá velká tlustá huňatá Brow. Tu kočku miluju ale fakt, že je tlustá není možné popřít.

,,Já vím." hlesnu.

--
,,Jsi v pohodě?" vejde mi do pokoje bez zaklepání Clarke.

,,Jo, poperu se s tím, ostatně jako se vším." odpověděla jsem, ikdyž jsem si byla jistá, že všichni vědí, jak moc v téhle bitvě prohrávám.

,,Chceš o tom mluvit?" zeptá se opírajíc se o trám dveří.

,,Ne." řekla jsem důrazně, protože jsem se o tom skutečně bavit nechtěla. Ne protože byla přítelkyně Bella a kamarádka Ashe, ale nejspíš proto, že jsem to rozebírala 2 hodiny s Naomi a už jsem neměla energii vysvětlovat komukoli, co cítím.

Velice jsem ocenila, že se Bellamy s Ashem rozhodli přivítat někde v hospodě, nebo alespoň myslím, protože Bell večer odešel, aniž by mi to řekl, což běžně nedělal.

Cítila jsem se poníženě, jelikož nebylo pochyb, že dojdou i k tématu kolik vztahů jsem za ty 4 roky, co tu nebyl měla. A to číslo bylo nenormálně nízké, 1. Jeden, který trval měsíc, jelikož John "poznal", že moje city nebudou nikdy směřovat k němu, taková hloupost. Nebo možná ne.