Krystal života

Barva letní oblohy v očích

Lea

Zbylou noc jsem zvládla v pohodě. Probudila jsem se někdy k deváté hodině. V koupelně jsem zjistila, že mám trochu kruhy pod očima po tom mém probuzení. Budu si to muset zamaskovat. Nemám chuť poslouchat babičku o špatném spánku, až půjdu navštívit Sas. Půjdu jí dát snídani, ale až já se nasnídám, jak tak slyším svoje břicho. Rychle se převleču do teplého novějšího svetru, černých legín. Vlasy si svážu do copu. Zajdu ještě do koupelny si nasadit čočky. Na nohy si nazuju baleríny a můžu vyrazit. Na schodech u čtvrtého patra potkám Vanessu. Jdeme na snídani společně. V jídelně se už objevili studenti, co se vrátili z prázdnin. Vaness mi ukazuje své dvě kamarádky Lauru a Max. Jdeme si sednou k nim. Sedí tam, kde jsme seděli my u večeře. Vypadá to na jejich každodenní místo u jídla. Vesele  mě s nimi seznámila. Laura je malá černovlasá dívka. Vypadá, že je o rok nebo dva mladší. Má jemně hnědé oči. Na slunci, které prozářilo jídelnu, jsou i jemně do zlaté barvy. Maxi je naopak blondýna stejně vysoká. Má velké modré oči a brýle. Já mám nosit brýle na dálku taky, ale mám raději čočky. Brýle mi vůbec nesluší. Naopak Maxi seknou moc. Má je s černými obroučky a s bílou korunkou na každé straně. K snídani jsi dávám ovocný salát a jablečný džus. Vaness si vzala rohlík s máslem a čaj.

S holkami se bavíme o jejich prázdninách, když k nám jde další Vaness kamarádka se svým přítelem. Jmenují se Anabet a Jonathan. Anabet má světle hnědé vlasy k ramenům s červenou ofinou. Je o kousek vyšší jak já a o jeden rok mladší. Vaness a Anabet jsou vedle sebe jak sestry, kdyby každá neměla jiný módní názor. Anabet nosí trochu rebelské oblečení, oproti Vaness ta nosí elegantní. Oči mají každá jiné. Anabet má modro zelené se slabě hustými řasy. A taky má divný vkus na kluka. Jonathan má černé vlasy ostříhané do kohouta. Je docela vysoký na Anabet. Jeho oči jsou černé. Na první pohled vypadá v obličeji zaraženě a smutně. Ale k ní se chová neskutečně mile. Má ji opravdu rád a ona jeho. Vaness poslala Anabet úsměv na přivítanou. Anabet se semnou rychle seznámila a i Jonathan. Každý přes sebe mluvil. Laura vyprávěla o prázdninách na chalupě v Americe, Maxi zase strávila u babičky na venkově nedaleko Londýna. Jonathan a Anabet je strávili v Římě u Anabetiných rodičů. Jen já mlčela a koukala se do talíře plného ovoce. Neměla jsem o čem mluvit. Moje prázdniny na staré škole nezačali než jsem odjela a tady už skončili. I Vaness jim mohla něco říct. Proháněla se na koních, byla v Londýně. Moje story stálo za nic. Docela mě to mrzelo. Jakékoliv prázdniny strávím doma v Nizozemsku. Od smrti mamky nikam táta nechce cestovat. Potom co jsem dojedla a ostatní ještě klábosili jsem je pozdravila a odešla. Musela jsem ještě zajít za Sasy. Určitě čeká na moje pohlazení. Došla jsem ke dveřím jídelny a chtěla je otevřít v tom zamnou zavolala Vaness. „Počkej Leo. Půjdu s tebou." Počkala jsem i když jsem moc nechtěla. Buď jí řeknu o Sasy nebo budu mlčet. Ale proč bych mlčela, jednou by se to dozvěděla. Hned jak byla u mě jsem jí pošeptala. „Něco spíš někoho ti ukážu, ale nesmíš o tom nikomu říct." Vaness se zvědavým pohledem přikývla a naznačila zamknutou pusu. Oči jí jiskřili zvědavostí.

Leo zaťukala na ředitelčinu kancelář. Elizabeth ji pustila dál. Lea jí vysvětlila že by chtěla za Sas a jestli by jí nedala klíč od pokoje. Jen jí zamlčela, že to ví Vaness. Elizabeth chvíli popřemýšlela a podala jí klíče. Než odešla zpět na chodbu Elizabeth dodala. „Je to pokoj na konci chodby v druhém patře. Najdeš ho rychle. Je u něho zlatá cedulka s mým jménem." Lea s klíči šla za Vaness na schody. Obě vyšli schody do druhého patra v pravé straně pro učitele a personál. Celé druhé je pro učitele a zbylé tři pro zaměstnance. V prvním jsou skladiště učebnic a dalších krámů. Podle slov Elizabeth ho našli rychle. Leo odemkla klíčem dřevěné dveře s malým zavrzáním. „Měli by namazat panty." Si nahlas pomyslela Leo. Vaness se jen tomu hlasitě zasmála. Jen co vešli do pokoje se objevila Sasy hlava z hromady popadaných polštářů. Jako by ji cítila na sto metrů. Z polštářů vylétla a rozeběhla se přímo na Leu. Vaness jí musela pomoci podržet Sasy, aby jí vyměnila vodu a nasypat granule. Ve Vanessiných očích Leo viděla překvapení. Lea se k ní otočila, vzala do náruče Sas a řekla. „Vaness tohle je moje." Zdůraznila to moje a při tom pohladila za uchem v její náruči malou, zlatou chlupatou kuličku. Potom znovu pokračovala. „štěně Sasy. Už jsem ti o ní říkala. Před měsícem se narodila sousedům a oni nám ji dali. Mám od ředitelky... Elizabeth povoleno ji tu mít, pokud bude jen u ní v kanceláři nebo v pokoji. Ona je zatím malá a je zvyklá na mě. Táta kvůli práci není často doma a já se starám převážně o vše. Víš to zase jen ty a zase tě prosím nezmiňuj se o tom před nikým." Leo předala Sas do náručí Vaness. Ta jí poškrábala na bříšku a usmála se na ní. Tak mile a unešeně. Sasy se to zalíbilo a začala se ohánět ocáskem sem a tam. Odjakživa byla mazel. Ještě nebyla nikde tak daleko od domova a ona má strach že uteče. Vaness se usmála i směrem k Leo a kývla hlavou. Nemusela nic říkat a ona věděla, že bude mýt jazyk za zuby. Leo jí věřila. Od včerejška jsou kamarádky a řekly si toho hodně. Každá si u ní získala důvěru. Pro někoho je to divné. Jak to že si důvěřují za tak krátkou dobu. Jednoduché řešení. Vanessa je pro Leu jako sestra, kterou si vždycky přála. Vanessa to cítí stejně. I ona si vždy přála sestru. Oběma zemřela mamá. Mají stejnou oblíbenou barvu, stejné oblíbené jídlo, stejný názor na módu. Každá je náladová a upovídaná. Obě milují muziku a street dance. Svoje pocity nejraději použijí ve svých výkresech. Každá se stydí mluvit na veřejnosti. Obě trpí velikou trémou.