Krystal života

Pravda nebo lež??

Leo

Po dalších třech dnech jsem se konečně přesunula z lůžka v sesterně do svého pokoje na akademii. Každý den ke mně chodila Vaness a Sebastian u mě ležel do večerky. Od požáru uběhl týden, ale v pokoji je slabě cítit kouř. Poprosila jsem babičku aby u mě přespávala Vanessa. Její pokoj hodně zasáhl oheň oproti mému. Mého se vůbec jeho plamínky nedotkli. Dozvěděla jsem se, že poničené prostory se pořád opravují. Kvůli bezpečí žáků tu museli zůstat. Učí se jen tři hodiny denně a zbytek dne děti stráví venku. Zítra mě čeká rozhovor s babičkou ohledně toho večera. Musím něco vymyslet. Nechci prozradit mamku, aby mohla dále udržovat moje a ostatní bezpečí. Od rána jsem nesvá a vynervovaná. Jen kdybych si mohla s mamkou promluvit. Sedla jsem si na postel a přikryla se dekou. Vaness zaklepala na dveře. „Leo za chvilku je večeře. Pro Krista pána Leo co se děje? Jsi celá bledá a klepeš se zimou, i když tu je na padnutí. Venku se prohánějí jarní paprsky slunce a ty tu celý den jen sedíš." Sedla si vedle mě a položila mi ruku kolem ramen. „ Sakra Leo ty jsi strašně ledová." Chytila mě za ramena a začala mě zahřívat. „Viděl tě Sebastian?" Smutně jsem zavrtěla hlavou. „Chodil dnes za mnou, ale pokaždé jsem použila krystal. Už tak se dost trápil kvůli mně. Nechci aby se trápil víc. Jsem šťastná jen když ho vidím se znovu smát,ale udržet kouzlo krystalu mě chvilkami vyčerpává." Zvedli jsme se z postele, já za mumlala formuli a hned jsem vypadala o mnoho lépe. Tak jako dřív se budu cítit až to všechno budu mít za sebou.

Celá vyčerpaná jsem lehla do postele. Po delší době jsem si uvědomila, že je okno otevřené a do pokoje plul čerstvý vzduch. Stoupla jsem si k oknu a nejdřív si ho prohlédla. Udělala jsem dobře. Tam jako posledně mamka nechala dopis. Stálo na něm: Leo sejdeme se o půlnoci tam jako vždy. Nezapomeň dopis zničit. Takže za tři hodiny se sejdeme. Aspoň se můžu rozhodnout a domluvit s mamkou co řeknu babičce. Zespoda skříně jsem vytáhla černé oblečení a černé kozačky. Položila jsem ty věci na židli a okno, které bylo stále otevřené jsem tak nechala. Foukal sem krásný čerstvý vzduch teplého podvečeru. Vždycky jsem tak lépe přemýšlela a urovnávala si pocity. Vaness zůstala s partou v odpočívárně nebo šli si zahrát basket. Lehla jsem si na postel a přemýšlela. „Co asi zítra řeknu babičce? Nebo. Bude mamka smutná nebo naštvaná, že jsem to pokazila?" V hlavě jsem měla fakt zmatek. Nechtěla jsem ublížit mamce, babičce nebo – to by bylo nejhorší - Sebastianovi. Už tak se dost trápí. Nechce to dát na sobě znát. Je na mě milý a snaží se mě chápat, ale já mu občas na očích vidím strach. Pousměje se občas ho i rozesměju, přesto bývá v obličeji jiný. Od toho požáru se trochu změnil. Nevidím to jen já, ale i Vess. Dalo by se říct, že si mě stále hlídá a pozoruje. Sleduje můj krystal, kdybych se ho snažila použít. Jednou jsem se ho zeptala. „Sebastiane děje se něco?" Ale on mi na to neodpověděl. Jemně mě pohladil po tváři a políbil.

