Krystal života

Další osoba ve snu

Sebastian

Sebastian se rozhodl, že nebude hrát. Chce si s Leo popovídat a být s ní sám. Všichni budou na ledě a oni dva jen sami. Nechtěl, aby se ho nikdo vyptával, proč nechce a tak si vymyslel historku, že ho bolí noha. Poprosil Jana, protože to je jeho nejlepší kamarád a k tomu ví, co cítí k jeho nevlastní sestře Vanesse. Udělal by to samé, aby byl sní. Ale hrozně se stydí a bojí se odmítnutí. „Honzo, hele nevadí, že bych dnes nehrál. Chtěl bych si pokecat s Leo. Do večeře bych ještě hrál, ale jak nám řekla, že nebude jezdit se naskytla příležitost. Ty víš jak to myslím. Hrál by si semnou před holkami a kluky, že mě bolí noha. Nechci, aby se vyptávali hlavně Ben. K holkám se chová povýšeně a dost by se pobavil, že chci být s nějakou holkou než hrát hokej." Jak si Sebastian myslel. Honza bude hrát s ním. V jeho pokoji si Sebastian vzal svoji nejlepší elegantní bundu. K tomu hnědou pánskou šálu. Vlasy si prohrábl rukou. Musel si pospíšit, aby to stihl. Jak se blížil s Honzou k ledu pomalu slabě kulhal. Hned jak byli u kluků a aby je holky slyšeli, začali se spolu bavit.

„Vážně nebudeš moct hrát Sebastiane?"

„Bohužel Jane. Netuším jak se mi to stalo, ale na brusle nemůžu."

„No budeme muset někoho sehnat do pětice."

Zabralo to kluci přijeli ke kraji a dohadovali se koho přiberou. I holky to slyšeli a přijeli blíž. Leo si jich moc nevšímala a asi je i neslyšela. V uších měla sluchátka a pod jejími vlasy nebyli vůbec vidět. Leo vzpomínala na svoje staré přátelé. Vaness už říkala, že se půjde projít ke stájím. A možná se postará o Krásku. Zvedla se z lavičky a odcházela od nich. Ještě se za sebou ohlédla a viděla jak na ni Vaness mává a jede k ní. Leo si sundala sluchátka z uší, šla ke kraji. „Copak je Vaness?" Vaness se u ní ladně zastavila. „Počkej Leo, před chvýlí nám Sebastian říkal, že si udělal něco z nohou. Prý ho bolí a na brusle nemůže. Stojí támhle a dohaduje s kluky náhradníka. Pokud počkáš budeš mít aspoň společnost. A jak znám bratra je za tím něco jiného. Hokej přímo miluje s fotbalem. Jen tak lehko ho nic nepřemluví." Leo pokrčila rameni a vrátila se k holkám. Sebastian a kluci už našli náhradníka a on se může vydat k Leo. Stála u holek a povídali si.

