Krystal života

Ples

Leo

V úterý po škole jsem se sešla se Sebastianem ve stájích. Holky si řekli, že budou jezdit a trénovat na hodiny. Jezdila bych taky, ale spíš budu se Sebastianem. Hřebelcovala jsem Krásku, když se zamnou objevil Sebastian a objal mě. „Na tohle jsem čekal měsíce." Otočila jsem se k němu. „Měsíce? Vždyť sem na školu chodím teprve měsíc." Přikývl, že jsem slyšela dobře. „Spousta holek mě chtělo a i chce, ale já nikdy nemiloval někoho jak tebe......" Nenechala jsem ho domluvit a políbila jsem ho na ústa. Přitáhl jsi mě blíž k sobě a opětoval pusu vášnivě ji. Spadlé vlasy v obličeji mi zastrčil za ucho a políbil na čelo. „Když už spolu chodíme a já se nemusím bát odmítnutí půjdeš semnou na jarní ples?" Vymanila jsem se z objetí a rozeběhla se pryč. U vchodu do stájí jsem zastavila a otočila. „To si ještě rozmyslím." Vyhoupla jsem se na plot a zamávala na holky. Vedle mě seděl Jan. „Ahoj Leo. Proč nejezdíš s holkami?" Nestihla jsem mu nic říct, protože mě předběhl Sebastian, který už stál u mě. „Nazdar Honzo. Lea chtěla být semnou." Začal mě lechtat, ale neudržela jsem rovnováhu a spadla jsem přímo do jeho náruče. „Nemůžeš dávat pozor. Mohlo se mi něco stát." Okřikla jsem ho naštvaným hlasem. Postavil mě na zem. „Semnou se ti nic nestale, já na tebe budu dávat pozor." To si jen myslíš. I když spolu chodíme a já tě miluju, tak zítra je středa a mě nic nezastaví, abych se nesešla s mamkou. I pře všechny okolnosti za ní půjdu. A budu ti muset lhát.

Sebastian mě šel doprovodit snad na každou hodinu. Pokaždé stál u dveří a čekal na mě. Před poslední hodinou zvážněl. „Leo je středa a já mám strach, že něco na večer plánuješ. Minule jsi nešla tak tě prosím, jestli máš jít i dnes nechoď." Políbila jsem ho na tvář a chytila za ruku. „Nejdu, neboj se. Nedostala jsem žádný dopis." Jen kdybys věděl pravdu. Ale proč pak bych neměla tajemství před tebou. Ty mi taky neříkáš kam chodíš ve čtvrtek po škole. Stejně něco tuším, ale ještě mi to neřekl sám, jestli vůbec někdy řekne. Nebo jestli mi vůbec někdo řekne pravdu o tom, kdo jsem. Věřím mamce, ale chci to slyšet i od babičky. To se doopravdy vše dozvím, až budu v nebezpečí? Až mě chytí můj vlastní strýc a bude chtít můj krystal. „Kde mám svůj krystal?" začala jsem hledat na krku šňůrku, ale nebyla tam. Sebastian mě chytil za ruku. „Určitě sis ho nechala v pokoji. Pojď půjdeme se po něm kouknout." Pustila jsem ho a rychlým krokem se vydala k pokoji. Musím ho mýt dnes večer. Konečně se ho naučím používat. V pokoji jsem vylezla na postel a sebrala truhličku. Položila ji na stůl, kde jsem ji i otevřela. „Je tady." Sebastian mě políbil na tvář. „Neříkal jsem to. Jsi jen zapomětlivá." Naštvaně jsem se na něho podívala. „Já a zapomětlivá? Ráno na mě čekáš u dveří a já nestíhám." Začal couvat. „Promiň." Podíval se na mě těma jeho modrýma očima. Jim se nedá odolat. Hned na všechno zapomenete. „Nekoukej se tak na mě. To se na tebe nemůžu ani naštvat. Hned ti vše prominu." A šťouchla jsem do něho.

„Leo můžeme začít?" Leo přikývla. „Dobře, zhluboka se nadechni a zachovej klid. Nemysli na nic jen na svůj krystal. Představ si jak krystal na krku září a celým tělem proplouvá magie." Leo udělala vše, co po ní její mamka chtěla. Představovala si čistý pramen energie a magie. Krystal ze sebe sálal teplo a slabounce zářil. „Skvěle dceruško, stále na to mysli a až si budeš jistá nahlas řekni vestibulum suscitat." Lea se znovu nadechla a s plných plic řekla vestibulum suscitat. Krystal se rozzářil na jejím krku. Zářil zeleno bílím světlem a byl silný tak, že ozářil celý prostor okolo Leo a Zoe. Leo se vznesla nad zem a vlasy jí s elektrizovaly. Její mamka vydechla. „Páni. Tak silně první kouzlo nezvládla žádná. Mě trvalo týdny, než jsem se naučila krystal rozzářit takové síly." Leo se cítila mnohem lépe. Cítila se jako by spala tři dny v kuse. Plná energie. „Mami ono to fungovalo. Cítím se skvěle." Leo se rozeběhla za mamkou a objala ji. „Jo,to vidím Leo." Lea jí pustila a vrátila se na místo. „Mami a to budu muset říkat pokaždé nějaká slova? A co vůbec znamenalo to vestibulum suscitat?" „Budeš se muset naučit latinsky. Každé slovo má svůj význam. Vestibulum suscitat znamená energie přichází nebo pro mluvení zvířat se používá natura orationis. V knihovně najdeš slovník pro lovce z naše ho rodu. Schovala ji tam naše nejstarší členka. Vypadá to, že budeš po ní. Jmenovala se Levandule Krista Krauseová. I ona byla silná při používání krystalů a vlastnila druhý nejmocnější krystal, ale to až jindy. Budeš se muset vrátit do školy a připravit se na hodinu." Znovu jsem ji objala a pomalu odcházela. „ A mami co se budu učit příště?" Zamávala mi. „Příště se naučíš používat řeč přírody s uzdravení zranění neboli život zvítězí." Odešla. Rozeběhla jsem se po cestě zpět.