Krystal života

Radost i strach

Lea

Můj pokoj je úžasný. Je bílý s černým stromem v rohu u postele. Od stromu letí tři ptáčci. Nábytek je v černé barvě. Pod velikým oknem má psací stůl. Moje postel je u stěny podélně. Za postelí je veliká skříň plná oblečení už i moje tam služebnice dali. Na ramínku vyseli moje modré šaty a ještě jedny. To musí být ten dárek od babičky. Krásné červené šaty ke kotníkům a dlouhým rukávem. Ramena jsou jemně odhalené. Celé šaty k pasu jsou zdobené malými kamínky. Na zemi je kulatý černý koberec. Na protější stěně jsou dveře do koupelny. Mám ji také do černé a bílé. Je menší jak doma. Nemá vanu, ale to že mám vlastní koupelnu je dobrý. Z batohu jsem si vytáhla všechny moje osobní věci, uklidila je do poličky. Notebook jsem položila doprostřed stolu. Dvě knížky jsem dala na poličku k nim jsem přidala moji truhličku, sněhovou kouli, medvídka a fotoalbum. Na stěnu jsem pověsila moje rámečky s fotkami a dárek od Terky položila k medvídku. Kosmetiku a žehličku s fénem jsem si odnesla do koupelny. Elizabeth po ukázaní pokoje odešla, ale řekla mi, že za mnou pošle studentku, která mi to tu ukáže. Ona sama nemůže má spoustu práce. Netrpělivě ji očekávám. Přála bych si, aby tu byla i Terka a viděla to. Za chvíli mi na dveře někdo zaťukal. Šla jsem otevřít. Stála tam stejně vysoká dívka. Pohledem jsem si jí změřila a usmála. Je asi o rok starší. Má tmavě hnědé vlasy obarvené na vínovou. Oči tmavě hnědé barvy až nebyli vidět zorničky, její řasy byli husté a tmavé. Vůbec si je nemusí malovat, aby dostali objem. Úsměv jí na tváři zářil. Její pokožka byla tmavější jak moje. Na krku jí vysel přívěšek ve tvaru sovy. Na sobě zrovna měla šedivé tričko a růžový chlupatý svetřík na knoflík. Doladila k tomu černé legíny a školní baleríny. Pozvala jsem jí dál a přivítala. „ Ahoj já jsem Lea Smithová." Dívka vešla do pokoje a začala se semnou povídat.

„Čau já jsem Vanessa Rodriguez. Ředitelka mě poprosila, abych ti ukázala školu."

„To něco říkala, že někdo pří jde mi to tu ukázat"

„ Páni, ty máš ale hezký pokoj. Já mám pokoj ve čtvrtém patře a není takhle veliký. Tyhle pokoje dostávají jen na požádaní"

„ Nevím proč mi ho dali. Já o větší neprosila." Vážně nevím proč mi ho babička dala. Mě by stačil menší i když koupelna se hodí. Obě dvě jsme sešli do přízemí. Vanessa mi začala ukazovat společné prostory. Potom mi ukázala učebny a knihovnu. U knihovny byla nástěnka u které jsme se zastavili. Ukázala mi předchůdce studentů školy na staré fotce. Prohlížela jsem si jí a něco mě zaujalo. Jedna dívka vedle ředitelky. Ta ředitelka byla asi moje babička, protože měla krystal. Ale ta dívka mi byla povědomá, netušila jsem odkud. Vanessa mě od nástěnky postrčila dál a chtěla mi ukázat stáje. Chtěla jsem se zeptat jak to že není doma, ale pořád něco vyprávěla. Došli jsme až ke stájím. Měla jsem pravdu jsou tu koně. Ale proč? „ Vanesso proč tu máte koně? Na jiných školách je nemají." Se smíchem na mě koukala a pak odpověděla. „ Máme tu o tělocviku hodiny jízdy. Je to lepší jak třeba gymnastika." Zavedla mě ke kapličce, kde jsme si sedli.

Lea sedí u babičky v kanceláři. Má u sebe Sas a na křesle jí hladí za uchem. Spokojeně si spí. Elizabeth jim připravila čaj. A sedla si do svého křesla u stolu. „ Tak co jak se ti líbí na škole Leo?" Lea se napila teplého čaje a odpověděla. „ Je to tu veliké, lepší jak na mojí staré škole." Elizabeth podala Leo obálku se slovy. „Tady máš naše pravidla a rozvrh. Hlavní pravidlo je nechodit do lesa, ale to jsem ti říkala v autě. Druhé pravidlo je nechodit po škole po večerce, která je v deset. Třetí pravidlo je nošení uniforem. A další máš napsané v obálce. Snídaně jsou od sedmy a večeře od šesti. Vyučování začíná v devět. Jakékoliv jiné potřebné informace se můžeš zeptat Vanessy nebo mě. Mohla bych tě poprosit, až dopiješ čaj opustit kancelář. Budu mít důležitý hovor." Lea přikývla a vzala si obálku. Dopila čaj a odešla. Chtěla si prohlédnout knihovnu. Sešla do přízemí a otevřela velké dveře knihovny. Celá veliká místnost byla plná knih. Uprostřed se nacházeli stoly s křesly. U jednoho stolu uviděla Vanessu a sedla si k ní. Četla si zřejmě zajímavou knihu, protože si Leo všimla až po pár minutách. Podívala se na ni a usmála se. Na stůl odložila knížku vedle své vody. „ Promiň, o prázdninách tu je nuda a tak se zaberu do knih." To znám i já se zaberu do knih. S úsměvem jsem na to navázala. „ I já se zaberu do knih. Jen si k tomu pouštím do sluchátek hudbu. Lépe se soustředím na knihu než na hluk okolo sebe. Táta mě nechápe, že dokážu číst a poslouchat. Občas i já sebe nedokážu pochopit, ale nějak tu hudbu vypnu a slyším jen její krásnou melodii." Udiveně na mě koukala, tak jako táta. Potom jen na to řekla. „ Popravdě to trochu taky nechápu, ale mohla bych to zkusit. Ten hluk okolo mě občas otravuje. Hlavně když všude někdo řve a hádá se o blbostech. Jediná knihovna je trochu klidná." První člověk kdo mě trochu chápe, kromě Terky. Přála bych si tu mít kamarádku.