„Můj malý Aoki... Ublížila jsem ti, že? Moc mě to mrzí," zacukrovala Scarlet neupřímně. Aoki jí to sice nevěřil, ale přesto ho jeho hlas nějakým způsobem alespoň trochu uklidnil. Pohlédl na ni a zatoužil po tom, aby si mohl setřít z očí slzy. Ale to nešlo, jelikož měl stále spoutané ruce. Scarlet pohlédla na jeho pouta a jako by uhádla, na co myslí, nechala je milostivě zmizet.
„Děkuji," špitl tiše Aoki a skrčil se na posteli skoro do klubíčka. Scarlet se pousmála a pohladila ho po tváři, jako by se ho snažila uklidnit. Normálně by se v takové situaci chtělo Aokimu spát, ale tentokrát ne. Zdálo se, že protože nedávno pil krev, zbyla v něm ještě spousta energie. Jen doufal, že Scarlet nenapadne žádný divný způsob, jak tuhle jeho energii využít.
„Ještě neusínej. Pořád jsem tady, a to znamená, že mě musíš zabavit. A měl bys to dělat sám a z vlastní vůle. Pak by to takhle nedopadalo," prohlásila Scarlet o trochu méně sladkým hlasem, než jakým mluvila obvykle. Aoki si řekl, že to nezní nijak přívětivě, že už radši nebude provokovat... A posadil se. Hlavu sklopenou, pohled bezbarvý... Zadní partie ho přitom docela ostře zabolely, takže si musel i hlídat výraz ve tváři. Neměl sice ani tušení, jak Scarlet zabavit... Ale něco vymyslet musel. Scarlet se pousmála, když na ni konečně pohlédl.
„Chápeš to, že ano, zlatíčko?" špitla a políbila ho. Aoki znovu ucítil ten studený pocit, zmrzlý dotek jejích rtů. Rozhodl se i přes to jí polibky oplácet. Scarlet mu položila ruce na hruď a Aoki se ji odvážil obejmout. Měl v hlavě jen jediný cíl, vyhovět jí. Nechtěl, aby ji napadlo ještě něco horšího, než ji napadalo doteď, měl z toho panickou hrůzu. Když se od něj Scarlet odtáhla, usmívala se jako sluníčko.
„Vidíš, i líbat umíš dobře. Asi máš talent. Jsi tak sladký... Jako mražený krém," zapředla a krátce ho políbila na krk. Aoki si pomyslel, že se bude muset chovat dospěle. Roztomilost mu přece nepomůže. A co by udělat dospělý člověk v téhle situaci? Aoki si nervózně zatnul prsty do dlaní. V době, kdy se přemlouval, že by měl něco udělat, ho Scarlet ručičkou zatlačila na postel. Pak ze sebe sama shodila šaty a rovnou si sundala i kalhotky.
„S – Scarlet... Jak daleko tohle zajde..?" zeptal se Aoki nejistě s dokořán otevřenýma očima, ačkoli si nepřál vidět to, co měl před sebou. Chtěl by přerušit to nepříjemné ticho, které ho nutilo vnímat Scarletinu přítomnost, tu sladkou, nebezpečnou, temnou auru. Jeho paní na něj pohlédla a pousmála se.
„Tentokrát to chci dovést až k úplnému konci," odpověděla s dalším sladkým úsměvem. Aoki se rozhlédl, ale žádná úniková cesta nikde nebyla. Další bláhová naděje. Takže pohlédl zpátky na Scarlet a sledoval ji třesoucími se hvězdičkami v modrých očích.
ČTEŠ
Samota mě děsí
خيال (فانتازيا)Příběh ledovovlasého chlapce. Jeho hluboké, modré oči vidí svět v dětských barvách,každý mu vyčte jeho naivitu... Naučí se, jak to chodí a že ne všem jde o dobro? Poradí si po smrti svého staršího bratra? Splní si svůj sen a dospěje? Fantasy příběh...
