Krystal života

Zničené kresby

Jak jsem mohla tušit. Zase se mi zdála ta noční můru. Tentokrát jsem se probudila celá zpocená. Vlasy jsem měla rozcuchané, jak jsem se sebou házela a moje ruce se mi třásli. Vylezla jsem z postele a na sebe jsem si hodila svetřík. U stolku rozsvítila lampičku, aby tu nebyla taková tma a zatřásla jsem rukama pro uklidnění a zahnání toho třesení. Trochu se mi točí hlava, potřebovala bych se napít, ale nic na pití v pokoji nemám. Protože je skoro sedm a nemá cenu jít ještě spát, mohla bych se převléct a jít pomalu na snídani. Bude tam klid a já nemám náladu na otravné řeči lidí. K tomu potřebuju si srovnat myšlenky po včerejším setkání s maminečkou. Snad se nebude Sebastian ptát, jestli jsem tam popravdě nešla. Jemu nebo někomu jinému z party nechci lhát, ale jestli lhaní obnáší trénink od mamky budu muset to skousnout. Vešla jsem do koupelny, kde jsem ze sebe udělala Leu Smithovou a ne nějaké strašidlo. Potřebuju přijít na něco jak se zbavit kruhů pod oči. Ty mé noční můry mi dávají zabrat. Aspoň mi pomůže kouzlo na energii, které mě bude učit jako první mamka. Po tomhle kouzle nebudu potřebovat tolik spánku a bude mě udržovat ve správné funkci metabolismu, avšak netrvá věčně. Až si sundám krystal přestane to fungovat.

Leo vešla do jídelny těsně po sedmé. Skoro nikdo tu nebyl jenom pár kluků z ranních tréninků basketu, mají ho každý pondělí a čtvrtek a u stolu blízko místa pro učitele sedí tři žačky z vyššího stupně. „Zajímalo by mě, proč tu jsou tak brzo."Zajímalo ji. Leo si vzala kávu a skořicové lupínky do mléka. Posadila se na své každodenní místo a pustila se do jídla. Měla spoustu času, než začne první hodina biologie nebo než pří jde parta na snídani. „Co kdybych se prošla okolo školy a něco si načrtla?" napadlo ji. Nebyl to špatný nápad. Dala si do pusy poslední lžíci lupínků s mlíkem a dopila kávu. Sebrala si tašku ze země a odešla. U dveří narazil do Leo Sebastian, když z dvěma kluky vcházel dovnitř. „Promiň, Leo nevšimnul jsem si tě. Jak to že tu jsi tak brzo, po ránu tu jsme jen my nebo poškoláci." Tak proto tu jsou tu holky. Poznamenala si pro sebe. „To je dobrý Sebastiane. Zase jsem nemohla spát a v pokoji mě to nebavilo. Mám čas tak si zajdu něco načrtnout do mého bloku." Pohodila si tašku na jednom rameni, aby jí nespadla a odešla.

Sebastian

Sebastian se na ni delší dobu díval, jak odchází a nevnímal, co mu kluci říkají. Začal vnímat, až když jeden z nich do něho strčil. „Něco jste říkali kluci?" Jeden z nich se zašklebil. „Tady se nám někdo zamiloval do té nové." Sebastian oplatil strčení a pousmál se. „Nejsem do ní zamilovaný. Je to jen kamarádka mé sestry a ta jí přivedla do party. Máme tu na výběr z tolika hezkých holek, tak proč bych měl být zamilovaný zrovna do ty nový?" špatně se mu mluvilo o Leo takhle a k tomu kluci měli pravdu. On je zamilovaný do Leo, ale neví jestli ona do něho. Tak moc by si to přál. Druhý kluk se na něho otočil už skoro u stolu. „Máš na mysli třeba Patricii? Je jasný, že ona po tobě jede od minulého roku. Nezapomeň na ples za tři týdny ona čeká že ji pozveš." První se přidal. „Ty jako kluk snů všech holek máš na výběr a Patricie je kus." „Patricie je hezká, ale oproti Leo je namyšlená a majetnická. S Leo se nedá srovnat. Leo má tak velké laskavé srdce." Usoudil Sebastian.

Leo

V tašce nosím můj penál s potřebami pro kresby a můj blok. Bez těchto dvou věcí nikam nejezdím. Nikdy nevíte jaká inspirace vás napadne. Asi půl hodiny jsem čmárala obrys altánku, když se objevila u dveří Vanessa a Honza. „Tady jsi Leo. Byla jsem u tebe, ale ty jsi tam nebyla, tak jsem tě šla hledat." Zamilovaně se pousmála na Jana. „Cestou jsem potkala Honzu a nabídl mi pomoc." Jen co to Vaness dořekla Jan se začervenal. „Aha, nějak jsem nemohla spát. Už zase jsem měla tu noční můru a protože bylo sedm hodin, na spánek jsem neměla chuť šla jsem na snídani dřív, potom jsem si začala kreslit." A ukázala jsem jejich směrem otevřený blok. Oba si sedli vedle mě a koukali se jak pokračuju. Vaness mi párkrát poradila jak to upravit. Bohužel jsem to nestihla dodělat. Všichni jsme museli na hodinu. Zabalila jsem si vše do tašky a s Vaness jsme vyrazili na hodinu biologie, Honza šel na dějepis. Jak jsem si připravovala učebnici na biologii musela jsem si vytáhnout blok na stůl. Okolo lavice prošla první Bea a za ní Patricie se Sirianou. Hned si mého bloku všimli a sebrali mi ho. „Patricie dej mi ho. Mám tam svoje kresby a dali mi dost práce." Patricie ho otevřela a začala v něm lustrovat. „Kreslit teda umíš dost slušně." „Patricie vrať mi ho prosím." Dál si prohlížela jednotlivé stránky, občas něco ukázala Bea a Sirianě. Těsně po prvním zvoněním přišli do třídy Honza,Sebastian, Jonathan a tři holky. Netuším co tady dělají mají mít přeci dějepis. Vrátila jsem zpět pozornost k Patricii a těm dvěma sestrám. „Holky dejte mi to, ať ho nezničíte." Přímo jsem to myslela na Sirianu, která držela otevřenou plechovku coca-coly. Přidala se ke mně Vanessa. „Dávej pozor Siriano. Ty kresby jsem viděla a jsou dost pěkný a vím kolik práce nad nimi Leo strávila." Jako bych to nečekala. Patricie něco ukázala Sirianě, ale drkla do ní. Cela plechovka coca-coly se vylila na můj blok. „Promiň Leo, já nechtěla." Sebrala jsem blok a šla na toaletu to vysušit. Kluci stáli skoro pořád u dveří. Asi nás neviděli vzadu a čekali na zvonění. „Ahoj holky, děje se něco Leo?" Ani jsem se na ně nekoukla a rovnou jsem šla ke dveřím toalety. Slabě jsem slyšela jak Vaness, která šla okamžitě zamnou jim něco vysvětluje. „Patricie a spol. sebrali Leo její blok na kresby a Siriana ho celý polila coca-colou. I když jim Lea říkala, aby dali pozor a vrátili jí ho." Zbytek jsem už neslyšela. Na toaletě jsem vzala ubrousky a začala jsem desky bloku vysoušet. Moc jsem nechtěla vysoušet vnitřek, aby se mi ještě víc rozmazali kresby. Asi dvě nebo tři jsem tam měla totiž vodovými barvami.