Vanessa

Okolo deváté přišla Vaness do pokoje Lei. Leo se zrovna sprchovala a tak si sedla na postel. V když si sedala, uviděla na židli černé oblečení. Sama dobře ví na co ona používá černé oblečení, k tomu cvičební. Ani si nedosedávala a rychle odešla ven. Celá parta se vrátila už do pokojů, proto musela Vaness až k pokojům pro kluky. Nerada tam chodila sama a ještě, když je skoro večerka, ale bezpečí Lei je důležité. Pár kluků z vyšších ročníků na ni pokukovali a zahvízdali. Na víc nemají odvahu. Slabě se jim zasmála, protože její Honza jim dal dostatečné vyjasnění. Na ni si nikdo nic dovolovat nebude, jinak si to s nimi vyřídí. Už byla u Sebastianova pokoje, když se znenadání otevřeli prudce dveře. Musela couvnout, aby ji nepraštili do nosu. Ve dveří stál Sebastian s Janem. „Nemůžete dávat pozor!!" Zavrčela. Oba byli tou návštěvou překvapeni a jen tam tak stáli jako tvrdé Y. „Pane bože, co na mě tak koukáte. Potřebuju nutně mluvit se svým bratrem. To jste tu nikdy neviděli holku? To vážně tu jen býváte vy kluci?" Vypěnila. První se pohnul Honza, letmo políbil Vaness a řekl. „Promiň lásko, ale neviděli. Holky nevíme proč, sem neradi chodí." Rozhlédla se po patře. „Se jim nedivím." Procenila si pro sebe mezi zuby. Potom se probral Sebastian. „ O čem chceš mluvit sestřičko?" Uf, oddechla si. Už, už si myslela, že to bude na dlouho a na to ona nemá čas a on tím pádem taky ne. Tak teda začala. „Jde o Leu. Když jsem přišla do jejího pokoje a počkala, až se umyje, viděla jsem na židli černý úbor s boty. Nemusím zmiňovat na co je, že ne?" Oba zavrtěli hlavou. Pokračovala. „Dobře. Mám, teda vím, že se někam chystá, ale nepoví mi to. No a já jako její kamarádka mám o ni strach. Už takhle to moc s ní není v....." Nestihla to doříct. Sebastian ji přerušil tím, že ji zatáhl dovnitř pokoje a Honzu též. Byl celý nesví, rozzlobený, ale i smutný. „Co tím myslíš, že s Leo to není tak už v pohodě? Co se děle Vanesso? Přitížilo se jí nebo něco hůř? Mě se zdála už skoro zdravá jako rybička." Vanessa mu vlepila facku. Nechtěla mu ji dát tak velkou, ale štvalo ji, že ji ani nenechá domluvit a je pořád netrpělivý, když se mluví o Leo. Zmlkl a třel si bolavou tvář. „ Uklidnil by ses, abych to mohla doříct?! Nemáme dost času!" Chtěl ještě něco namítnout, ale jak ji pohleděl do obličeje jen přikývl. „Takže kde jsem to skončila? Jo u toho že Leo se necítí v pohodě. Je ve stresu a do uzdravuje se z toho požáru. Používá krystal, abys byl šťastný a neměl o ní starost. Dost jí to vyčerpává, tím pádem jí není dobře čím dál více. Ona si na rozdíl od někoho," Podívala se na svého bratra přísněji, „Všímá toho jak ses změnil. Možná sis toho sám nevšiml, ale jsi doopravdy jiný." Honza jí chytil okolo pasu. „Ona má pravdu kámo. Jsi poslední dobou jinej. Vím, že tě to co se stalo s Leo dost vzalo. Byl jsem na tom stejně, jen co jsem se dozvěděl o mé Vess. -Díky že mi ji zachránila. -" Honza Vaness políbil na tvář a ta se začervenala. Mluvil dál. „ Ale nemusel by si být stále opatrný. Ona je chytrá holka a dokáže se sama o sebe postarat. Takhle to tím ztěžuješ." Sebastian věděl, že je teď opatrnější. Hlídá si ji jako oko v hlavě. Je to, to nejcennější co má v životě. Netušil však, že to je na něm tolik znát. Před Leo se choval vesele. Ona ho má stejně za tak krátkou dobu co tu je dost přečteného, jak to tak vidí. Prudce sebou žďuchnul na postel. Vaness už zase vypěnila. „Prober se ksakru. Ona tě potřebuje. Má něco v plánu a ty tu budeš jen tak sedět?! Ani náhodou. Zvedneš se z té zatracený postele a něco vymyslíš! Nemám čas. Bude už skoro večerka a já musím zpět." Políbila Honzu a odešla pryč. Honza se naposledy podíval na svého kamaráda. „I když tvoje sestra vypadá jako křehké poupě, je silná a výbušná, pokud se jedná o někoho koho má ráda. Skutečně má pravdu Sebastiane." Sebastian smutně přikývl. „To já vím Honzo." Jan se ještě u dveří obrátil. „Tak s tím něco dělej. Vím jak ti na ni záleží, ale takhle by jsi mohl o ní lehko přijít." A už byl taky pryč.