Krystal života

Peklo

Leo

Jako každou středu jsem se převlékla a odešla za mamkou. Za pár týdnů mě nebude moc co učit. Bojovné údery zvládám a kouzla krystalu ovládám. Proto si na hodinu vždy sedneme a povídáme si spolu. Mám takový pocit, že ta jedenáctiletá propast mezi námi se pokaždé o kus zmenší. Poprosila jsem mamku, jestli bychom nemohli trochu po trénovat uzdravovací kouzlo. Nevím, ale mám takový pocit, že ho budu v budoucích dnech potřebovat. Jako by mi někdo našeptával. „Připrav se. Budeš to potřebovat. Někdo bude v nebezpečí života. Buď připravená!!" vstali jsme a já trénovala. Mamka bude muset brzo jít pryč. Musí ještě něco dotřídit. „Tak ahoj mamko. Zase ve středu?" Zavolala jsem ospale. Mamka jen přikývla a zmizela v tmavém lese. I když jsem použila kouzlo Vestibulum suscitat po kouzlu život zvítězí, jsem strašně vyčerpaná. Mamka mi říkala, že to kouzlo je namáhavé a ubírá síly. Ale že bych byla tak moc vyřízená. Těším se, až zalezu do peřin. Rozeběhla jsem se ke škole, ale u dveří jsem ucítila kouř. Byl to zatím slabý vánek, který se táhl někde od pokojů studentů. Naježila jsem se a šla za zápachem nebo spíš běžela. Ztuhla jsem jen, co se přede mnou objevily spodní společenské místnosti v plamenech. Oheň se začal rozléhat do dalších místností a všude byl kouř a oranžová, žlutá, červená záře. Vzhlédla jsem na horu do pater pokojů studentů. Zatím se nikde nerozhořelo, avšak nebude trvat dlouho než to chytí. Popošla jsem dál a uviděla jsem slabý plamínek v chodbě ve čtvrtém patře. Než jsem stačila zamrkat a zaostřit v chodba chytla a oheň si razil cestu. Zděšeně jsem vykřikla a běžela ke vchodu. Okamžitě jsem našla poplašní zařízení a spustila ho. Siréna hučela a hučela. Z vedlejší budovy pro učitele a personál vybíhali dospělí. Ukázala jsem na dveře od chodby a zakřičela. „Všude v prvním patře je oheň a hoří i ve čtvrtém. Prosím pomoc." Zastavila se u mě knihovnice ve svém županu. „Leo jdi k únikovému východu a pokus se dostat do svého patra. Budou tě tam potřebovat. Pokud hoří ve čtvrtém všechny dívky budou v pátém." Bez přemýšlení jsem přikývla a běžela ke dveřím.

Všichni dospělí a studenti stáli před školou. Babička se Sasy stála na lavičce a křičela jména. Zaměstnanci se pokoušeli uhasit oheň. V mém cvičebním úboru na středeční tréninky mi nebyla zima, ale Maxi byla jen v pyžamu. Maxi jsem našla náhodou v tom zmatku a hned jsme se drželi při sobě. Marně jsme hledali kluky nebo Lauru,Anabet a Vaness. Sundala jsem si bundu a podala ji Maxi. Vřele ji přijala. Naslouchala jsem jménům a pokaždé když se někdo z party ozval spadl mi kámen ze srdce. Třásla jsem se strachem, někdo mě chytil za rameno. Já nadskočila a ohlédla se. „Klid Leo, jsem u tebe. Všechno bude v pořádku." Stál tam Sebastian. Nic jsem neřekla jen jsem se mu zabořila do náruče. Silně mě objal a držel. Poslouchala jsem dál jména. Ředitelka zvolala Sebastianovo jméno a pak Vanessy. „ Sebastian Rodriguez" „Tady" Elizabeth si odškrtla ze seznamu jeho jméno. „Vanessa Rodriguez" Nic žádná odezva. Rychle jsem se rozhlédla. Babička znovu zavolala její jméno. Zase nic. Vymanila jsem se ze Sebastianova objetí a zasténala jsem. „Prosím jen to ne. Ona ne. Vess ne." Babička šla k tělocvikářům a nařídila jim aby šli jí hledat. Oni odeběhli a Elizabeth se vrátila ke jménům. Po půl hodině ji oba tělocvikáři přinesli její nehybné tělo v náruči. Sebastian zpozorněl a já se ošila. Slabě jsem šeptala. „Prosím ať žije. Jen ať žije." Sebastian to slyšel a objal mě ještě pevněji. Neboť bylo všude ticho, slyšela jsem babičky rozhovor.

„Jak je na tom?"

Jeden tělocvikář odpověděl. „Nadýchala se hodně kouře. Nejspíš se pokoušela otevřít okno, ale oheň víc zesílil. Uvěznil ji ve svém pokoji. Potřebuje okamžitou pomoc jinak se otráví kouřem." Zněli tak unaveně a vyděšeně. Vyschlo mi v krku a já si automaticky sáhla na krk. Jak jsem na to mohla zapomenout. Můžu použít krystal. Pokoušela jsem se vymanit se sevření Sebastiana. „Sebastiane pusť mě. Prosím pusť mě." Protestně mě pustil a já se rozeběhla k babičce. Ona se přesunula dál od studentů, kde léčili Vaness. Hlédla jsme jí do očí a nic jsem nemusela říkat. Ustoupila a já si klekla k Vess. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Znovu jsem se nadechla a vydechla. Když jsme si byla jistá zvýšeným hlasem jsem pronesla. „erit anima tua exaltabuntur" Ruce natažené před sebe my zteplali. Krystal se rozzářil velice jasně. Nepřestala jsem formuli opakovat a krystal sílil na světle. Neohlédla jsem se, když někdo zamnou promluvil. „Leo?... Páni." Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. To poslední co jsem slyšela bylo. „Leo už je v pořádku, zvládla jsi to." Pak už jen velká bolest a tma.