Samota mě děsí

Ta zábavná část

„J – jistě," přikývl dost nejistě Aoki a vzal Scarlet za ruku. Došli spolu na parket a přestože Aoki neznal kroky, začali tančit. Najednou si připadal, jako by se vznášel, ale zároveň jako by ho tíha světa dusila. Scarlet se na něj povzbudivě, avšak povýšeně usmívala a lehce se ho držela. Aoki si najedou připadal hrozně smutný. Přemýšlel, jak by se asi tvářil Voen, kdyby ho takhle viděl... A jestli by konečně poznal, co je Voen za tvora. Zajímalo ho to... Ale bál se, že by byl zklamaný, nebo hůř, že by ho začal doopravdy děsit. Tak se oddal instinktivnímu tanci a radši nepřemýšlel... Ale stejně se mu Voen pořád objevoval před očima. Chtěl, aby ho zastavil ve svém náručí dřív, než se mu začne točit hlava...
Problémy přišly, když se začali v tanci střídat partneři. Scarlet se Aokimu kdesi ztratila a on, než se vůbec stihl rozkoukat, skončil s bohatě a vyspěle vypadající upírkou. Bylo to nepříjemné, a nejen proto, že byla vyšší než on. Aoki se zase začal bát. Měla nepříjemnou auru. Jako by ho po celou dobu tance držela pod krkem.

„Zdá se, že si tě Scarlet vybrala..." špitla upírka a hleděla na Aokiho tak hladovým pohledem, až se celý otřásl.
„Můžu vyzkoušet, proč se jí tak líbíš? Jsi roztomilý, určitě budeš taky chutný..." zavrněla, přestala tančit a pevně ho chytila. Byli kdesi uprostřed parketu, muselo být těžké jen zahlédnout, co se tam děje... Aoki se od ženy v panice pokusil dostat, ale neměl na to dost sil, ona se sklonila k jeho krku... Bolelo to. Nekousala tak jemně jako Scarlet. Navíc se v něm cosi vzpíralo. Jako by to říkalo, že jeho krev nepatří nikomu jinému než Scarlet. Aoki se rozhlédl a pokusil se ji najít. Jeho pohled se spojil s jejím – a ten byl výsměšný a lhostejný. Takže mu pomoct nehodlala.. Začala se mu točit hlava, když se od něj upírka odtáhla a zmizela mezi ostatními těly. Aby se mu svět pod nohama přestal houpat, položil si ruku na čelo a sklonil hlavu.
Najednou ho zezadu chytily další ruce. Bylo jich několik, obmotaly se mu okolo těla jako chapadla a nebohý chlapec znovu ucítil ve svém krku tesáky. Znovu to bolelo, neměl čas ani pomyslet na útěk. Do očí mu vstoupily slzičky, přestával vnímat svět okolo. Když ho ruce koenčně pustily, svezl se na kolena a tak tak se držel při vědomí. Tělo mu nechtělo fungovat, celý se třásl a před očima viděl jen oslepující záři... Něco ho srazilo na podlahu úplně a znovu, ještě jednou ucítil tesáky a onu bolest. A to už ztratil vědomí.