Leo

Jak jsem se bavila z holkami cítila jsem se lépe. Nechtěla jsem moc čekat na Sebastiana. Docela jsem se těšila, že půjdu za Kráskou. Ale Vaness mě přemluvila. A teď si myslím, že to bylo dobře. Na chvilku jsem se ohlédla jestli Sebastian už nejde. A v tom jsem ho uviděla. Kráčel ke mně ladnou chůzí. Ani trochu nekulhal. Ve světle lampy vypadal úžasně. Blonďaté vlasy se zdáli že jsou zlaté. V jeho bundě mu to skutečně slušelo. Vypadal tak vyspěle a odhodlaně. „On ví, co chce od života." Napadlo mě v tu chvíli. Usmíval se na mě svým krásným úsměvem. On má úplně nejvíc roztomilé ďolíčky. Jistě k nám došel. „Ahoj holky, ahoj Leo." Po téhle větě se na mě svůdně, mile a přátelsky koukal těma jeho modrýma očima. Hleděl mi do očí a já do jeho. Neviditelné lano se mezi námi napnulo a každého přitahovalo k sobě. Po celém těle mě hřálo krásné teplo. Okolo mě a něho všechno ztichlo. Jakoby jsme tam stál jen my dva. „Mám takové nutkání ho obejmout a zabořit se do jeho náruče. To krásné teplo mě uklidňuje." Tuhle myšlenku jsem musela hned zahnat. Jinak bych to udělala. A to nejde. Náš pohled na sebe přerušila Vanessa. „Ahoj, Sebastiane. Buď rád že jsem tvoje sestra. Už chtěla odejít ke stájím, ale já ji zastavila a přemluvila ji, aby počkala. Doufám, že mi to někdy oplatíš." Otočil se na ni. „Děkuju sestřičko. Máš to u mě." Jeho hlas byl sice milý, ale výraz se mu změnil. Už se tak neusmíval a v očích jsem mu viděla malý vztek. Připadalo mi, že mu vadí, jak to přerušila a že se musel na ni podívat. Jakoby nechtěl přijít ani o jednu sekundu z našeho pohledu. Nechala jsem to být. Holky začali bruslit a kluci hráli dávno zápas. Ocitli jsme se sami. Začínala mi být zima na nohy, tak jsem navrhla. „Nepůjdeme se projít. Všichni něco dělají a já jestli se nezahřeju, umrznu." Zase se na mě upřeně díval. Ten jeho pohled mě znervózňuje. „ Moc rád. I já docela mrznu." Zamumlal a vyšel. Šel docela rychle na to, že ho bolí noha, občas jsem ho musela dohnat během. Prošli jsme okolo altánku a oba mlčeli. Stále jsme šli. Myslela jsem, že bychom se mohli někde zastavit. Nesnesu už to ticho. Něco musím vymyslet, abychom se rozmluvily. Chtěla jsem nahodit téma, ale on byl rychlejší. „Vaness říkala, že si chtěla jít do stájí. Nezajdeme tam?" Je to pravda že jsem chtěla jít. A docela pořád chci. „Jasně. Je tam docela teplo a i klid." Za nedlouho jsme tam došli. Vevnitř bylo hezky teplo a stájník nás ke koním pustil. Prý by se mu hodila pomoc s koňmi. Sundali jsme si bundy. Docela se bojím o krystal, mohl by někde zavadit. Rychle jsem si ho chtěla sundat, ale do zapínání se mi zamotali vlasy. Sebastian si toho všiml a přišel mi pomoct. „Já ti s tím pomůžu. To je zvláštní přívěšek." Podal mi ho a já si ho uložila do kapsy u kabátu. „Je to rodinný šperk. Každá dívka v den patnáctých narozenin ho dostane. Každá má svůj podle své povahy. Mám ho já, měla ho mamka a má ho babička." Proč mu to všechno říkám. Nikdy jsem nic o krystalu nikomu neříkala. Neví o něm tolik ani Terka nebo Vaness. Pokaždé ho nosím pod tričkem nebo pod šálou. Hned jsem musela změnit téma. Jemu se mi moc nechce vyprávět svůj příběh. Je upřímný, milí a asi jsem se do něho zamilovala, ale nevěřím mu natolik, abych mu ještě něco o mě řekla. „Ale to tě asi nezajímá. Začneme?" Prudce jsem se otočila a nevšimla jsem si kýble na zemi. Nohou jsem do něj narazila a on se převrhl. Potom se to všechno stalo strašně rychle. Sehnula jsem se, abych ho narovnala. Od osmé třídy mívám problém z nízkým tlakem. Po prudkém nebo rychlém narovnání se mi zamotá trochu hlava. No a jak jsem se zvedla se mi musela zatočit, že jo. Chtěla jsem se něčeho chytit pro srovnání rovnováhy. Bylo pozdě. Už se mi podlamovali kolena a já padala na zem. Netuším, jak blízko u mě stál Sebastian, ale v tu chvíli co jsem padala mě zachytil. Pevně mě objal a v jeho očích jsem uviděla strach. „Jsi v pořádku Leo?" Zhluboka jsem se nadechla, abych se ujistila, že jsem. „Ano jsem v pořádku. Jen se mi zamotala hlava." Přikývl a pousmál, ale jeho oči byli nejisté. Věřil mi, že jsem v pohodě a taky se znovu bál, že se mi něco stalo. Stále mě pevně držel v objetí a já se cítila v bezpečí. „Měli bychom něco udělat, pustíš mě?" Smutně pokrčil ramena a pustil mě. Zbytek večera co jsme byli ve stáji se mi už nezamotala hlava. Naštěstí. Já vyhřebelcovala postupně všechny koně a Sebastian uklidil se stájníkem seno. Při tom jsme si různě povídali. Ze stájí jsme odcházeli v devět. Zašli jsme se podívat za ostatními. Děvčata fandili klukům při jejich zápase. Honza zrovna měl puk a jel na branku. Dal gól. Všichni jásali. Objala jsem Vaness. „Půjdu už na pokoj. Vezmu si z jídelny teplí čaj. Nebude vám to vadit?" Za půl hodiny je večerka a já chci to stihnout. „Jen jdi my pří jdeme až to dohrají. Sebastian tu ještě zůstane asi jak na něho koukám." Ukázala směrem k němu. Přikývla jsem a nasadila si sluchátka. Rychlím tempem jsem došla do jídelny, kde jsem si nalila do hrnku teplý čaj s medem. Odnesla jsem si ho do pokoje. Na stole jsem si otevřela notebook a odložila hrnek vedle něho. Nahlas jsem si pustila hudbu a sundala si kabát. Ruce a nohy mám promrzlé až na kost. Teplo v pokoji a čaj mi ruce docela ohřál a teď mě začínají bolet prsty, jak jsem je měla ztuhlé. Snad mě teplá sprcha zahřeje. Moje hnědé podrosty, které se mi pořád kudrnatí jsem si rozčesala, potom jsem si rozčesala všechny vlasy. Zalezla jsem do koupelny a zapnula sprchu. Teplá voda na mě padala. Cítila jsem se uvolněně. Umyla jsem si vlasy šampónem s vanilkovou vůní. Pokaždé mi krásně voní. Zabalila jsem se do světle růžového županu a nazula bačkory. Převlékla do pyžama a znovu se zabalila do županu. Okolo mě hrála hudba. Takhle jsem trávila skoro všechny večery o vánočních prázdninách doma. Občas jsem si pustila film. V okně svítili vánoční ozdoby a všude to vonělo po skořici a jablku. Zimu jako roční období mám ráda. Volné chvilky strávit na bruslích nebo s kamarády u krbu a opékali si marshmallow při hraní na kytaru. Na hodinách počítače vidím že je  půl dvanácté, měla bych jít už spát. Naposledy dopiju čaj a vypnu počítač. Zabořím se do deky a okamžitě usnu.