Krystal života

Bojovka u rybníka

Sebastian

Sebastian šel s Honzou okolo rybníka. Chtějí si najít vhodné místo, aby mohli co nejrychleji k Vaness a Leo. Stoupli si ke břehu na druhé straně. Chvilku si spolu povídali, než vedle nich prošel Ben. „Hej Bene, ty jdeš pro Leo?" zavolal na něho Sebastian. Ben se na něho otočil. „Jasná páka." Vytáhl baterku a zasvítil mu do obličeje. Sebastian si na obranu zakryl rukou tvář. „Hlavně buď slušný." Jen ho Ben přehlídl a natočil se k Janovi. „Pro tvoji Vaness nevím kdo jde. Jen jsem zaslech, že kluk ze čtvrťáku." Honza si před sebe kopl kamínek a povzdechl si. „Bezva."

Leo

Musí mi svítit pořád do obličeje? Už jsem se probudila. Ospale jsem se postavila. „Vezmi si na sebe jen boty, jinak zůstaň v pyžamu." Vyzval mě. Přikývla jsem a vzala si na sebe staré tenisky. Co kdybych spadla. Naposledy si na mě posvítil a odešel před pokoj. Já šla hned za ním. Na schodech jsem potkala Anabet a později Vaness. Každá byla ospalá a vlasy letmo stažené v drdolu. Moje vlasy se mi pohupovali do leva nebo doprava při každém kroku. Kluk mi vysvětlil to co už vím. Chodím na školu měsíc, ale tohle kluka si nepamatuju. „Kdo pro tebe přišel Vess?" Šeptla jsem jí u ucha. „ Kluk ze čtvrťáku. Myslím si, že se jmenuje Igor. Pro tebe si přišel Ben jak vidím." Jo tak to je Ben. Moc dobrou náladu z něho nemám. Blížili jsme se k rybníku a já holky poklepala na ramena. Naráz se otočily. Usmála jsem se a ucítila jsem odvahu. „Připraveny?" Stejno hlasně přikývly. „Jo." Odvaha mě opustila jen, co jsem spatřila rybník a prkno. Nohy se mi roztřásli zimou i strachem. Stoupla jsem si vedle holek, pokaždé co šla nějaká dívka se zakřičelo její jméno. Sledovala jsem Anabet jak to zvládla s elegancí. Po dvou dívkách šla Vanessa. Šla klidně. Trochu se zapotácela uprostřed, ale nakonec to taky dala. Předposlední jsem šla já. Jeden kluk co měl na starosti seznam holek zakřičel mé jméno. Předstoupila jsem před prkno a chtěla jsem vyjít. „Počkej, tobě zavážeme oči." Zarazila jsem se a koukla za hlasem. „Ostatní holkám se oči nezavazovali." Byla jsem naštvaná, alespoň strach trochu zmizel. „Ty jsi tu nováček. K tomu chci poškádlit Sebastiana za ten hokej." Zlověstně se zasmál a postrčil mě. Málem jsem ztratila rovnováhu. Šla jsem rovně a pomalu. Hlídala jsem si prkno pod nohami. Benovi se to zamnou nejspíš nelíbilo a trochu zatřásl s prknem. Vykřikla jsem a zastavila. Dost mě to vyděsilo. „Bene nech ji, ať to má za sebou." Zařval na něj Sebastian. Ignoroval ho. Znova s ním zatřásl. „Nech toho. To nevidíš, že je vyděšená?" Stále ho Ben ignoroval. Sebastian to už nesnesl. V hlase mu byl slyšet vztek a strach zároveň. Když nad tím tak přemýšlím, mě nerozhodilo tolik to škubání prknem jak to, že se Sebastian překřikuje s Benem. Jako kdybych tu nebyla. Měla jsem toho po krk. Musím to dojít, ale nesoustředím se z toho jak sem vytočená. Mohla bych vyzkoušet malé kouzlo co jsem se naučila z knih. Jak to jen bylo?! V překladu z latiny to znamenalo zůstaň klidná, ale jak to je v té blbé latině. Po druhé jsem se zastavila a zhluboka se nadechla. Mám to musím říct sileas. Chytla jsem si krystal do dlaně, abych zakryla záři. Naštěstí to není tak silné kouzlo, takže se nevznesu pár centimetrů nad zem (prkno). V těle jsem začala cítit klid, vztek se ztratil úplně. V pohodě jsem pokračovala a i jsem přidala na tempu. Přes prkno jsem přešla bez spadnutí. Na konci mě chytil do teplé náruče Sebastian. „Zvládla jsi to Leo." Odkryla jsem si pásku přes oči, jako první jsem spatřila modré vřelé oči plné lásky. Sundal si bundu, kterou mi potom dal přes ramena. Až teď jsem pocítila zimu, po celou dobu jsem spíš řešila strach a kluky. Nebo možná za to může krystal. Po vyslovení kouzla jsem tak nějak měla pocit tepla v těle. Vymanila jsem se Sebastianovi a chystala jsem se odejít do pokoje, ale Sebastian mě znovu chytil. „Promiň za Bena."Zadíval se mi do očí, s mými spadlými pramínky v obličeji si začal namotávat na prsty. Vypadal tak roztomile, když se snažil o psí oči. Rozesmálo mě to. „To nic, jen si to příště vyřešte beze mě." Prudce jsem se otočila, ale můj tlak zaprotestoval. Stála jsem na místě a zavřela oči. Pokud se rozejdu můžu to rovnou napálit do rybníku nebo zakopnout o kámen a to rozhodně nechci. „Leo?" Ozvala se Vess. „Už zase ten tlak?" Smutně jsem na to kývla.

Na Special akademii jsem třetím měsícem a stále mi nechce babička říct pravdu. Díky mamce už umím plně ovládat krystal a zlepšuju se v sebeobraně. Vím co se okolo nás děje a mamce věřím,ale štve mě to když mi to Elizabeth tají. Nejen ona, ale i mí přátelé. Proč to říct nechtějí? Možná na to jdu špatně. Nemá cenu čekat na pravdu tady na škole od rodiny a přátel musím to zkusit u táty. Vždy mi byl oporou a já jemu. K tomu je milejší od té doby co jsem odjela. Scházím mu. O víkendu mu zavolám a pokusím se o to. Se Sebastianem máme krásný vztah, jo každou středu mám strach, že mě bude sledovat nebo se vyptávat na mamku, ale jinak to je ráj. Každý den si to tu užívám. Občas mi dá zabrat učení. Já, Anabet, Laura a Vaness jsme často chodili do knihovny kvůli úkolům. Dostávali jsme klidně čtyři úkoly o pěti stránkové eseji, přesto jsme to vše zvládli. Patricia a spol. mi nijak neubližovala a já mohla mýt klid. Všechno se tu zdá být tak opravdové,ale naopak i jako ve snu.

____________________________________________________________

Tato kapitola je něco kradší něz je obvyklé, ale to jen proto že jsem nechtěla dát tolik akce do jedné. Můžete se těšit na zvrat v příběhu v následujících kapitolách. Moc děkuji tomu kdo si tento příběch přečetl až sem. Doufám že se vám líbí.