Rock Bottom [LMIF 2]

12th- I am affraid

Bála jsem se. Bylo to čím dál tím horší, více pracoval, méně se mnou komunikoval. Začínala jsem mít podezření, že má někoho jiného, ani nevím proč to ve mně vzbudilo tak velkou nedůvěru. Jistě jsem věděla jen to, že mi chyběl a nechtěla jsem o něj přijít. Což mi bylo k ničemu, když jsme si spolu už nějakou dobu nepovídali, fyzický kontakt jsme měli, ale takové to duševní souznění tam zkrátka nebylo. Navíc jsem měla podezření, že jsem těhotná. Bylo to něco, co jsem si už dost dlouho přála, ale momentálně jsem doufala, že se mýlím. Na mateřství se teším už 5 let, jenže nevím, jestli je na miminko připravený i Ash. Bylo ode mě špatné, že jsem mu neřekla, že potom co odjel, tak jsem vysadila prášky. Věděla jsem, že já na dítě připravená jsem a pokud by Ash nebyl, starala bych se o to dítě sama, potraty jsem odjakživa odsuzovala. Bavila jsem se o tom i s Nao a ta mě maximálně podporovala, chystala jsem se udělat si test, jen jsem potřebovala ještě pár hodin počkat, abych se připravila na to, že možná moje a Ashova první smysluplná konverzace po 3 týdnech bude o tom, že čekám našeho potomka. A navíc jestli jsem po něčem netoužila, tak to bylo oznamování těhotenství Bellamymu. Myslím, že dvě těhotné ženské by mu daly zabrat a navíc jsem byla jeho 22tiletá sestra, což situaci nezlepšovalo.

Byla půlka listopadu, pro mě oblíbené ikdyž chmurné období. Deprese jako by mě nemusely hledat tak dlouho a já jim propadala snáze.

--
Když večer přišel Ash, trochu mě to vykolejilo, rozhodně byl poslední, koho bych očekávala. Na chvíli jsem zauvažovala, že bych mu o případném těhotenství řekla, ale nebyla jsen si jistá, zda je to dobrý nápad.

,,Víš, přemýšlel jsem." řekl a já začala mít pocit, že to nevěstí nic dobrého. Chtěla jsem si hned udělat test, bylo to vychytralé, ale pokud by se chtěl rozejít, asi bych ho citově vydírala. Poprosila jsem ho, aby počkal a chvátala jsem do koupelny. Když jsem se cítila psychicky připravená, počůrala jsem test, který jsem držela v ruce a čekala těch 30 téměř nekonečných sekund.

Byl pozitivní. Čekala jsem to, takže jsem nebyla zase tak moc překvapená, do jisté míry jsem se i těšila, ale na to oznámení Ashovi ne. Vrátila jsem se jako nic do pokoje a sedla si vedle něj na postel. Napadlo mě, že mám možná poslední příležitost k tomu ho políbit, tak jsem to udělala. Když se odtáhl jen jsem čekala co řekne.

"Myslím.." začal, ale na malou chvíli se zasekl.

"Že bysme se měli vzít." dokončil a já dokonale přišla o řeč. Vůbec mě nenapadla tahle varianta, o svatbě jsme mluvili před 4 lety a to jen tak okrajově. Nadchlo mě to, splnilo by se mi všechno po čem jsem odmala toužila, svatba a pak děti. Snila jsem o tom, že se budu v bílých šatech cítit jako princezna a budu tak i vypadat. Bel a Clarke se rozhodli, že svatbu odloží než se to malé narodí. To já nechtěla, ne pokud by se mnou Ashton zůstal.

,,Jsem těhotná." dodala jsem, načež jsem sklopila pohled.

,,Ne." vydechl.

Pozn.- Omlouvám se, ale zkrátka vůbec nestíhám, lítám z místa na místo a ještě mám určité závazky, takže nezbývá čas. Budete muset zůstat trpěliví, jelikož nevím, kdy se to zlepší :(