Samota mě děsí

Netheriel

Netheriel se od něj odtáhl a usmál se.
„Poprvé se líbáš s mužem? Líbí se ti to?" zeptal se milým tónem. Opravdu, i když byl pro Aokiho strašidlem, nechoval se nijak nebezpečně. Jediné, co v Aokim vzbuzoval, byla čistá, hřejivá touha. Bylo to na jiné úrovni, než se Scarlet (která stála u dveří a s úsměvem vše pozorovala). Touha od ní bodala, mrazila a ohrožovala. Tahle se Aokimu líbila víc. Přikývl. V jedné věci lhal, v druhé ne. Doufal, že odpoví správně. Netheriel se usmál svým jemným, hřejivým úsměvem a políbil ho ještě jednou, tentokrát krátce.
„Líbáš dobře. Máš talent," pochválil ho anděl a pohladil ho po hrudi. „A talent se musí využít. Budeš můj subík, ano?" usmál se.

„Co to znamená..?" zeptal se Aoki. Na Scarlet už úplně zapomněl.

„Že si půjčím tvou prdelku," uculil se Netheriel a jeho úsměv se na chvilinku změnil na úšklebek. A ta chvilinka stačila na to, aby Aokiho vyděsil. Pokusil se ho odstrčit a sklonil hlavu, aby ho nemohl znovu políbit. I když věděl, že se mu to líbilo. Netheriel se odstrčit nenechal.
„No tak, no tak, teď už se budeš cukat? Bojíš se tak moc?" řekl a chytil ho za bradu. Jeho stisk byl pevný a Aokimu se nepodařilo se z něj dostat. Hleděl Netherielovi do modrých očí s dlouhými, hustými řasami a nemohl tomu pohledu uniknout. Uklidňoval ho, stejně jako celý anděl, který už pustil jeho bradu a pohladil ho po tváři. Aoki se nebránil.
„Nemusíš se bát... Já budu něžný, jak si zasloužíš," usmál se Netheriel a znovu ho políbil. Aoki mu polibek oplatil a přemýšlel, proč vlastně. Kdyby takovýhle býval i Voen, nemusel by utíkat... A poprvé ho napadlo, že by na tomhle místě plném strašidel a temnoty mohl zůstat navěky, jak si to přála Scarlet. Netheriel se odvážil trochu polibky prohloubit a vnikl mu do úst jazykem. Aoki křečovitě zavřel oči a přinutil se nebránit. Bylo to tak jemné a něžné, že mu hlavou prolétla myšlenka, jak se mu to vlastně líbí a že by se takhle chtěl líbat s Voenem. Ta myšlenka ho vyděsila tak, že se odtáhl od Netheriela a zavrtěl hlavou. Přece tohle nechce. S nikým. Je nevinný. Tedy... skoro.
„Copak, zlatíčko? Nelíbí se ti to?" zeptal se Netheriel trošku překvapeným hláskem. Aoki na něj nejistě pohlédl a snažil se z jeho očí cokoliv vyčíst, ale nepovedlo se mu to. Jako by si vůbec nic nemyslel.

„Líbí..." špitl nakonec Aoki. Nedokázal lhát. Netheriel působil, jako by se strašně snažil a jako by se měl celý sesypat, kdyby zjistil, že se mu nedaří. A to Aoki nechtěl, tak se musel přiznat. S překvapením zjistil, že se trochu chvěje... A že chce, aby se ho anděl dotýkal. Ale přitom myslel na Voena... A byl ze sebe čím dál víc zmatený.

„Co si teď myslíš? Máš takový hezký pohled... Zkus to říkat nahlas, hm?" ozval se Netheriel a vytrhl Aokiho ze zamyšlení. Vyděšeně na něj pohlédl a zavrtěl hlavou. Netherielovi to na tváři vyvolalo ještě širší úsměv. „Takže myslíš na nestydatosti?"

„Ne!" vykřikl Aoki zděšeně a znovu se ho pokusil odstrčit. Netheriel se ani nepohnul.

„Lžeš."

„Já nelžu!"

Netheriel se usmál svým jemným úsměvem. Pohladil Aokiho po tváři a krátce ho políbil.
„Jsi tak roztomilý..." vzdychl andílek, vzal Aokiho za ruku a dovedl ho na postel. Donutil ho sednout si a znovu ho políbil. Aoki se už nezvládl bránit. Nechtěl. Nebo chtěl? Stejně na tom nezáleželo, když by to ani nedokázal. Netheriel ho pohladil po hrudi a Aoki si až teď uvědomil, že na sobě vlastně vůbec nic nemá. Zastyděl se, zrudl a pokusil se alespoň trochu zakrýt. Netheriel se pobaveně zasmál hláskem jako stříbrný zvonek.
„Konečně sis to uvědomil? Takhle jsi chtěl jít ven, víš? A kdyby na tebe kdokoliv narazil, tak by tě prostě znásilnil a ani by nebyl tak slušný jako já, aby se ptal," řekl a mrkl na Aokiho. Ten sklonil hlavu a styděl se, styděl. „No, na tom teď nezáleží... Stejně bych ti oblečení už za chvilku sundal," dodal a pokrčil vesele rameny. Pak Aokiho začal dlouze líbat, položil ho na postel a hladil ho po hrudníčku. Aoki se chvěl a snažil se nepřiznávat si, jak moc ho ten andílek vzrušuje, jak moc se mu líbí... Měl krásnou, atletickou, středně vysokou postavu, vlásky černé jako noc, oči jako studánky, jemné ruce, teplé rty a to oblečení... Hlavně ty červené punčochy dlouhé až někam pod krátké kraťasy, takže jejich konec ani nebyl vidět.. Aokimu se to všechno líbilo, působilo to na něj tak nějak vesele. Hřejivě. Uklidňovalo ho to a zároveň vzrušovalo.