Krystal života

Noční můra

Lea

Je sobota ráno asi tak 7 hodin, abych byla přesná. A Elizabeth se semnou chce rozloučit. Musím vsát a jít na snídani tak brzo. Přes noc jsem se nevyspala. Stále jsem přemýšlela nad skutečností mého odjezdu na akademii už příští sobotu. Jsem na ni naštvaná, ale je to moje babička a měla jsem jen tátu. V ženských věcech se nevyzná a taková rada od zkušené babičky se může hodit. Vím, že by každá holka v mém věku nezahodila svůj život a neodjela do neznáma. Z části tam jedu z donucení. Musím si zlepšit známky a táta si myslí, že na Special akademii mi v tom pomůžou. Ale kdyby jste viděli táty výraz, udělali by jste to taky. Elizabeth by mi mohla říci něco o matce a naší rodině z její strany Krauseových. O předcích tátovi strany rodiny Smithových vím hodně.

Lea se během uvažování možností přesunula do koupelny. Každodenně se upravila a sešla dolů. Elizabeth a táta už snídali bez mluvení. Každý na sebe hleděl z odstupem a doufajícího pochopení za své činy. Lea si k nim přisedla a rázem byl neklid pryč. Elizabeth dopila čaj a začala k ní mluvit. „Vypadá to, že nad tím vším přemýšlíš a doufám, že semnou odjedeš." Zkřížila jsem si ruce na hrudi a řekla jsem si pro sebe. „Mám s nad na vybranou?"Elizabeth pokračovala „Poznáš nové lidi a přátelé, nemusíš se bát na akademii je tolik úžasných věcí. Je tu i pár pravidel chování, ale to znáš určitě ze své školy. Jako má vnučka si můžeš zařídit pokoj podle sebe. Jestli budeš chtít si sebou vzít i Sasy nebudu proti, pokud bude jen v mém pokoji nebo kanceláři. Pravidla přísně zakazují zvířata na pokoji žáků. To jistě chápeš." Nedala se zastavit. Pořád něco vyprávěla o škole, jak vypadá. V tom táta něco tahal z kapsy. Byl to krystal. „Tady ho máš na zpět. Elizabeth mě přemluvila, abych ti ho dal." Šťastně jsem se usmála a pověsila si ho na krk. Krystal na mém krku se jemně leskl na slunečním světle, které vstoupilo do místnosti. I Elizabeth něco našla v kapse. To snad ne ona má stejný krystal jako já jen v jiné barvě. Její je větší v tmavě modré barvě a zvolna přechází do světlé modré až bílé. Zavázala jsi ho na krku černou koženou šňůrkou pevně, aby nespadl. I tenhle krystal se tak krásně leskl na krku od slunce. Oba dělali na stěně odraz. Musela jsem se zeptat. „ Babičko jak to že máš taky krystal? Já myslela, že ho měla jenom mamka. A teď i já." Babička se lépe posadila na své židli. Zhluboka se nadechla a začala s vyprávěním. „Tyto krystaly jsou rodinné dědictví, každá dívka od svých 15 let dostane krystal podle své povahy. Já mám modrý, asi kvůli mé moudrosti. Ty máš zelený, protože představuje laskavost tvého srdce. No a tvoje mamka má...... pardon měla žlutý jemně do červena za svojí statečnost. Každý krystal má jiné tajemství, nikde nenajdeš stejný krystal. Ne jen pro jinou barvu ale i kvůli svému kouzlu. Sama určitě cítíš, když ho máš na krku, pocit bezpečí, útěchy a štěstí." To měla pravdu. Cítila jsem vždy mamčinu přítomnost, i když tu není. Strašně ráda se ještě něco dozvím, ale babička musí jet na trajekt jinak ho nestihne. Myslím si, že jsem se rozhodla. Vlastně já nemám na výběr. Pojedu do Anglie na Special Akademii. Chci se toho spoustu dozvědět. A jestli je jediná možnost odjez risknu to. Bude se mi stískat po Terce a mrzí mě, že nebudu na párty. Tolik jsem do toho dala. Tátovi budu volat každý víkend a i Terce. Nějak to zvládnu. Táta vidí v mém obličeji vztek, smutek i radost a jen naposled dodá u auta. „ Vypadá to Elizabeth, že si vyhrála. Tvůj nápad fungoval " Zabouchl dveře u auta a vrátil se domů.

