Rock Bottom [LMIF 2]

18th - Trip

Rozhodla jsem se udělat si výlet do Sydney, kvůli nějakým podrobnostem ohledně dítěte. Měla jsem pocit, že bychom měli vybrat jméno, domluvit se na příjmení a dalších věcech. Věděla jsem, že mám ještě 3 měsíce na řešení všeho okolo, ale radši jsem chtěla mít všechno co nejdřív z krku. O půl dvanácté jsem měla sraz s Ashem, v kavárně s výbornými zákusky. Během svého těhotenství jsem snad nejedla nic jiného než sladké a bylo to znát. 

,,Jak se máš?" zeptal se Ash, když jsme se usadili v ústraní kavárny.

,,Dobře.. Psala jsem ti, že jsme já i mimi v pořádku, kdyby se něco změnilo věděl bys to jako první. Věř mi." odpověděla jsem mu, i když jsem tušila, že se ptal na mou náladu, život, ne na můj zdravotní stav. Každopádně ani já sama nevěděla jak se mám, cítila jsem se fajn na vlastních nohou. Neměla jsem pocit, že se na někom přiživuju, že ho vysávám. Ale z pohledu mé nálady to bylo nejednoznačné. Neměla jsem čas v tom shonu přemýšlet o své náladě a podobných věcech. Soustředila jsem se jen na to, abych byla připravená miminko.

,,Proč si přijela? Myslel jsem, že se uvidíme až někdy po porodu, ani to jsem nevěděl jistě." řekl mi. Tehdy mě to dost zabolelo, nevěřil, že bych splnila svůj slib. Zranilo mě to, protože jsem vůbec neměla v úmyslu přimět ho, aby se cítil takhle, nechtěla jsem aby měl pocit, že ho o naši holčičku chci připravit, protože to bylo to poslední co bych si přála. Věděla jsem, že tohle byl jeden z následků mého náhlého odchodu a nevymluvím mu to i kdybych se sebevíc snažila.

,,Myslela jsem, že bychom se měli na některým věcech dohodnout spolu, nebylo by spravedlivé,kdybych je rozhodla sama.." nenechal mě to ani doříct.

,,Jako si rozhodla, kde bude žít. " vyprskl. Nepůsobil na mě zničeně, jak vyprávěla Nao, přišel mi spíš rozzuřený, krutý, asi nebylo čemu se divit.

,,Ashi, tohle není fér.." zašeptala jsem se slzami na krajíčku. 

,,Od tebe taky ne.. V klidu se prostě sebereš a odjedeš. Myslela si vůbec na mě, sakra? Samozřejmě, že ne, protože si šíleně sobecká. A přitom si nebývala, nepoznávám tě." nemluvil klidně, křičel a nepochybovala jsem o tom, že ač jsme byli v odlehlé části kavárny, většina lidí ho slyšela. Nemohla jsem tam tehdy už déle být, slzy mi stékaly po tvářích jako vodopády a utíkala jsem pryč. Tušila jsem, že bych neměla běhat, ale v tu chvíli jsem se jen potřebovala dostat co nejdál. Nebyla jsem si jistá kam jít, ale jediný koho jsem teď chtěla byl Bel, proto jsem zamířila k němu domů. 

,,Madilyn.." zašeptal Bel, když otevřel dveře, ale to už jsem ho objímala a tiskla se co nejblíž k němu. Uklidňovalo mě to, stejně jako kdysi, nikdy se to nezměnilo. Zavřela jsem vchodové dveře a se svým bráškou jsem se vydala do obýváku.

,,Co se stalo? Mluvila si s Ashem?" zeptal se a začal do hrnečku sypat kafe.

,,Belly, já kafe nemůžu. Mluvili jsme spolu, ale nevyřešili jsme nic. Křičel a nenechal mě vůbec nic vysvětlit." řekla jsem smutně a sesunula se v křesle trochu níž, aby to pro mě bylo pohodlné, přeci jen bříško už mě docela omezovalo.

,,To je mi líto. Clarke už přenáší, tak uvidíme, kdy se na porodní sál dostaneme. Každopádně mě to děsí." uchechtl se. Řekla jsem si, že bych možná mohla počkat do narození své neteře a také jsem si chtěla trochu obhlídnout zdejší porodnici.

,,Máte už vybrané jméno?" zeptala jsem se, jistě že měli, věděla bych ho, kdybych si nesbalila kufry.

,,Jo, budeme mít Ariu." oznámil. A přesto, že já preferovala jména jiná, tak Aria se mi moc líbila.

Pozn.- Ahoj, chci vám jen říct, že nevím kdy budu schopna vydat další kapitolu, protože mě čeká krušný měsíc. Můžete mi dolů do komentářů napsat, jaká jména se vám líbí (klidně i česká) a možná se inspiruju. Já osobně mám co se týče jmen zvláštní vkus, ale mám jasno. Jinak děkuji všem, kteří RB čtou.