Samota mě děsí

Říše nočních můr

 „Prosím, nesahej na mě," zkusil Aoki špitnout, byl opatrný, nechtěl ji zase naštvat, ale samozřejmě to na tváři Scarlet vyvolalo ještě širší úsměv. Že by zase jeho roztomilost..?

„Patříš mi celý, duší i tělem. I když je ti to proti srsti a jsi stydlivý, převychovám si tě, zlatíčko moje," řekla Scarlet sladkým hláskem a políbila ho na krk. Aoki se proti své vůli zachvěl a nevěděl, kam by měl koukat, co dělat. Tahle situace se mu vůbec nelíbila. Ani Scarlet se mu nelíbila, i když rozhodně nebyla ošklivá. Měla tělo dívky, úsměv psychopata a oblečení princezny.
„Jsi na řadě, Aoki," zavrněla Scarlet a konečně z něj sklouzla na zem. „Vysvleč mě," přikázala mu s vyzývavým výrazem ve tváři. Aoki se na ni vyděšeně podíval. Tohle se mu ani trochu nelíbilo. Musel narazit zrovna na úchylnou čistokrevnou?

„Ne," zavrtěl hlavou a svůj pohled zabodl kamsi do stropu.

„Vysvleč mě," zopakovala Scarlet zřetelněji a Aoki se na ni podíval s překvapením v očích. Pocítil na sobě její moc. Nemohl se tomu bránit, jeho tělo se hýbalo samo. Přímý rozkaz čistokrevné byl silnější než jeho vůle... Vstal, rozepnul jí šatičky a stáhl jí je z ramen. Scarlet je pak hodila na zem a hrdě se na Aokiho usmála.
„Vidíš? Odporovat nemá smysl. Stejně tě donutím, abys dělal, co chci já, a to touhle pro tebe nepříjemnější cestou," ušklíbla se sebejistě. Poprvé měla jiný výraz, než ten slaďounký úsměv. Aokiho to děsilo a přemýšlel, co vlastně provedl tak strašného, že se mu povedlo změnit její výraz. Bylo to tím, že ji neposlechl? Ale on nechtěl. Neměla právo si z něj udělat otroka, on je taky svobodná bytost! Aoki odvrátil hlavu. Nechtěl se dívat na její nahé tělo.
„Dobrá, tak dneska tě povedu já. Stejně se změníš..." pokrčila Scarlet rameny, zatlačila ho zpátky na postel a rozepnula mu kalhoty. Aoki se chvěl a pusa mu zůstala otevřená, jak chtěl protestovat, ale nenašel na to dost odvahy. Vlastně ani nechtěl uvěřit tomu, co se zrovna dělo. Nechtěl, aby to zašlo dál. Nechtěl být jejím otrokem. Ale měl jinou možnost? Ne...
„Uvidíme, jak dlouho vydržíš takhle netečný..." usmála se Scarlet znova tím svým úsměvem a stáhla Aokimu kalhoty ke kolenům. Aoki se zamračil, odvrátil hlavu a zavřel oči. Tohle nechtěl vidět, to ani náhodou. Scarlet ho pohladila mezi nohama, zatím přes boxerky, ale i to stačilo, aby z Aokiho vydolovala tichý povzdech. Ačkoli to bylo jen nejisté vyjádření nesouhlasu, ona to zřejmě pochopila jinak a potěžilo ji to.
„Nemusíš se držet zpátky, zlatíčko," zacukrovala Scarlet, ale Aoki se ani nepohnul. Nechtěl a jeho dětská tvrdohlavost znova úřadovala. Scarlet nad tím pokrčila rameny a začala ho lehce hladit. Usmívala se tomu, že zpozorovala život v Aokiho boxerkách. A Aoki byl kvůli toho na sebe ještě víc naštvaný. Scarlet ho vůbec nepřitahovala. Za zavřenými víčky se přehrával Voenův úšklebek. Jen další důvod, proč být na sebe naštvaný.
A Scarlet pokračovala. Stáhla Aokimu i boxerky a lehce se dotkla jeho penisu. Aoki zasyk.

„Ne, prosím, ne..." vzdychl, když ho Scarlet políbila na špičku údu. Hrozně rád by ji odstrčil a utekl někam daleko, ale měl z ní příliš hrůzu na to, aby se o něco takového pokusil. Panika mu svazovala celé tělo.

„Ale ano," špitla Scarlet. „Hezky si užij, jak se o tebe tvá paní stará. Jen pro dnešek." Scarlet se usmála a jemňoučce jeho penis oblízla. Aoki si skousl ret, aby zůstal potichu. Upírka se podívala na jeho obličej, její úsměv se rozšířil, a znovu se sklonila k jeho penisu. Špičkou jazyka ho dráždila a Aoki tichoučce vzdychal. Nechtěl, aby ho tolik vzrušovala. Je to jako důkaz, že jí patří. Že už nikdy nebude svobodný. A jeho tělo se poddávalo slasti, jako by mu vůbec nepatřilo. Když jej Scarlet vzala do úst, Aoki zasténal nahlas. Nestihl se utlumit. Zatnul ruce v pěsti a před očima se mu objevil obraz jeho samotného, jak takhle dráždí Voena. Ta představa jej trochu uklidnila a způsobila, že svůj vnitřní boj vzdal. Pohladil Scarlet po hlavě a zamotal si prsty do jejích vlasů. A tak to bylo, dokud ho Scarlet nedovedla a k vrcholu...
„Otevři oči, Aoki," zašeptala Scarlet potom. „Chci, aby ses na mě podíval." Aoki ji poslechl a pohlédl na její tvář. Měla na ní bílé skvrny.

„Jsi špinavá," špitl téměř překvapeným tónem. Scarlet se tomu musela zasmát.

„Ano, jsem, a to díky tobě. Chci, abys mě umyl." Aoki se na ni nechápavě podíval a posadil se. Nechtěl to chápat. Radši ne, u ní je to určitě nebezpečné a úchylné. Měl pravdu.
„Upřesněme to... Jazykem," dodala Scarlet a na tváři se jí na chvilinku objevil úšklebek plný moci, posměchu a očekávání. Aoki už věděl, že vzdorovat nemá cenu, a i když zoufale nechtěl, naklonil se k ní a začal jemně slízávat svůj vlastní produkt ze Scarletiné hezké tvářičky. Když viděl, že už nic víc nezbývá, odtáhl se od ní a nejistě na ni pohlédl. Už začínal mít tendenci čekat na její rozkazy.
„Výborně. Říkala jsem, že se změníš," usmála se Scarlet, očividně na sebe byla hrdá. Pak ho pohladila po vláscích. „Musím teď odejít, mám nějaké povinnosti. Prozatím zůstaneš tady a já tě naučím, jak přežívat, ovšem až budu mít čas," řekla Scarlet bezbarvým tónem, slezla z postele a začala se oblékat.

„..." Aoki by opravdu chtěl něco říct, aby se dostal pryč, ale neměl na to odvahu, a tak jen přikývl a přitáhl si k sobě peřinu, aby se před ní trochu skryl. Navíc si pořád připadal unavený a jeho vědomí poblikávalo.

„Ty zatím odpočívej, než se rovnováha v tvém těle ustálí," přikázala mu Scarlet, lehce ho políbila a zmizela za dveřmi. Aoki se chvíli díval za ní, pak se donutil pohnout se a lehl si. Oči se mu zavřely samy. Ještě chvíli přemýšlel, ale jeho myšlenky byly tak rychlé, že je skoro nevnímal, a pak usnul a propadl se do říše nočních můr.