Je půl třetí odpoledne a já jdu k Terce. Musím ji nějak říct ty zprávy. Asi mě přímo nepochopí. Nebude jiná možnost. Ona ví jak to mám se svojí mamkou. Jak moc si přeji, aby znovu žila. Ví, že mít babičku je krásné. Ona má babičku na venkově. Chová koně a králíky. O letních prázdninách jsme u ni strávili spolu týden. Jezdili jsme na koních. Pomáhali s králíky. Hodně jsme se spolu smáli a máme nekonečně mnoho fotek. Každý měsíc Terce posílá 100 euro a na narozeniny 200 euro. Její mamka ji moc peněz nedává tak je ráda i za to. Já dostávám pouze 50 euro na měsíc. To musím o ně i prosit. Každý pátek chodíme nakupovat a občas do kina. Jsem ráda, že mi peníze vystačí jen tak, tak. Tyhle společné chvilky mi budou chybět nejvíce. Došla jsem k Terčiným dveřím a zazvonila. Terka mi hned otevřela a řekla „už jsem tě čekala." Jen na ni koukám, jak malí dítě na televizi. „Nekoukej na mě tak" dodala „volal tvůj táta mé mamě, že dorazíš a chtěl semnou mluvit. Ohledně té Anglie." Ona o tom ví a bere to v klidu. Chtěla jsem vědět její názor. Nemůžu odjed bez rozloučení a vysvětlení je to moje nejlepší kamarádka. Sedli jsme si u ní v pokoji na postel a řekla jsem jí o všem co se ten večer a ráno stalo. Krom teda toho brečení v mém pokoji. Terka mě vyslechla a se slzami na krajíčku mě objala. A jen smutným hlasem mi do ucha pošeptala. „Já tě chápu Leo, udělala bych to samé, ale budeš mi chybět ty můj blázne. Je teda nespravedlivé, aby tě táta donutil přestoupit na jinou školu." Musela jsem se smát, její hlášky v tu nejblbější dobu jsou vtipné a vždy rozesmějí. Terka se postavila a došla k šuplíku u stolku. „Chtěla jsem ti to dát až na párty. Ale protože tu už nebudeš je to nejlepší chvíle." Podala mi naši společnou fotku, co jsme udělali na bruslení. Poprosili jsme hlídače jestli nám neudělá fotku. Terka v její elegantní černé bundě s tyrkysovou šálou a čepicí, já ve své bílé bundě s černou šálou a čepicí. Obě máme stejné brusle. Stoupli jsme si vedle sebe tak jako bychom byli krasobruslařky, na hlídače jsme poslali vzdušné polibky. Terka fotku dala do modrého rámečku na víšku a k tomu napsala nahoru na rámeček fixem – s láskou Terezka, nezapomeň na svého blázna a srdíčko. Byla jsem unešená, do očí se mi hrnuly slzy. Já snad budu mít na konec pololetí tak rudé oči od toho breku, že to není ani možný. I já měla pro Terku dárek. Udělala jsem fotku ve fialovém rámečku. Na pravý horní a levý dolní roh jsem nalepila bílé kamínky ve tvaru srdce. Napsala jsem k tomu – Navždy přátelé je pouto, které se nedá zničit. Nezapomeň na to, až tu nebudu, tvá Lea a srdíčko. Na fotce jsme zrovna pekli narozeninový dort pro mého tátu. Pomáhala nám Terky mamka nebo jen fotila. Já mám na obličeji šlehačku, kterou mi tam dala Terka a já na oplátku napatlala na její obličej čokoládovou polevu. Obě dvě jsme se na její mamku usmáli s jazykem vystrčený venku. Vyndala jsem to z baťohu a podala ji. Hned si to dala vedle postele k medvídkovi, kterého jsem jí vystřelila na letní pouti. I já mám stejného, to je ten, ke kterému jsem se přitulila včera večer s brekem. Je asi promočený od slz. Obě jsme si je navzájem vystřelili. Strašně se nám líbili. Jsou měkoučcí a na bříšku mají záplatu. Každá víme, že to co jsme spolu od školky prožili nám nikdo nevezme. A s tímto pocitem jsem odešla domů. Musela jsem jí slíbit že párty jí nenechám dodělat sama i když tam nebudu.